Komentář
Po desetiletí Komunistická strana Číny (KS Číny) fungovala v mylné představě, že může zneužívat globální dolarový systém k financování vlastního vzestupu a zároveň budovat nástroje k jeho rozbití.
Tato bezplatná jízda skončila.
Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa přešla od pouhých obchodních deficitů k doktríně finanční dekapitace. Prostřednictvím operace Economic Fury („ekonomický úder“) nyní Washington cílí na životodárnou mízu globálních ambicí KS Číny, konkrétně na její obrovské banky napojené na stát.
Íránská vazba: Přerušení toku peněz na válku
Spouštěčem této eskalace je role KS Číny jako hlavního financovatele nejvíce destabilizujících režimů světa. Zatímco operace Epic Fury využívá kinetickou vojenskou sílu k oslabení jaderných kapacit a vedení íránského režimu, operace Economic Fury zasahuje finanční kanály, které umožňují jeho jaderné ambice a džihádistické zástupné války.
Peking už není pasivním pozorovatelem; je klíčovým hráčem ve financování íránských vojenských aktivit. Nákupem přibližně 90 procent íránské ropy poskytuje Čína tvrdou měnu, kterou Teherán potřebuje k vývoji jaderných zbraní, financování zástupných sil a výrobě dronů a raket, které nyní dopadají na Blízký východ.
Ministr financí USA Scott Bessent varoval čínské finanční giganty: Pokud přesouváte peníze pro mulláhy v Teheránu nebo mozky operací v Moskvě, budete odstřiženi od amerického dolaru. Spojené státy nyní prosazují sekundární sankce, které nutí Peking k binární volbě – buď se účastnit největší ekonomiky světa, nebo financovat regionální války svých mladších partnerů.
KS Číny tyto kroky odsoudila jako „finanční hegemonismus“, což je předvídatelná reakce režimu, který sleduje, jak mu vysychají nelegální příjmové toky. Zároveň varovala Spojené státy před narušením čínského obchodu s Íránem a Ruskem.
Hrozba státních dluhopisů: Hrubý a nefunkční nástroj
V zoufalé snaze získat páku Peking znovu vytáhl svou oblíbenou rétorickou hrozbu: masivní výprodej svého portfolia amerických státních dluhopisů v hodnotě 800 miliard dolarů. Státní média naznačují, že tato „jaderná možnost“ by mohla zničit americkou ekonomiku, ale logika je stejně pochybná jako sčítání lidu čínským komunistickým režimem.
Masivní výprodej by vyvolal prudký nárůst úrokových sazeb, znehodnotil by zbývající čínská aktiva a zničil by samotné exportní trhy, na nichž je přežití Pekingu závislé. Ačkoli Čína strávila roky diverzifikací do zlata, dominance dolaru zůstává nezpochybnitelná. Tato hrozba není strategickým mistrovským tahem; je to zoufalý pokus režimu, který v reálném čase sleduje, jak se jeho páky moci rozplývají.
Dedolarizace a přelud BRICS
Aby unikl dlouhé paži amerického práva, Peking zdvojnásobuje úsilí o dedolarizaci prostřednictvím aliance BRICS-Plus. Cílem je platební systém založený na blockchainu, který má zcela obejít dolar a vytvořit takzvaný svět odolný vůči sankcím.
Aliance BRICS je však postavena na písku. Její členové si v zásadě navzájem nedůvěřují. Indie se již veřejně distancovala od společné měny BRICS a dává přednost ochraně rupie a svému rostoucímu vztahu se Západem. Navíc bez svobodného a otevřeného kapitálového účtu – který KS Číny nikdy nepovolí ze strachu ze ztráty kontroly – zůstane jüan okrajovou měnou používanou jen těmi, kdo nemají jinou možnost.
Globální ústup: Porážky v Panamě, Venezuele a jinde
Vliv čínské komunistické strany prostřednictvím iniciativy Pás a stezka naráží na zeď amerického odhodlání na západní polokouli. V Panamě byly zrušeny čínské přístavní kontrakty a zařízení převzaly místní úřady. Tyto kroky byly samozřejmě podpořeny silným diplomatickým tlakem USA, což vedlo k významné strategické porážce Pekingu.
Krátce poté americké vojenské údery proti Madurovu režimu ve Venezuele na začátku roku 2026 znovu ponížily Peking. Tyto operace narušily dohody „ropa za vliv“, jimiž si Čína upevňovala svou přítomnost v Jižní Americe. Svět sledoval, jak Čína, konfrontovaná skutečnou americkou vojenskou a ekonomickou rozhodností, ustupuje.
Pověst komunistické Číny jako nedotknutelné supervelmoci utrpěla, když si její takzvaní partneři uvědomili, že pekingské „dluhové pasti“ nenabízejí žádnou ochranu před prosazováním globálních pravidel Spojenými státy. Kolaps osy Maduro–Peking zanechal strategii KS Číny v Jižní Americe v troskách.
Éra důsledků
Komunistická strana Číny zjišťuje, že nelze ničit systém a zároveň na něm existenčně záviset. Zaměřením na čínské banky a jejich zrádné obchodní partnery Spojené státy zasahují samotné srdce moci strany.
Peking může hlučně mluvit o měnách BRICS a výprodejích státních dluhopisů, ale základní pravda zůstává: Bez přístupu k dolaru globální stroj KS Číny ztrácí palivo. Éra důsledků nastala a poprvé po desetiletích je to Peking, kdo je loven.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
