Franklin dělil své dny do jednoduchých bloků práce, studia, rozhovorů a sebezpytování. Vše se řídilo otázkou: „Co dobrého dnes vykonám?“
Benjamin Franklin si jako součást svého denního režimu vypěstoval výstřední zvyk: vzdušné koupele. Studené koupele byly v jeho době posledním zdravotním trendem, něčím jako terapie červeným světlem v 18. století. Franklin se však raději „koupal“ jednoduše v chladném ranním vzduchu. Jak vysvětlil v dopise, který Mason Currey cituje v knize „Daily Rituals: How Artists Work“:
„Zjistil jsem, že mé tělesné konstituci mnohem lépe vyhovuje koupel v jiném živlu, totiž ve studeném vzduchu. Proto téměř každé ráno časně vstávám a sedím ve svém pokoji zcela bez oděvu půl hodiny nebo hodinu, podle roční doby, a přitom čtu nebo píšu.“
Život vystavěný na zvyku
Franklin byl člověk zvyku, i když ne všechny jeho zvyky byly tak výstřední jako tento. Je dobře známý kázní a promyšleností, s nimiž přistupoval k životu, kariéře i utváření vlastního charakteru. Jeho denní režim byl jednoduchý, ale pevně strukturovaný, a nepochybně patřil k tomu, co mu umožnilo dosáhnout tolika výsledků v tolika různých oblastech včetně vědy, diplomacie, vzdělávání a politiky. Tento obrýlený polyhistor začínal jako tiskař a později se stal významným spisovatelem, vynalezl bifokální brýle a hromosvod, správně teoreticky popsal existenci vysokého a nízkého tlaku, zmapoval Golfský proud a pomáhal sepsat Deklaraci nezávislosti – mimo řadu dalších úspěchů.
Franklinův režim se zároveň stal oblíbeným vzorem k napodobování. Na internetu koluje mnoho článků a videí ve stylu: „Měsíc jsem zkoušel rozvrh Bena Franklina.“ Navzdory své jednoduchosti však Franklinův rozvrh zjevně nemusí být snadné si osvojit. Jeho časná rána s tím možná mají co dělat.
Šest bloků Franklinova dne¨
Denní rozvrh, který Franklin uvedl ve své autobiografii, vypadal následovně:
- 5:00–7:00 Vstát, umýt se a obrátit se k Mocnému Bohu! Promyslet denní povinnosti a přijmout denní předsevzetí; věnovat se současnému studiu a posnídat.
- 8:00–12:00 Práce. Poledne. Číst nebo projít účty a poobědvat.
- 14:00–18:00 Práce.
- 18:00 Uložit věci na svá místa. Večeře. Hudba nebo zábava, případně rozhovor. Zhodnocení dne.
- 22:00–5:00 Spánek.
Pouhých seznámení se šesti časovými bloky dodává tomuto „schématu“ elegantní jednoduchost a zároveň v něm zůstává dost prostoru pro určitou pružnost, aniž by se ztratila základní struktura dne.
Kalendář ctností
Franklin také každý den začínal otázkou: „Co dobrého dnes vykonám?“ A každý den uzavíral otázkou: „Co dobrého jsem dnes vykonal?“ Do jeho každodenního režimu byla skutečně vetkána snaha osvojit si různé ctnosti. Podobně jako Lev Tolstoj už od mládí pečlivě sledoval své morální úspěchy i selhání a sepsal si dokonce seznam 13 ctností spolu s plánem, jak je všechny získat během třináctitýdenního režimu. Těmito ctnostmi byly střídmost, mlčenlivost, pořádek, rozhodnost, šetrnost, pracovitost, upřímnost, spravedlnost, umírněnost, čistota, klid, cudnost a pokora.
Každý týden se Franklin soustředil na jinou ctnost a do kalendáře si zaznamenával pokaždé, když se proti ní provinil. Předpokládal, že týden intenzivního zaměření pomůže danou ctnost upevnit jako návyk a že se následující týden bude moci přesunout k další. Po 13 týdnech začal celý sled znovu a Franklin doufal, že pokaždé zaznamená méně prohřešků.
Mason Currey ve své knize „Daily Rituals: How Artists Work“ poznamenává: „Plán do jisté míry fungoval. Když Franklin několikrát za sebou prošel celým cyklem, zjistil, že mu stačí absolvovat jeden cyklus za rok a poté jeden jednou za několik let.“
Ctnost, která mu unikala
Jedna ctnost mu však podle všeho trvale unikala: pořádek. Podle Curreyho nebyl Franklin od přírody pořádný, pokud šlo o dokumenty a další věci – přestože svůj čas strukturoval velmi uspořádaně – a snaha o úhlednost pro něj byla zdrojem nekonečné frustrace.
Franklin ve své autobiografii s lítostí poznamenal: „Tento bod [pořádku] mě proto stál tolik bolestné pozornosti, mé chyby v něm mě tak trápily, činil jsem v nápravě tak malý pokrok a tak často jsem znovu upadal do starých nedostatků, že jsem byl téměř připraven pokus vzdát a smířit se s tím, že v tomto ohledu zůstane můj charakter chybný.“
Každodenní zkoumání vlastního jednání Franklinovi pomáhalo nést odpovědnost sám před sebou – i když to nebyla vždy příjemná zkušenost.
„Pustil jsem se do uskutečňování tohoto plánu sebezpytování a s občasnými přestávkami jsem v něm nějaký čas pokračoval,“ napsal. „Překvapilo mě, že mám mnohem více chyb, než jsem si představoval; měl jsem však zadostiučinění z toho, že jsem viděl, jak jich ubývá.“
Stejně jako mnoho velkých mužů a žen dějin Franklin chápal význam života prožívaného s vědomým záměrem, soustředěním a oddaností. Ačkoli ne vždy dostál svým morálním požadavkům a ne vždy se přesně držel svého rozvrhu, trval na tom, že se bude poměřovat s vysokým standardem, utvářet své dny podle pevného řádu a neúnavně sledovat své cíle.
Jeho vlastními slovy: „Píle je matkou štěstí.“
–ete–
