Komentář
Spor o účast biologických mužů v ženských sportech se v posledních letech stal palčivým společenským a právním tématem ve Spojených státech. Kalifornský guvernér Gavin Newsom 6. března 2025 v rozhovoru s Charliem Kirkem překvapivě připustil, že je „hluboce nespravedlivé“, aby muži soutěžili v ženských sportech. O měsíc později se však přiznal, že ho k takovému prohlášení Kirk dotlačil.
Nejvyšší soud USA dne 30. června 2026 rozhodl ve sporech s tím spojenými, označenými jako West Virginia v. B.P.J. a Little v. Hecox, poměrem hlasů následovně:
- 9:0 v otázce, zda je porušen zákon zakazující diskriminaci na základě pohlaví, pokud pořadatel soutěže zakáže biologickým mužům soutěžit společně s ženami. Soud se tedy jednomyslně shodl, že v tomto ohledu zákon porušen není.
- 6:3 v otázce, zda je totéž v rozporu s Ústavou USA. Soud většinově rozhodl, že pokud pořadatel soutěže zakáže biologickým mužům soutěžit společně s ženami, neporušuje tím Ústavu USA.
Jinými slovy: všichni soudci se domnívají, že zákaz soutěžit se ženami, udělený biologickým mužům, není v rozporu se zákonem, ale tři soudci se domnívají, že je v rozporu s Ústavou. Šest soudců se naopak domnívá, že zakázat mužům soutěžit se ženami není v rozporu s Ústavou.
Co se týče předmětného zákona, jde o tzv. Title IX, federální zákon z roku 1972, který zakazuje diskriminaci na základě pohlaví ve vzdělávacích institucích přijímajících federální prostředky.
Tento zákon skutečně nepočítá s tím, že by muž vydávající se za ženu měl mít právo soutěžit společně se ženami. Soudci v této části rozhodli jednomyslně, protože v roce 1972 zkrátka nikoho nenapadlo, že by muži chtěli vyhrávat nad ženami tím, že by se označili za ženy. Tehdy totiž dívky ve sportu více fandily chlapcům, než aby hrály fotbal nebo boxovaly.
Zajímavé také je, že tehdejší zákon vůbec genderovou účast ve sportu nikde nezmiňuje. Konkrétně zní:
„Žádná osoba ve Spojených státech nesmí být na základě pohlaví vyloučena z účasti, zbavena výhod nebo vystavena diskriminaci v jakémkoli vzdělávacím programu nebo činnosti, která přijímá federální finanční prostředky.“
Zákon sledoval především otázku studia. Dívky na přelomu 60. a 70. let méně studovaly a zákonodárcům se zdálo, že je to proto, že je univerzity při přijímání znevýhodňují kvůli pohlaví. Zákonodárcům se nelíbilo, že nejlepšími techniky, inženýry, chirurgy, fyziky nebo třeba kuchaři jsou muži – zdálo se jim, že pokud by měly ženy možnost tyto obory studovat ve větším měřítku, mohly by muže v dovednostech dohnat a případně i předhonit.
Autorkám zákona – demokratkám Patsy Minkové z Havaje, první japonsko-americké ženě zvolené do Kongresu USA, a Edith Greenové z Oregonu – však zákon za 50 let svého trvání za pravdu nedal. To hlavní, co zákon paradoxně přinesl, bylo upozadění mužského sportu na univerzitách ve snaze vyhnout se sankcionování za diskriminaci.
Zákon za více než 50 let svého fungování původní předpoklad nepotvrdil, alespoň pokud jde o plošné „vyrovnání“ ve všech oborech. Naopak se ukázalo, že ženy se ve velké míře prosadily především tam, kde dlouhodobě dominují i dnes: ve farmacii, psychologii, biologii, zdravotnických vědách, veterinárním lékařství, jazykových oborech a pedagogice. Zároveň v těchto oblastech často dosahují velmi dobrých studijních výsledků a tvoří většinu absolventů, zatímco v technických a inženýrských disciplínách muži stále zůstávají výrazně dominujícími.
Širší sociální a demografická data pak dlouhodobě ukazují, že ženy mají oproti mužům systémové výhody v řadě ukazatelů životních výsledků: dožívají se vyššího věku, mají nižší míru kriminality, výrazně nižší podíl na trestné činnosti i extrémně nízké zastoupení ve vězeňské populaci, a také nižší úmrtnost v důsledku pracovních úrazů – což souvisí i s tím, že muži převažují v nejrizikovějších fyzických profesích. Muži navíc vykazují vyšší míru rizikového chování, výrazně častěji umírají v důsledku násilí, nehod či sebevražd a tvoří drtivou většinu pachatelů i obětí kriminality.
(Nezapomeňme, že jde o statistická zjištění. Statistické rozdíly popisují průměrné trendy v populaci, nikoli schopnosti konkrétní osoby.)
Sport byl do diskriminační palety zahrnut až následnými prováděcími předpisy amerického ministerstva školství. Ty zároveň od počátku výslovně připouštěly, že školy mohou pořádat oddělené sportovní soutěže pro muže a ženy, pokud je to odůvodněno rozdíly ve fyzických schopnostech nebo jde o kontaktní sporty.
Právě na tuto historickou skutečnost navázal Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí. Liberální soudci tak museli přiznat, že zákon Title IX z roku 1972 na trans ženy vůbec nepamatoval.
Autorem většinového stanoviska byl Brett Kavanaugh:
„Státy mohou zachovat ženský a dívčí sport pro biologické ženy. Mohou určovat způsobilost pro ženské a dívčí sportovní soutěže podle biologického pohlaví. Ústava ani Title IX nevyžadují přestavbu ženského sportu v celé Americe.“
Soud dále uvedl, že:
- ochrana bezpečnosti sportovkyň,
- zajištění spravedlivé soutěže,
- zachování rovných příležitostí pro biologické ženy…
…jsou dostatečně významnými státními zájmy, aby odůvodnily rozdělení sportu podle biologického pohlaví.
Zpět však k ústavní části sporu, kde bylo rozhodnutí soudu o celou třetinu spornější. Soud rozhodl: V kontextu školního sportu je rozdělení podle biologického pohlaví ústavně přípustné.
Rozsudek je tedy poměrně úzký, neboť nepotvrzuje obecné pravidlo pro celé právo, nevytváří úplnou definici otázky pohlaví pro celý právní řád a omezuje se toliko na sport ve veřejných školách přijímajících federální finanční prostředky.
Nejvyšší soud byl v tomto ohledu jednomyslný, řekl, že zákon proti diskriminaci nebrání biologickému rozdělení sportu, a většinou 6:3 zároveň potvrdil, že takové rozdělení je v rámci 14. dodatku Ústavy USA ústavně přípustné.
To nejpodstatnější, o čem Nejvyšší soud USA podle mého názoru rozhodl, je, že trans žena není žena, nýbrž muž – nikoliv však výslovně.
Britský Nejvyšší soud 16. dubna 2025 rozhodl ve věci For Women Scotland Ltd v The Scottish Ministers poměrně široce tak, že „právní změna pohlaví nemění biologické pohlaví“.
Budiž však k dobru americkému soudu, že povahou souzené věci mu jaksi nebylo umožněno rozhodnout o pohlaví šířeji (univerzálněji). Takové rozhodnutí Američany teprve čeká.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
