Pokusy Pekingu o nezávislost na zbytku světa zatím narážejí na realitu.
Komentář
Šéf Komunistické strany Číny Xi Jinping (Si Ťin-pching) má jasno: chce snížit zranitelnost čínské ekonomiky vůči vnějším vlivům. Hlavní zbraní má být omezení závislosti čínského průmyslu – zejména technologického – na zahraničních dodávkách.
Motivací mu byla mimo jiné politika amerického prezidenta Joea Bidena, který zakázal vývoz špičkových čipů a výrobního vybavení do Číny. Xi ale přehlíží podstatný fakt: i kdyby Čína dokázala všechno vyrobit sama, její ekonomika je stále silně závislá na vývozu. A dokud Čína nedokáže sama spotřebovat to, co vyrobí – což je velmi nepravděpodobné – bude hledaná soběstačnost i nadále jen snem.
Základem těchto snah je plán „Made in China 2025“, zveřejněný už v roce 2015. Státní podpora v řádu miliard dolarů směřuje do technologických oblastí, které mají podle plánovačů budoucnost: elektromobily, baterie, letectví, lodě, umělá inteligence, robotika, zdravotnická technika, větrné turbíny, solární panely a další.
V roce 2023 Peking prudce zvýšil investice právě v těchto oblastech – z 15 miliard dolarů v roce 2019 na zhruba 45 miliard. Výsledky jsou smíšené: v některých sektorech Čína výrazně pokročila, jinde šlo spíš o plýtvání zdroji.
Největší úspěch zaznamenaly elektromobily. Čína jich dnes vyrábí víc než polovinu světové produkce. Loni tvořily plug-in hybridy a elektroauta skoro polovinu domácího prodeje, a celkově bylo v roce 2024 prodáno 31,4 milionu vozidel – doma i v zahraničí, uvádí Čínská asociace výrobců automobilů.
Podobně se podařilo obrátit bilanci v chemickém průmyslu. Zatímco v roce 2020 měla Čína v této oblasti deficit 40 miliard dolarů, dnes je soběstačná a chemikálie dokonce vyváží – loni skončila s přebytkem 34 miliard.
Také Huawei udělala pokrok v oblasti elektroniky. Její Mate 60 sice stále nedosahuje úrovně iPhonu, ale firma už aktualizovala svůj operační systém, aby obešla omezení spojená se systémem Android od Googlu.
Jiné oblasti ale zaostávají. Plán „Made in China 2025“ nezahrnuje potravinovou soběstačnost – a není divu. Čína má málo zemědělské půdy i vody. Dovoz potravin roste, a 5 % obilovin pochází ze zahraničí.
Letecký průmysl, který plán zahrnuje, přináší smíšené výsledky. Dopravní letoun C919 od státní firmy COMAC už sice létá, ale 40 % jeho dílů stále pochází z Německa, Francie a USA.
V klíčovém oboru polovodičů je realita výrazně pozadu za cílem. Čína měla podle plánu do roku 2025 pokrýt 70 % domácí poptávky, ale zatím zvládá jen 24 %. Průlom v AI v podobě DeepSeek sice zapadá do plánovaných směrů, ale Peking dráždí, že k němu došlo mimo rámec vládního projektu.
A i kdyby vše fungovalo podle plánu – což se neděje – myšlenka čínské nezávislosti by stejně byla iluzí. Elektromobily a chemikálie ukazují proč: výroba překonala domácí potřebu, takže se Čína stala závislou na exportu, aby se investice vůbec vyplatily.
Jenže exporty potřebují odběratele – a tím se čínská ekonomika stává citlivou na vývoj v zahraničí. Spojené státy i Evropa už uvalily vysoká cla na čínské elektrovozy.
Totéž platí pro solární panely, větrné turbíny i letoun C919: i kdyby byl postaven výhradně z čínských dílů, jeho prodej závisí na zájmu ze zahraničí.
Jediný způsob, jak by Čína mohla být skutečně nezávislá, by bylo mít ekonomiku založenou čistě na domácí spotřebě – bez dovozu a vývozu. A to je velmi nepravděpodobné. Za současných podmínek se Xi Jinping jen těžko může snažit udržet ekonomický růst.
Názory v tomto článku vyjadřují postoje autora a nemusí odrážet stanovisko deníku The Epoch Times.
-ete-
