Irsko převzalo předsednictví v Radě Evropské unie a konzervativní organizace varují, že Dublin období využije k „prosazování progresivní agendy“. Obávají se urychlení prosazování různých politik, včetně praxe náhradního mateřství.
Na pravděpodobnou agendu irského předsednictví upozorňuje například maďarský think tank MCC Brussels nebo polský institut Ordo Iuris, který zmiňuje projednávané nařízení o „uznávání rodičovství“, které má podpořit rozvoj náhradního mateřství v zemích Evropské unie a které bylo prozatím zastaveno.
Institut upozorňuje na oficiální zprávu z posledního zasedání Rady EU pro spravedlnost a vnitřní záležitosti, která uvádí, že „nařízení má zajistit ochranu všech dětí bez ohledu na způsob početí nebo narození a typ rodiny“. Cílem je podle institutu „přimět členské státy, aby uznaly náhradní mateřství, včetně získávání dětí páry stejného pohlaví, ve všech státech Evropské unie“.
Náhradní mateřství přináší v praxi řadu negativních důsledků, upozorňuje zvláštní zpravodajka OSN a doporučuje celosvětový zákaz této praxe
Náhradní mateřství je kritiky označováno za „novodobé obchodování s lidmi“, protože dochází k objednávání dětí na zakázku. Respektive do „tvorby dětí“ vstupují zprostředkovatelské agentury, které shromažďují ženami darovaná vajíčka, uměle je oplodňují darovanými spermiemi a zavádějí je do děloh žen, které je „na zakázku“ a za finanční odměnu odnosí pro objednatele, kteří si po porodu dítě osvojí a odnesou.
Některé státy Unie se legalizování takové praxe brání. Podle kritiků se Evropská komise snaží vytvořit mechanismus, který státy Unie „přinutí“ náhradní mateřství přijmout.
Náhradní mateřství se podle OSN definuje jako „praxe, při níž žena (náhradní matka) otěhotní a nosí dítě pro jinou osobu nebo pár (zadavatele). Takové dohody mohou být uzavřeny přímo mezi náhradní matkou a zamýšlenými rodiči, nebo prostřednictvím kliniky či agentury specializované na náhradní mateřství.“
Náhradní matky zpravidla vykonávají tuto službu za úplatu.
Náhradní matka může odnosit vlastní vajíčko uměle oplodněné jedním z budoucích rodičů nebo dárcem. Podle zprávy OSN však převažuje praxe, kdy náhradní matka odnosí implantované embryo vytvořené z pohlavních buněk zadávajícího rodiče (rodičů) nebo dárců.
Problematické body náhradního mateřství
V roce 2025 zveřejnila Zvláštní zpravodajka OSN pro násilí na ženách a dívkách Reem Alsalemová zprávu zaměřující se na náhradní (též surogátní) mateřství. Poukazuje na řadu neblahých praktik souvisejících s tímto fenoménem a doporučuje celosvětový zákaz této praxe.
Celosvětový zákaz požaduje také takzvaná Casablanca Declaration, která sdružuje přes 150 odborníků ze 75 zemí. Ti upozorňují na negativní dopady náhradního mateřství, které ukazují případy z praxe. Některé z nich uvádíme níže.
Muž a žena si „objednali“ dítě, a potom ho odmítli, když se narodilo postižené
Mediální skupina ABC News v roce 2019 zveřejnila reportáž investigativní novinářky Samanthy Hawleyové odhalující pohnuté osudy dětí, narozených v rámci „náhradního mateřství“, které jejich rodiče odmítli. Děti tak zůstaly v cizí zemi bez rodiny a bez občanství.
V reportáži, kterou připravovala déle než rok, pátrá po osudu holčičky narozené na Ukrajině. Podle dokumentů si ji přes společnost BioTexCom „objednal“ pár z USA – Matthew Scott Etnyre (39 let) a Irmgard Paganová (61 let). Když se předčasně narodila a byla vážně nemocná, objednatelé požádali o vypnutí přístrojů, které ji drželi při životě. V době reportáže měla tři roky.
Žena, která se narodila skrze náhradní mateřství, říká: „Měli bychom to zakázat“
V roce 2023 přicestovala do Prahy Olivia Maurelová, která se narodila prostřednictvím náhradního mateřství, aby s poslanci sdílela své zkušenosti z pohledu dítěte i matky.
„Pečlivě poslouchejte moje slova. Já neobviňuji své rodiče. Oni využili nabídku, možnost nabídnutou na stříbrném podnosu a neměli sílu tomu odolat,“ uvedla Maurelová, které odebrání od matky hned po porodu podle jejích slov přineslo celoživotní trauma. „Neobviňuji své rodiče, necítím k nim nenávist, miluji je, ale obviňuji systém, který pomalu, ale jistě umožňuje legalizaci surogátního mateřství.“
„Oni udělali volbu, která ovlivnila celou mojí existenci. Já jsem ten důsledek a doufám, že brzy to budu já, kdo bude důsledkem toho, že zakážeme ukrutnosti náhradního mateřství,“ řekla zákonodárcům Olivia Maurelová, která dnes bojuje za zákaz praxe náhradního mateřství.
Byla jsem nucena potratit. Homosexuální pár, který si dítě „objednal“, ho po předčasném porodu nechal zemřít, říká náhradní matka
Další příběh zaznamenalo kalifornské bioetické centrum Center for Bioethics and Culture Network (CBC) v červnu 2023. CBC se zaměřuje na problematiku náhradního mateřství a další bioetické oblasti.
Na CBS se podle jejich článku obrátila žena, jejíž neteř už v minulosti jednou podstoupila náhradní mateřství, a po celkově pozitivní zkušenosti se rozhodla surogátní mateřství zopakovat, nedopadlo to však dobře.
Příběh se poté rozvíjel dál, když se neteř rozhodla veřejně promluvit v rozhovoru pro Daily Mail a následně vystoupit před kameru v rozhovoru pro nezávislou publicistku Allie Beth Stuckeyovou, která provozuje svůj diskusní kanál na platformě YouTube.
Příběh zaujal washingtonský projekt Live Action, který založila Lila Rose zapojená do pro-life hnutí, které klade důraz na pomoc těhotným ženám, které se kvůli těhotenství ocitly v nesnadných životních situacích s cílem jim pomoci, aby nemusely podstoupit potrat. Pro-life hnutí začala na její případ upozorňovat jako na reálný problém náhradního mateřství potvrzený v praxi, který podle nich může poškozovat takto rozené děti i náhradní matky.
Matka, která se podle Daily Mail jmenuje Brittney Pearsonová a dnes je jí čtyřicet let, žije ve městě Sacramento v Kalifornii. Má čtyři děti a po zkušenostech s náhradním mateřstvím uvedla, že se po právních sporech cítila jako „pronajatá děloha“.
Náhradní matky jsou často ženy s nízkými příjmy, které si obvykle myslí, že mají příležitost vydělat si velké peníze tím, že udělají něco dobrého pro jiného člověka. I Pearsonová si chtěla službou přivydělat a pomoci jiným lidem mít dítě. Když jí bylo 37 let, oslovila firmu zprostředkující náhradní mateřství a nechala si implantovat vajíčko cizí ženy do dělohy. Před tím bylo laboratorně oplodněno spermií jednoho z homosexuálního páru, který si dítě objednal. Dostávala také od zprostředkovatelské společnosti injekčně hormony.
Problém začal ve chvíli, kdy jí byla diagnostikována rakovina prsu, kterou bylo podle jejích lékařů možné během těhotenství bezpečně léčit. Po prvním trimestru prý navrhovali provést chirurgický zákrok a chemoterapii. Podle Pearsonové lékaři původně chtěli, aby do 34. týdne podstupovala takovou formu chemoterapie, která je během těhotenství bezpečná. Poté by jejímu tělu dali čas na zotavení a kolem 36. týdne by vyvolali porod.
První věc, která mě napadla po stanovení diagnózy, bylo, že chci to dítě ochránit a přivést ho na svět. Byla bych tam s ním a dala bych mu veškerou šanci na přežití.
— Brittney Pearsonová, matka ze Sacramenta
Budoucí „otcové“, kteří uvedli, že nechtějí dítě narozené před 39. týdnem, protože by mohlo mít zdravotní problémy, údajně nakonec s postupem souhlasili. Následně lékaři objevili, že rakovina je u matky mnohem více rozšířená a je zapotřebí agresivnějšího plánu chemoterapie, proto chtěli vyvolat porod dříve.
Reakce ze strany objednatelů byla údajně striktní. Homosexuální pár chtěl, aby bylo dítě „okamžitě usmrceno“, protože věřili, že malý chlapec nemá šanci na přežití. „Bylo to frustrující, protože jsem jim chtěla dát rodinu,“ řekla v rozhovoru pro Stuckeyovou. „Říkali, že jim na tom záleží, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. Cítila jsem se zrazená a měla jsem zlomené srdce.“
Pearsonová přesto odmítla potrat, chtěla dítě porodit a dát k adopci. Následovaly právní „výhrůžky“ matce, že pár podá žalobu na Pearsonovou i na nemocnici, což podle matky zasáhlo onkologický tým natolik, že se ji obával ošetřovat, aniž by se nejprve poradil s právníky.
Když se dozvěděli, že mám rakovinu, náš vztah se změnil, byli to úplně jiní lidé. Byli vystrašení a naštvaní… potom chtěli dítě prostě usmrtit
— Brittney Pearsonová, náhradní matka
Zakladatelka CBC Jennifer Lahlová, která o případu informovala jako první, uvedla: „Oba budoucí otcové chtěli, aby dítě potratila, protože nechtěli mít dítě, které by se narodilo předčasně a mohlo by mít vážné zdravotní potíže. Otcové odmítli připustit myšlenku, že by dítě, pokud by se narodilo živé, mohlo být adoptováno náhradní matkou nebo někým jiným. Uvedli, že nechtějí, aby jejich ‚DNA byla někde venku‘ a dítě vychovával někdo jiný,“ napsala Lahlová, což později v rozhovoru se Stuckeyovou potvrdila i náhradní matka.
Homosexuální pár požadoval úmrtní list a v případě, že se dítě narodí živé, požadoval, aby u něj nebyla prováděna žádná opatření k záchraně života, uvedla Lahlová.
Náhradní matky často dostávají odměnu po celou dobu těhotenství, přičemž poslední platba se provádí při předání dítěte a vzdání se mateřských práv, pokud to umožňuje státní zákon. Úmrtní list by znamenal právní zánik smlouvy mezi matkou a objednateli.
Nakonec se podle matky podařilo najít nemocnici, která byla ochotná předčasně vyvolat porod. Pearsonová podstoupila vyvolání porodu ve 25. týdnu. V rozhovoru se Stuckeyovou řekla, že chlapeček zemřel krátce poté, když ho vzala do náruče matka Brittney Pearsonové, která byla u porodu, a zavinula ho do pleny, protože homosexuální pár, který Pearsonovou najal na odnošení dítěte, mu údajně nechtěl poskytnout život zachraňující péči.
Chlapeček zemřel krátce poté, když ho vzala do náruče její matka a zavinula do pleny, protože homosexuální pár mu nechtěl poskytnout život zachraňující péči.
Podle smlouvy, kterou sepsala se společností zprostředkovávající náhradní mateřství, měla do porodu náhradní matka stoprocentní kontrolu nad svým tělem a dítětem. Po porodu měli získat stoprocentní kontrolu objednatelé, dva muži, uvedla náhradní matka Brittney Pearsonová.
„To bohužel není v případě náhradního mateřství ojedinělé. Náhradní matky jsou často pod tlakem, aby podstoupily potrat, pokud se například zjistí, že nenarozené dítě má postižení. Jiné náhradní matky byly [v podobných případech] opuštěny budoucími rodiči, což je nechalo na holičkách s lékařskými výdaji,“ uvedla Cassy Cooková z projektu Live Action.
„Nechtěli to dítě ani vidět,“ řekla Pearsonová, která se snažila najít právní cestu, jak udržet dítě naživu a poskytnout ho k adopci. „Nikdo nemůže garantovat perfektní dítě… nechci, aby se někdo musel cítit tak, jak jsem se cítila já nebo projít tím, čím jsem musela projít já.“
