Zvláštní zpravodajka OSN pro násilí na ženách a dívkách Reem Alsalemová zveřejnila zprávu zaměřující se na náhradní (též surogátní) mateřství. Tuto praxi odsuzuje a poukazuje na řadu neblahých praktik souvisejících s tímto fenoménem.
Náhradní mateřství se podle OSN definuje jako „praxe, při níž žena (náhradní matka) otěhotní a nosí dítě pro jinou osobu nebo pár (zadavatel/é nebo zamýšlený rodič/rodiče). Takové dohody mohou být uzavřeny přímo mezi náhradní matkou a zamýšlenými rodiči, nebo prostřednictvím kliniky či agentury specializované na náhradní mateřství.“ Náhradní matky zpravidla vykonávají tuto službu za úplatu.
Náhradní mateřství se dělí na „tradiční“ a gestační. V prvním modelu náhradní matka vynosí vlastní vajíčko, které je uměle oplodněno jedním z budoucích rodičů nebo dárcem. Gestační model, který ve světě podle zprávy převažuje, znamená, že náhradní matka vynosí implantované embryo vytvořené z pohlavních buněk zadávajícího rodiče (rodičů) nebo dárců.
Podle zprávy OSN poptávka po náhradním mateřství roste s tím, jak stoupá neplodnost žen. Obvykle se jedná o přeshraniční obchod, kdy rodiče z bohatých zemí platí ženám v chudých zemích za vynošení dětí, často prostřednictvím specializovaných agentur.
„Náhradní matky často obdrží jen malý zlomek celkové odměny, zatímco většina platby jde zprostředkovatelům. Uvádí se, že náhradní matky dostaly pouhých 10–27,5 procenta z celkové částky. Pozoruhodné je, že existují pobídky pro ty, kdo ženu k agentuře náhradního mateřství doporučí,“ uvádí se ve zprávě OSN z 14. července 2025
Alsalemová při sestavování zprávy obdržela kolem 120 příspěvků od různých zúčastněných stran, od agentur zprostředkujících náhradní mateřství až po lékařské experty, rodiče či náhradní matky. Uskutečnila také přes 70 online rozhovorů.
Zatímco některé země náhradní mateřství zakazují a v hrstce zemí je komerčně povolené, většina zemí tuto problematiku nijak legislativně neřeší, poukazuje zpravodajka. Uvedla také, že podle Listiny základních práv Evropské unie a Úmluvy o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy je finanční zisk z lidského těla nebo jeho částí zakázán.
Česká republika
Česká republika je v tzv. šedé zóně a surogátním mateřstvím se u několika příležitostí již zabývali zákonodárci obou komor parlamentu. Opakovaně se v diskuzích zmiňovala „Operace Španěl“, při níž byl odhalen obchod s dětmi zneužívající „díry“ v legislativě české i zahraniční, kdy inseminované Ukrajinky byly převezeny do Prahy před porodem, a po porodu novorozenci odjeli pryč s „objednateli“.
Počátkem roku vyvolali diskuze i exministr a současný pražský zastupitel Jiří Pospíšil (TOP 09) a zastupitel plzeňského kraje Jan Šašek (ODS), kteří si oním způsobem nechali odnosit dceru. V květnu pak Pospíšil zveřejnil společnou fotografii.
Koncem března zavítala do Prahy německá novinářka Birgit Kelle, která o úskalích náhradního mateřství, včetně „objednávek“ pro obchodování s lidmi, mluvila z pohledu vlastní investigace na přednášce i v rozhovoru pro Epoch Times.
Doporučení zprávy
Praxe náhradního mateřství se podle zprávy OSN vyznačuje vykořisťováním a násilím vůči ženám a dětem, včetně dívek. Má posilovat patriarchální normy tím, že činí z ženského těla komoditu a objekt, a vystavuje náhradní matky a děti závažnému porušování lidských práv.
Zvláštní zpravodajka proto v dokumentu mimo jiné doporučuje, aby členské státy a další příslušné subjekty „podnikly kroky k vymýcení náhradního mateřství ve všech jeho formách. Do doby jeho zrušení musí státy jednat, aby zabránily dalším škodám a posílily ochranu práv žen a dětí zapojených do náhradního mateřství“.
Státy by měly dle zpravodajky přijmout zákaz všech forem náhradního mateřství, trestat zadavatele, kliniky i agentury, vést vzdělávací kampaně o škodlivosti této praxe a zakázat jakékoliv reklamy na služby související s náhradním mateřstvím.
Žena, která dítě porodila, by měla být zákonem uznána jako právní matka, přičemž „převod rodičovských práv by měl být umožněn až po porodu a v definovaném časovém období pro případnou změnu rozhodnutí,“ píše se v závěrečných doporučeních zpravodajky.
Náhradní matky by podle ní měly být dekriminalizovány a v oboru i v právu by se měly přestat používat nedůstojné, genderově neutrální pojmy pro náhradní matku jako např. „gestační nositel“. V rozhodování o rodičovství a péči by měl být prvořadým hlediskem nejlepší zájem dítěte a státy by měly zajistit nápravu a odškodnění pro ženy a děti poškozené náhradním mateřstvím.
Casablanská deklarace za univerzální zrušení náhradního mateřství, sdružení světových odborníků kritických k náhradnímu mateřství, přivítala zprávu Alsalemové a označila ji za „historický průlom v boji proti náhradnímu mateřství“.
„Jedná se o bezprecedentní uznání na nejvyšší mezinárodní úrovni: náhradní mateřství není aktem lásky, ale formou násilí a vykořisťování. Tato historická zpráva otevírá cestu k jeho celosvětovému zákazu,“ uvedla v tiskové zprávě z 23. srpna Olivia Maurelová, mluvčí Casablanské deklarace.
„Vyzýváme státy, aby převzaly odpovědnost a bezodkladně jednaly tak, aby se tato doporučení proměnila v konkrétní opatření,“ napsali autoři tiskové zprávy.
