Komentář
Čínská iniciativa Pás a stezka (BRI) sdružuje přibližně 150 zemí, které s Pekingem podepsaly dohody výměnou za čínské zahraniční investice. V loňském roce dosáhl objem iniciativy Pás a stezka téměř 1,4 bilionu dolarů (téměř 30 bilionů korun), přičemž v roce 2025 bylo uzavřeno rekordních 213,5 miliardy dolarů (asi 4,5 bilionu korun) v dohodách. Většinu těchto prostředků získávají čínské státní podniky výměnou za výstavbu energetické infrastruktury, přístavů, železnic a podobných projektů v zahraničí. Země, které se k iniciativě připojí, si přitom často vytvářejí dluh vůči Pekingu.
Přesnou výši tohoto dluhu ani konkrétní podobu jednotlivých dohod nelze ověřit kvůli netransparentním čínským úvěrovým praktikám a provizorní povaze mnoha smluv. Rozsah zjevných investic je však natolik velký, že vyvolává obavy, protože naznačuje rostoucí ústřední roli Komunistické strany Číny (KS Číny) v klíčových světových zdrojích, ekonomických kritických bodech a v globálním hospodářském vlivu.
Zaměření investic Pásu a stezky v roce 2025 směřovalo především na vytváření energetických alternativ pro země, jako jsou Írán a Venezuela, které jsou zranitelné vůči americkým zásahům. To zahrnovalo rozsáhlé nové čínské investice do ropy, zemního plynu a uhlí, a to v tomto pořadí.
Investice Pásu a stezky do těžby uhlovodíků vzrostly ze tří miliard dolarů (přibližně 60 miliard korun) v roce 2024 na 51 miliard dolarů (asi jeden bilion korun) v roce 2025. V neenergetických odvětvích byly největšími příjemci investic BRI sektory kovů, těžby, nemovitostí a technologií. Investice do kovů a těžby dosáhly téměř 33 miliard dolarů (zhruba 670 miliard korun), včetně mědi využívané pro datová centra umělé inteligence. Největšími megaprojekty BRI v roce 2025 byly rozvoj plynového pole v Kongu a petrochemický závod v Indonésii.
Pás a stezka je vlajkovým projektem vůdce KS Číny Xi Jinpinga. Díky němu se Čína stala největším mezinárodním věřitelem na světě, což s sebou nese i rizika pro samotnou Čínu. Spojené státy a jejich spojenci by například mohli prosazovat mezinárodní odpuštění dluhů držených Čínou, aby odradili případnou invazi na Taiwan. Významné projekty KS Číny v zemích, jako je Indonésie, Nigérie nebo Kongo, by mohly být znárodněny jako kompenzace za škody, které Indonésané a Konžané utrpěli během pandemie covidu.
Částky, které jsou v sázce, jsou značné. Jediná investice BRI do nigerijského plynového průmyslového parku přijde téměř na 25 miliard dolarů (asi 510 miliard korun). Když projekt začal v roce 2018, v jeho okolí se objevily ozbrojené skupiny a saúdští finančníci se stáhli kvůli rizikům spojeným s terorismem a kriminalitou. Takto rozsáhlé projekty jsou rovněž vystaveny riziku vydírání ze strany místních gangů. V době válek mohou státy navíc přestat splácet dluhy držené agresorskými zeměmi a znárodnit jejich zahraniční investice.
Kromě úvěrů v rámci BRI drží čínský režim také téměř 683 miliard dolarů (zhruba 14 bilionu korun) v amerických státních dluhopisech. I to představuje významné riziko pro bilanci Pekingu. Pravděpodobně i z tohoto důvodu Peking mezi listopadem 2024 a listopadem 2025 snížil své držby amerických státních dluhopisů o 86 miliard dolarů (přibližně 1,8 bilionu korun).
Spojené státy by mohly přesvědčit kapitálové trhy, že selektivní nesplácení dluhů držených Čínou je namířeno proti autoritářství Pekingu nebo slouží jako kompenzace za četné škody, které Čína Spojeným státům způsobila. V takovém případě by default zaměřený výhradně na Čínu mohl mít jen malý dopad na úrokové sazby v USA. Takový krok by mohl Spojeným státům nahradit škody v řádu bilionů dolarů.
Kromě pandemie zahrnují újmy, které utrpěli američtí občané, také výdaje spojené s obranou demokracií v Asii od roku 1949, fentanylovou krizi a krádeže duševního vlastnictví. Získání kompenzace za tyto škody by mělo být ústředním cílem zahraniční politiky USA a mohlo by například vést k významným dividendovým výplatám americkým občanům. Výplata ve výši 20 bilionů dolarů (asi 408 bilionů korun) ze strany KS Číny by například mohla znamenat více než 50 tisíc dolarů (zhruba jeden milion korun) na jednoho občana Spojených států.
Velké americké korporace, které by mohly profitovat z obchodu s Čínou, by byly proti požadavkům na kompenzace od Pekingu, protože by to pravděpodobně ukončilo jejich lukrativní obchodní vztahy s touto zemí. Tyto společnosti mají obrovský vliv na obě politické strany ve Washingtonu, D. C. To je pravděpodobně důvod, proč se politici obou stran dosud nepokusili razantněji usilovat o náhradu bilionových škod, které KS Číny způsobila americkému obyvatelstvu.
Pekingu tak zůstává možnost využívat svůj hospodářský vliv k vytváření dalších problémů pro Spojené státy, včetně prosazování alternativního světového řádu s KS Číny v jeho středu. Ten by nahradil globální řád vybudovaný Spojenými státy po druhé světové válce, jehož centry byly Washington, D. C., a New York.
Globální instituce, jako jsou Organizace spojených národů, Světová banka a Mezinárodní měnový fond, jsou postupně ovládány čínským diplomatickým a obchodním vlivem. Kontrola KS Číny nad biliony dolarů v globálním obchodu a investicích vytváří předpoklady k oslabení těchto institucí i zemí, které je tvoří.
KS Číny má k dispozici více cest, jak ovládnout mezinárodní správu věcí veřejných, včetně úplného převzetí těchto institucí nebo vytvoření nových institucí například v Pekingu či Šanghaji, které by je nahradily. Čínské biliony v mezinárodním obchodu a investicích mohou připravit cestu ke globální hegemonii KS Číny, nebo by naopak mohly být využity k odškodnění občanů po celém světě, kteří utrpěli újmu v důsledku nedbalosti čínského režimu – a horších selhání.
Spojené státy a jejich spojenci by dnes mohli vůči KS Číny postupovat tvrději, aby ochránili Ameriku a demokracii, avšak vyžadovalo by to mimořádnou prozíravost a politickou vůli.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
