Od plynového kráteru přezdívaného Brána do pekla přes lesknoucí se mramorové budovy hlavního města – Turkmenistán se po desetiletích izolace opatrně otevírá turistům. Tato bývalá sovětská republika patří mezi jedny z nejuzavřenějších zemí světa, po získání nezávislosti v roce 1991 zavedla přísná vízová pravidla a turisty bedlivě sleduje. Ačkoliv tato politika z velké části zůstává v platnosti, cestovní kanceláře tam v poslední době zaznamenaly pokles počtu zamítnutých žádostí o víza a úřady letos oznámily plány na rozšíření cestovního ruchu.
„Chtěl jsem zjistit, v čem spočívá to tajemství,“ řekl agentuře AFP osmadvacetiletý americký turista Nick Frey. Pobýval zrovna u archeologických ruin Nisy, starobylé pevnosti ležící nedaleko metropole Ašgabatu. Byla tam skupina západních turistů, kteří využili volnějšího přístupu k návštěvě. „Myslím, že to, co skutečně vyniká, je ta jedinečnost,“ uvedl.
Turkmenistán se za vlády svého prvního prezidenta po získání nezávislosti Saparmurata Nijazova prohlásil za trvale neutrální stát, což byla politika, kterou Nijazov využíval k ospravedlnění extrémního omezení kontaktů s vnějším světem. Bývalý komunistický funkcionář Nijazov 15 let utvářel hlavní město k obrazu svému a nařídil jeho přestavbu na mramorovou pevnost se zlatou sochou zobrazující jeho samotného.
Od Nijazovovy smrti v roce 2006 udržovali následující prezidenti – Gurbanguly Berdymuhamedov a jeho syn Serdar – tento systém v platnosti, podobně jako kult osobnosti a majestátní architekturu. Podle Guinnessovy knihy rekordů má Ašgabat nejvyšší hustotu budov z bílého mramoru na světě.
Turkmenistán je díky své zvláštní architektuře a uzavřenosti magnetem pro tvůrce obsahu na sociálních sítích, z nichž někteří ho označili za nejpodivnější zemi světa. „První věc, která mě zaujala, byla ta bělost všeho kolem,“ řekla německá turistka Liza Zornová, která navštívila Ašgabat. „Bylo to poprvé v životě, co jsem viděla bílé semafory.“
Prohlédnout si přijela i takzvanou Bránu do pekla, což je plynový kráter, který už půl století hoří a který patří k mezinárodně nejznámějším turistickým atrakcím této země.
Itinerář turistů je přitom při návštěvě Turkmenistánu přísně naplánován. „Plány vám musí zorganizovat cestovní agentura, jako je ta naše, a všechno musí být schváleno,“ řekla vedoucí v cestovní kanceláři Saiga Tours Effie Franková. V posledních letech úřady její kanceláři nezamítly žádný zvací dopis, který je nezbytný pro získání víza. „Zdá se, že přicestovat do Turkmenistánu začíná být o něco snaží,“ uvedla Franková.
Po návštěvě Nisy se asi 20 turistů z její skupiny vrátilo do Ašgabatu na Den koberců, což je svátek k poctě turkmenských řemeslníků vyrábějících koberce. Pak navštívili jurty a ochutnali místní produkty. Koberce jsou jedním ze tří nejdůležitějších národních symbolů, dalšími jsou achaltekinský kůň a středoasijský pastevecký pes.
Prezident Serdar Berdymuhamedov, který zemi řídí společně se svým otcem, se k nově přicházejícím návštěvníkům zřejmě staví vřeleji. „Cestovní ruch v zemi se stále více rozšiřuje,“ uvedl letos a dodal, že chce rozvíjet mezinárodní spolupráci.
Odvětví je nicméně v plenkách. „Zaprvé je potřeba politická vůle. Zadruhé zjednodušená vízová politika. A zatřetí dobře rozvinutá infrastruktura,“ řekl agentuře AFP jeden západní diplomat v Ašgabatu, který si přál zůstat v anonymitě. Tyto tři prvky přitom ještě nejsou plně zavedeny.
Zatímco v Ašgabatu a v Avaze, hlavním přímořském letovisku u Kaspického moře, vznikají luxusní hotely, zbytek země zůstává pro návštěvníky špatně vybaven. Zákon o zavedení elektronických víz, který byl přijat loni, dosud nezačal platit. Země v době pandemie covidu-19 také uzavřela státní úřad pro cestovní ruch a nezveřejňuje pravidelně údaje o počtu návštěvníků. V hospodářství stále spoléhá téměř výlučně na příjmy z prodeje zemního plynu.
Zaměstnanec místní cestovní kanceláře Azat je však nadšený. „Turisté navštěvující tuto zemi by mohli, s vízy pro více vstupů, pokračovat ve své cestě po Hedvábné stezce,“ řekl. Navrhl také spolupráci s Uzbekistánem, jelikož se v blízkosti hranic nachází mnoho archeologických nalezišť, která jsou pro cizince nepřístupná. „Jsme připraveni přivítat velké množství turistů ze sousedních zemí,“ prohlásil.
