Načasování jídla může být při snižování viscerálního tuku u lidí s Crohnovou nemocí důležitější než celkové omezení kalorií.
Až 40 procent pacientů s Crohnovou nemocí nereaguje na nejpokročilejší dostupnou léčbu – a až polovina těch, u nichž terapie zpočátku zabírá, na ni časem reagovat přestane. Vědci nyní zjistili, že pomoci by mohlo i něco tak prostého, jako je noční půst.
Randomizovaná kontrolovaná studie publikovaná v časopise Gastroenterology ukázala, že časově omezené stravování v osmihodinovém okně a šestnáctihodinový půst denně po dobu šesti dnů v týdnu snížily u pacientů s nadváhou či obezitou bolesti břicha o 50 procent a četnost stolice o 40 procent. U lidí ve skupině s půstem se projevily také nižší hladiny systémového zánětu a došlo u nich ke klinicky významnému úbytku tělesného tuku.
„Lidé ve skupině s půstem zaznamenali výraznější zlepšení gastrointestinálních příznaků souvisejících s Crohnovou nemocí, takže u nich došlo k prohloubení klinické remise,“ uvedla pro Epoch Times hlavní autorka studie Maitreyi Ramanová, gastroenteroložka a docentka medicíny na Univerzitě v Calgary.
Do výzkumu vědci zařadili 35 lidí s Crohnovou nemocí v remisi a náhodně vybrané účastníky rozdělili buď do skupiny s půstem, nebo do kontrolní skupiny.
Pacienti s půstem měli za úkol konzumovat poslední jídlo dne dříve večer, čímž vznikl delší noční půst. Kontrolní skupina pokračovala ve svém obvyklém stravovacím režimu. Odborníci u účastníků průběžně měřili index tělesné hmotnosti a odebírali jim vzorky stolice a krve.
Lidé ve skupině s půstem zhubli výrazně více. V průměru u nich došlo ke snížení indexu tělesné hmotnosti o jeden bod, což lékaři považují za klinicky významný váhový úbytek. Zároveň se u nich podstatně snížilo množství viscerálního tuku, tedy tuku uloženého hluboko v břišní dutině kolem vnitřních orgánů.
Výrazné zlepšení nastalo i u závažnosti příznaků, kterou vědci měřili pomocí Harveyho-Bradshawova indexu – dotazníku, který hodnotí četnost stolice, bolesti břicha a celkovou pohodu pacienta.
Nejde o to jíst méně
Zajímavé je, že skupina s půstem i kontrolní skupina během studie přijímaly podobné množství kalorií i makroživin.
Vědci však zaznamenali pokles klíčových zánětlivých molekul uvolňovaných tukovou tkání – včetně leptinu, inhibitoru aktivátoru plazminogenu 1 a adipsinu. Tyto látky, známé jako adipokiny, mohou zásadně ovlivňovat imunitní reakce a zánětlivé procesy.
„Docházíme tedy k závěru, že přínosy hubnutí nesouvisejí výhradně s energetickým omezením nebo snížením příjmu energie, ale spíše s cirkadiánními rytmy a načasováním jídla,“ vysvětlila Ramanová.
Půst může zlepšovat metabolické zdraví tím, že zvyšuje citlivost těla na inzulin, zlepšuje metabolickou flexibilitu – tedy schopnost organismu účinně přepínat mezi spalováním glukózy a tuku – a upravuje imunitní aktivitu, upřesnil pro Epoch Times Matthew Breit, postdoktorand a registrovaný nutriční terapeut z lékařské fakulty University of Colorado Anschutz, který se na studii nepodílel.
Protože však účastníci hodnotili příjem energie na základě vlastních záznamů, mohly být některé přínosy stále částečně způsobeny nezachycenými změnami v příjmu kalorií.
Vnitřní hodiny střeva
U skupiny s půstem se projevily také příznivé změny střevního mikrobiomu, včetně nárůstu bakterií produkujících mastné kyseliny s krátkým řetězcem. Tyto bakterie bývají u zánětlivých střevních onemocnění a metabolických poruch často oslabené, přitom pomáhají podporovat funkci střevní bariéry i regulaci imunity.
Bakterie spojované se vzplanutím zánětlivých střevních onemocnění a zánětem ve střevě – Bacteroides ovatus a druhy rodu Escherichia/Shigella – byly méně zastoupené u účastníků, kteří zhubli výrazněji.
Mnohé metabolické a imunitní procesy ve střevě se řídí cirkadiánním rytmem a příliš dlouhá okna pro příjem potravy mohou toto sladění narušovat, varoval Breit.
„Půst může pomoci tyto periferní hodiny znovu synchronizovat,“ řekl. Protože jídlo představuje pro periferní hodiny těla významný signál – jde o samostatně fungující cirkadiánní časovače téměř ve všech orgánech a tkáních mimo mozek, kde sídlí hlavní biologické hodiny –, omezení jídla na pravidelné denní okno vytváří předvídatelnější rytmus. To pomáhá obnovit koordinaci mezi střevními mikroby, imunitními buňkami a metabolickými procesy.
Proč je viscerální tuk u Crohnovy nemoci zásadní
Studie rozšiřuje rostoucí množství důkazů naznačujících, že nadbytečný tělesný tuk, zejména ten viscerální, může Crohnovu nemoc komplikovat a ztěžovat její zvládání.
Vyšší hladiny viscerálního tuku jsou spojovány s častějšími hospitalizacemi, opakovanými přijetími do nemocnice a chirurgickými zákroky, stejně jako s horší odpovědí na biologickou léčbu.
Regulace hmotnosti – včetně půstu – v kombinaci s běžnými léky by podle Ramanové mohla „vést k trvalé a stabilní remisi“.
Přerušovaný půst může podle ní prospívat i lidem s normální váhou. „I lidé s normální hmotností totiž mohou mít viscerální tuk.“
U onemocnění, na které neexistuje známý lék a jehož dlouhodobá kontrola bývá obtížná, přinášejí tato zjištění naději, že smysluplné zlepšení může přijít i díky poměrně jednoduchým změnám – například tím, že střevu dopřejeme delší noční přestávku.
–ete–
