Ve všem tom shonu nezapomínejte na to, co je pro vzdělání nejdůležitější – na slušnost, sebedůvěru a rodinu.
Srpen je měsícem, kdy se dospělí připravují na školní rok.
Učitelé zdobí své třídy mapami, tabulkami a inspirativními plakáty, připravují si plány hodin, aby mohli začít nový školní rok, a vyplňují docházkové knihy jmény svých nových žáků. Rodiče se zásobují sešity, pery a tužkami, berou děti na nákupy nového oblečení nebo nakupují povinné uniformy online a začínají si v kalendáři zapisovat mimoškolní aktivity. Maminky a tatínkové, veteráni domácího vzdělávání, se seznamují se zakoupenými učebními osnovami, pátrají po případných mezerách ve vzdělání svých dětí, které jim mohly uniknout, a pomáhají rozptýlit obavy přátel, kteří s domácím vzděláváním teprve začínají.
Jak se někdy stává, detaily a dilemata přípravy mohou zastínit hlubší smysl našich ambicí. Maminka a tatínek mohou strávit hodiny zvažováním pro a proti baletu pro svého třeťáka a zapomenout, proč vůbec považovali taneční hodiny za smysluplné. Když se to stane, je nejlepší na chvíli odložit plánování a připomenout si skutečný účel a smysl vzdělávání.
Stát se tím nejlepším, kým mohou být
Rachel Denningová ve svém článku The Traditional Definition of ‚Education‘ Is Fundamentally Flawed (Tradiční definice vzdělání je principiálně chybná) správně poukazuje na to, že většina z nás „ztotožňuje vzdělání s akademickým učením“. Když například mluvíme o stavu vzdělávání ve Spojených státech, téměř všichni si představíme výuku předmětů, jako je matematika, přírodní vědy a dějepis. Když uvažujeme o vzdělání vlastního dítěte, většinou si myslíme totéž. V duchu si představujeme třídy, učitele, učebnice a testy.
Poté, co Denningová poukázala na tento stereotyp v oblasti vzdělávání, píše: „Pokud se rozhodnete ‚vzdělávat‘ dítě tím, že ho budete učit matematiku, přírodní vědy a dějepis, budete mít zcela jiný přístup, než když se ho budete snažit vést k tomu, aby se učilo ze života, rozvíjelo sebekontrolu a sebedůvěru a rozumělo svému srdci a duši.“ Z tohoto předpokladu Denningová vyvozuje, že skutečným cílem vzdělávání je pomoci našim dětem „dosáhnout jejich plného potenciálu a stát se jejich nejlepším já, připraveným žít smysluplný, účelný a přínosný život“.
Součástí této přípravy jsou jistě i akademické znalosti. Metody a výsledky výuky ve třídě jsou však také mnohem hmatatelnější než příprava dětí „na smysluplný život“. Přesto existuje několik praktických bodů, které můžeme do rozvrhu školního roku zařadit a které mohou našim dětem pomoci stát se tím nejlepším, co v nich je.
Hraní si bez dozoru
Ve svém bestselleru z roku 2024 The Anxious Generation: How the Great Rewiring of Childhood Is Causing an Epidemic of Mental Illness Jonathan Haidt doporučuje čtyři základní reformy pro zdravější dětství. Mezi ně patří „mnohem více her bez dozoru a dětskou nezávislost“. Haidtův návrh je podložen obrovským množstvím výzkumů, anekdot a zdravého rozumu.
Při plánování školního roku si každý den vyhraďte nějaký čas, aby si děti mohly hrát samy nebo s kamarády. Odložte telefony a obrazovky, vyhněte se tomu, aby se jim hodiny mimo školu hromadily mimoškolními aktivitami, a nechte je, ať se zabaví. Tato hra bez dozoru dává volný průchod jejich fantazii, umožňuje jim převzít odpovědnost za vlastní život a prohlubuje přátelství.
Vyhraďte dospívajícím podobné časové bloky. Povzbuďte je, aby si četli pro zábavu, pozvali si domů přátele nebo se věnovali nějakému koníčku, který mají rádi.
Volný čas v přírodě
Kdykoli je to možné, povzbuzujte děti, aby si hrály venku. Lékaři a vědci již dlouho zdůrazňují, že pobyt na čerstvém vzduchu přináší mnoho výhod, od fyzického zdraví až po duševní pohodu. Hodina v parku, procházka ve sněhu s následnou horkou čokoládou, horké odpoledne strávené běháním pod zavlažovačem na zahradě, stavění pevnosti – to vše pomáhá rozvíjet představivost a procvičovat tělo.
Až budete plánovat školní rok, určitě si tento bod zařaďte na seznam úkolů.
Čas strávený s rodinou
„Rodina je jádrem civilizace“ je výrok připisovaný různým spisovatelům a je naprosto pravdivý. Rodina je místem, kde se děti učí základům a civilizovanému chování, a přesto je „čas pro rodinu“ položkou, která v každodenních plánech rodičů a opatrovníků často chybí.
Letos si vedle fotbalových tréninků, domácích úkolů a volných her udělejte v rozvrhu místo na rodinné aktivity. I půlhodina denně strávená ve vzájemné společnosti může mít na vývoj dítěte obrovský vliv. Dlouhá, klidná večeře v neděli večer, rodinná procházka po okolí, hraní stolní hry nebo skládání puzzle – sečtení tohoto času vybuduje důvěrné pouto, které následně pomůže dětem dozrát.
Dovednosti pro život zvyšují sebevědomí
Moje šestnáctiletá vnučka-dvojče umí mimo jiné připravit večeři v kuchyni, upéct tyčinky s arašídovým máslem, které se rozplývají v ústech, vyprat prádlo, zkontrolovat olej, vodu a tlak v pneumatikách auta a uklidnit plačící batole.
Vylepšete letos tento školní rozvrh tím, že své děti naučíte některým potřebným dovednostem. Sekání trávníku, základní opravy v domácnosti, kulinářské umění, vedení osobního bankovního účtu a pěstování na zahrádce jsou jen některé z pomůcek, které snadno posílí jejich důvěru v domácím prostředí. Znalost těchto každodenních úkolů je při vstupu do světa stejně důležitá jako trigonometrie nebo základy veršování.
Nádoba vděčnosti
Vděčnost je tak důležitá pro štěstí a spokojenost v životě, že si zaslouží samostatné místo v tomto seznamu. Jak napsal Cicero: „Tato ctnost je nejen největší, ale je také rodičem všech ostatních ctností.“
Kamarádka se zmínila o nádobě vděčnosti jako o jednoduchém nástroji, který děti vede k tomu, aby si vážily druhých a odnášely si ze svého dne pozitivní zážitky. Dejte každému dítěti nádobu s víčkem, nechte je napsat na lístečky cokoli, za co jsou ten den vděčné, a lístečky přidejte do sklenice. Při zvláštních příležitostech, jako jsou narozeniny, nebo ve dnech, kdy majitele sklenice přepadne deprese, může vytažení a přečtení některého z lístečků přinést krásnou vzpomínku a kousek radosti. Pokud si přejete, můžete z této akce udělat rodinnou záležitost a použít větší nádobu a nechat všechny přispět svými vzkazy uznání.
Akademické znalosti jsou důležité, zejména v dnešní stále komplikovanější době, ale aby naše děti mohly růst a rozkvétat jako dospělí, potřebují pozornost a péči na všech frontách. Péče o tělo a duši, stejně jako o mysl, je jádrem vzdělávání s velkým rozhledem.
Letos si všichni, rodiče i prarodiče, mentoři i opatrovníci, uvědomme, že škola sahá daleko za hranice školní třídy, a přizpůsobme této myšlence své kalendáře.
