Lukostřelba se z praktického loveckého a později také vojenského umění přerodila do sportovního odvětví. Dnes ji využívají děti i dospělí k fyzickému i psychickému rozvoji a relaxaci. Střelba z luku od střelce vyžaduje zklidnění, soustředění a vnímání svého pohybu, rozvíjení stability vlastního těla a dokáže ihned demonstrovat výsledek v podobě minutí nebo zásahu terče.
Luk je podle dochovaných záznamů tradicí starou desítky tisíc let a dodnes přežívá jako olympijská sportovní disciplína, ale i jako součást bojového výcviku v některých zemích. Střelba z luku je samostatné sportovní odvětví střelby na přesnost z různých pozic a vzdáleností.
„Nádech před nátahem… vydechněte přibližně polovinu dechu a zadržte. Miřte a uvolněte tětivu ideálně do 6 vteřin od plného nátahu. Hlídejte si postoj, soustředění, výstřel a výsledek,“ znějí rady učitelů střelby s tím, že „špatná technika se nedá vyřešit lepším lukem. Dobrá technika funguje s každým lukem“.
Například v Bhútánu je lukostřelba národním sportem a má stále dlouhou tradici v armádě. Tchaj-wan má speciální horskou jednotku, která používá luky v hustých lesích pro tichý útok. Stejně tak i v dnešní Číně některé pohraniční jednotky používají luky pro tiché operace. V některých horských a lesních jednotkách využívají luky také v Indii nebo Pákistánu. V Jižní Koreji je tradiční lukostřelba (kungdo) dodnes součástí vojenských tradic.
Silnou tradici má lukostřelba také v Mongolsku, které proslulo lukostřelci na koni. Dnes je zde součástí národní identity, sportu, ale i vojenské kultury a výcviku přežití. Existují zde speciální vojenské jednotky s tradičními dovednostmi, jako jsou jízda na koni a lukostřelba, ale slouží spíše jako prestižní jednotky, které se účastní ceremonií. Lukostřelbu armáda využívá spíše k výcviku morálky než k boji (níže video se střelci na typických malých mongolských koních).
V Evropě zaznamenala lukostřelba vzestup popularity po Olympijských hrách v Paříži v roce 2024. Francie se díky úspěchům domácích sportovců stala po vlně zájmu o lukostřelbu nejsilnější zemí v Evropě, čítající komunitu přes 70 000 aktivních registrovaných lukostřelců. Francouzští lukostřelci přinesli stříbrnou medaili v kategorii „tým muži“ a Lisa Barbelinová vystřílela bronzovou v kategorii „ženy jednotlivci“. Všechny zlaté medaile ve všech lukostřeleckých kategoriích získala Jižní Korea.
Základna lukostřelců ve Francii po Olympijských hrách předstihla Německo, kde je také velmi silná komunita lukostřelců s počtem kolem 70 tisíc lukostřelců. Tradičně silná komunita lukostřelců je také ve Velké Británii, Itálii nebo Nizozemsku. Česká republika má menší tisíce aktivních lukostřelců.
Lukostřelecké vybavení dnes prodávají jak velké sportovní řetězce, tak i menší výrobny. Zatímco řetězce a sportovní kluby používají často umělé nebo slitinové materiály, menší výrobny nabízejí spíše dřevěné nebo kožené vybavení s důrazem nejenom na funkčnost, ale i na krásu a tradici.
Mezi nejznámější lukostřelce patří v literatuře Robin Hood nebo Odysseus. Ve skutečném světě proslul jako mistr lukostřelby Čingischán a jeho mongolští lukostřelci na koni s kompozitními luky, kteří byli považováni za neporazitelné. Angličtí longbowmeni prosluli zejména v bitvě u Agincourtu v roce 1415, kde porazili francouzskou šlechtu. Mezi legendární lukostřelce patří například japonský samuraj Minamoto no Tametomo, perský šáh Nasir al-Din Shah nebo americký lukostřelec Howard Hill.
V současné době je za největší a nejprestižnější evropský šampionát tradiční lukostřelby (bez moderních luků) považován European Traditional Archery Championship. Velká Británie pořádá v tomto duchu Longbow Open a Německo 3D & Field Championships a Maďarsko zase Traditional Archery Festival. V České republice pořádá turnaje například Česká 3D lukostřelba.
V České republice je dnes přes 100 lukostřeleckých areálů a střelnic, ať už jde o terénní, 3D, halové nebo venkovní, soukromé nebo klubové prostory. Mapu lukostřelnic v ČR nabízí například stránka Arroway.cz.
