Jedním z mých cílů v roce 2022 je přečíst si konečně „Životopis Benjamina Franklina“, jednoho ze zakladatelů Spojených států amerických. Ačkoli jsem v minulosti pročítala velké části této autobiografie, přečíst si ji rovnou celou mám na seznamu úkolů už nějakou dobu. Teď, když jsem začala, se můj výtisk už plní podtrháváním a tužkou psanými poznámkami.
Na straně 13 jsem narazila na moudrost, která je ideální pro naši dobu, v níž volně proudí mnoho silných a polarizujících názorů. Franklin hovoří o své cestě, na níž se naučil, jak správně přesvědčovat a informovat druhé při rozhovoru, a ne s nimi jen diskutovat a hádat se. Jelikož jsem byla v uplynulém roce jak na straně obětí, tak na straně příjemců takovýchto hádavých diskusí (tak jako jistě mnozí z vás), považuji Franklinovy poznámky za jemnou připomínku toho, že pokud chceme získat svět pro náš způsob myšlení, musíme praktikovat účinné metody přesvědčování.
„Přál bych si, aby lidé, kteří to myslí dobře a jsou rozumní, nesnižovali svou sílu konat dobro přeoptimistickými, domýšlivými manýry,“ napsal Franklin a naznačil tak, že náš vliv na druhé snižuje nabubřelá sebedůvěra.
Tento typ přístupu podle něj „zřídkakdy přestane vyvolávat odpor, má tendenci vyvolávat opozici a mařit každý z těch účelů, pro které nám byla řeč dána, totiž předávání nebo přijímání informací či potěšení“.
K ověření pravdivosti tohoto tvrzení se stačí podívat do médií, která mají ve zvyku blahosklonně říkat americké veřejnosti, co má dělat. Jejich důvěryhodnost v očích Američanů klesla v roce 2021 na druhý nejnižší bod v historii, ukázal průzkum agentury Gallup. Pokud nás zajímá jen pouštění si pusy na špacír a ukazování vlastní důležitosti, a ne přesvědčování ostatních, aby přijali naše myšlenky, pak bychom měli jít cestou, kterou se vydala tato média.
„Souhlasný a dogmatický způsob prosazování vašich názorů může vyvolat rozpory a zabránit upřímné pozornosti,“ napsal Franklin.
Ti, kteří se nikdy nepozastaví, aby vyslechli a zvážili argumenty druhé strany, podle Franklina také pravděpodobně nepřesvědčí své odpůrce.
„Pokud si přejete získat informace a zlepšit se díky znalostem druhých, ale přitom se vyjadřujete jako pevně zakotvený ve svých současných názorech, skromní a rozumní lidé, kteří nemilují spory, vás pravděpodobně nechají nerušeně setrvat ve vašem omylu,” napsal Franklin a dodává: „A takovýmto způsobem si jen zřídkakdy můžete dělat naději, že se zalíbíte svým posluchačům nebo že přesvědčíte ty, o jejichž souhlas stojíte.“
Podle Franklina byste si měli o svých posluchačích myslet jen to nejlepší, nechovat se tak, jako byste je poučovali pro jejich vlastní dobro, a místo toho byste jim měli s klidem předkládat fakta a poznatky, jako by nešlo o nic velkého. Svou úvahu o přesvědčování zakončil citátem Alexandra Popea:
„Lidé by měli býti učeni, jako byste je neučili,
A věci neznámé a předkládané jako věci zapomenuté.
…
„Hovoříte-li, přestože jisti jste, mluvte se zdánlivou rozpačitostí.“
Poslední roky jsou plné příležitostí k debatám a tyto debaty budou pravděpodobně jen pokračovat. Ať už tedy chcete ostatní přesvědčit, aby se nechali očkovat vakcínou proti covidu nebo aby se jí vyhnuli, nebo že Trump je hrdina či úplný blb, nebo že máte pravdu v řadě dalších polemických postojů, proč si nevzít příklad z Franklinovy knihy?
Pokud je vaším cílem pouze dokázat si vlastní důležitost a znalosti, pak rozhodně vstupujete do každé diskuse s argumentačním naladěním a vtloukejte posluchačům do hlavy své názory. Pokud je však vaším posláním přesvědčovat a předkládat pravdu v naději, že ji posluchači přijmou za svou, zkuste Franklinovy návrhy.
Nakonec může takováto vítězoslavnost, jakou doporučoval, změnit svět – nebo alespoň ten váš koutek světa.
Tento článek byl původně publikován na webu Intellectual Takeout.
