Komentář
Německá vláda a přední německé korporace se stále častěji rozcházejí v pohledu na vztahy s Čínou.
Berlín kritizuje Peking za umělé znehodnocování měny, zneužívání jeho dominantního postavení v globálním zpracování vzácných zemin jako nátlakové zbraně i za vojenské aktivity v šedé zóně kolem Taiwanu a ve Východočínském a Jihočínském moři. Německé firmy se však obávají odvetných kroků, pokud budou přijata opatření na ochranu německého trhu.
Zatímco Německo dříve podporovalo užší vztahy s Čínou, tón Berlína se změnil v důsledku nepříznivého vývoje hospodářských i bezpečnostních vztahů mezi oběma zeměmi. Nyní se stále více přibližuje postoji Bruselu, který vůči Komunistické straně Číny zastává tvrdší linii.
Německý kancléř Friedrich Merz uvedl, že Čína udržuje svou měnu podhodnocenou až o 30 procent. Kritizoval Peking za státní dotace průmyslu a za nekonvertibilní měnu, které podle něj narušují spravedlivou hospodářskou soutěž. V případě Číny to vede k nadprodukci čínského zboží, jeho nízkým cenám a zaplavování světových trhů. Současně toto podhodnocení ztěžuje německému exportu úspěšně konkurovat na světových trzích, včetně samotného čínského trhu.
Zatímco němečtí výrobci dříve těžili z rozsáhlého vývozu do Číny, dnes je na čínském trhu porážejí domácí čínští výrobci. Omezení vývozu vzácných zemin ze strany Pekingu zasáhla obzvlášť tvrdě německý automobilový a obranný průmysl. To představuje vážné riziko v době, kdy by se ruská válka proti Ukrajině mohla rozšířit i do dalších evropských zemí a Spojené státy stále důrazněji očekávají, že Evropa bude na jejich obraně méně závislá.
Čínské automobily, oděvy i solární panely zaplavují Evropu a vedou k uzavírání továren. Německo od roku 2019 přišlo o sedminu pracovních míst v automobilovém průmyslu, částečně kvůli konkurenci čínských automobilek na čínském trhu. Od roku 2020 investice klesají, zatímco v ostatních velkých evropských ekonomikách rostou. Počet zaměstnanců v německém zpracovatelském průmyslu klesl na desetileté minimum, pouhých 6,6 milionu.
Společnost Volkswagen zvažuje další propouštění, tentokrát až 100 000 zaměstnanců, částečně kvůli konkurenci z Číny. Týká se to 45 000 pracovníků ve čtyřech německých závodech, a to nad rámec postupného zrušení 50 000 pracovních míst, na němž se firma dohodla v roce 2024. Jeden z jejích největších akcionářů uvedl, že výroba vozů vyvinutých pro čínský trh přímo v Německu by mohla část těchto pracovních míst zachránit.
Slabý hospodářský růst v Německu vede Berlín k plánům na postupné zvýšení důchodového věku ze 67 na 70 let. Pro rok 2026 se Německu předpovídá růst pouhých 0,5 procenta. To je pod průměrem eurozóny, částečně kvůli zaostávajícímu německému exportu.
Zhoršující se ekonomické postavení Německa vůči Číně posiluje také bezpečnostní obavy, zejména když Peking stále větší část své ekonomické síly a inovačního potenciálu směřuje k militarizaci. Právě ta mu umožňuje prosazovat požadavky na „sjednocení“ s Taiwanem a kontrolu téměř celého Jihočínského moře.
Německo v poslední době vydalo několik diplomatických prohlášení, v nichž vyjadřuje znepokojení nad čínskou vojenskou aktivitou ohrožující námořní dopravu východně od Taiwanu i stabilitu ve Východočínském a Jihočínském moři. Berlín zároveň znepokojuje čínská podpora Ruska v jeho válce proti Ukrajině.
Merz otevírá otázku podhodnocené měny na půdě Evropské rady i skupiny G7, kterou tvoří Spojené státy, Německo, Itálie, Spojené království, Francie, Kanada a Japonsko, spolu s Evropskou unií, která má v uskupení významný vliv. Navrhl uzavření nové měnové dohody po vzoru Plazské dohody z roku 1985, která díky spolupráci Spojených států, Japonska a hlavních evropských ekonomik vedla k oslabení amerického dolaru.
Merz konstatoval, že pro své obavy získal silnou podporu Spojených států. Nabízí se proto otázka, zda G7 brzy nepřistoupí k razantnějšímu a jednotnějšímu postupu proti čínskému podhodnocování měny a státním dotacím, nemluvě o její územní agresi ve východní Asii a Jihočínském moři.
Systémový přístup Pekingu k podpoře čínského exportu a rozšiřování svého územního vlivu vyžaduje nejen systémovou odpověď Německa, celé Evropy a Spojených států, ale také aktivní předcházení této hrozbě.
Spojené státy, Evropa i ostatní demokratické země světa by měly zaujmout jednotný postoj, který zastaví čínskou vojenskou agresi v zahraničí, mimo jiné prostřednictvím ekonomických sankcí a cel vůči Číně. Tím bude pro Komunistickou stranu Číny obtížnější využívat ekonomiku k financování postupných vojenských výbojů. Pokud se tento proces nezastaví, budou tyto postupné územní zisky nakonec Komunistické straně Číny umožňovat při každé další příležitosti zabrat ještě více území.
Spojené státy a Evropa jsou údajně ve sporu téměř o všechno – od NATO a cel až po papeže v Itálii. Neshody se týkají také politiky vůči Íránu, Ukrajině, Kanadě a Grónsku. Občas přerůstají i do osobní roviny. V mnoha z těch skutečně důležitých otázek mají obě strany svůj díl pravdy.
Je třeba hledat kompromisy, abychom se mohli soustředit na skutečné hrozby přicházející z autoritářských zemí, jako je Čína. Německý případ to názorně ukazuje. Jako demokracie si začínáme uvědomovat, že tváří v tvář blížícímu se tajfunu jménem Komunistická strana Číny sedíme všichni na jedné lodi.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
