Spojené státy a Írán dosáhly dohody o dvoutýdenním příměří a americký prezident Donald Trump uvedl, že čínský komunistický režim sehrál roli při prosazování jednání. Přestože Írán souhlasil s dočasným znovuotevřením Hormuzského průlivu, lodní doprava zůstává výrazně omezená.
Analytici sdělili deníku Epoch Times, že čínský režim má ve vztahu k Íránu střet zájmů se Spojenými státy a že jeho zapojení vrhá nejistotu na znovuotevření průlivu i geopolitickou situaci v regionu.
Příměří bylo oznámeno 7. dubna po zprostředkovaných jednáních s cílem pozastavit vojenské operace a znovu otevřít průliv.
Podrobnosti dohody nejsou jasné a lodní doprava v Hormuzském průlivu je nadále ochromená, uvádějí představitelé odvětví. Generální ředitel společnosti Abu Dhabi National Oil Co., největšího producenta ropy ve Spojených arabských emirátech, Sultan Al Jaber, 9. dubna na LinkedIn napsal, že průliv není otevřený. „Přístup je omezován, podmiňován a kontrolován,“ dodal.
Hlavním zprostředkovatelem jednání je Pákistán, avšak vyšla najevo i zprostředkovatelská role Komunistické strany Číny (KS Číny). Trump 7. dubna uvedl, že Peking pomohl přesvědčit Írán k jednání. Peking má navíc úzké vztahy s Islámábádem.
Čínské ministerstvo zahraničí na tiskové konferenci 7. dubna sdělilo, že jeho ministr zahraničí uskutečnil 26 telefonátů s příslušnými stranami s cílem napomoci dosažení příměří.
Čína podle veřejně dostupných údajů za rok 2025 nakupuje více než 80 procent íránské vyvážené ropy. Podle americké Správy energetických informací prochází Hormuzským průlivem téměř 40 procent čínského dovozu ropy.
Analytik zaměřený na Čínu Tang Jingyuan působící v USA uvedl, že je zcela možné, že čínský režim vyvíjí na Írán zákulisní tlak prostřednictvím Pákistánu, aby průliv otevřel.
„Vládnoucí KS Číny udržuje v souvislosti s konfliktem kolem Íránu křehkou rovnováhu,“ popsal Tang pro Epoch Times. „Přeje si příměří ze dvou hlavních důvodů: Zaprvé chce co nejvíce zachovat íránský režim, aby mohl nadále zaměstnávat Spojené státy na Blízkém východě. Zadruhé by dlouhodobá blokáda Hormuzského průlivu způsobila KS Číny značné škody, protože přes něj prochází největší podíl dodávek ropy a energií.“
Podle Tanga by se však čínský režim dostal do nepříjemné situace, pokud by se průliv fakticky stal významným vyjednávacím nástrojem v rukou Íránu, který by mohl vybírat poplatky za průjezd lodí.
„I kdyby Írán KS Číny nabídl určitou slevu na tranzitních poplatcích, stále by to působilo, jako by platila ‚poplatek za ochranu‘ jako podřízený subjekt. Z diplomatického hlediska takový výsledek KS Číny nemůže akceptovat. V důsledku toho by se mohla v budoucnu ocitnout v neřešitelném dilematu ohledně Íránu,“ dodává Tang.
Mark Cao, analytik vojenských technologií se sídlem v USA a moderátor čínsky psaného vojenského zpravodajského kanálu na YouTube Mark Space, vyjadřuje skepsi ohledně účinnosti role Číny při vyjednávání příměří.
„Je vysoce pravděpodobné, že se Írán snaží vtáhnout KS Číny do konfliktu. Cílem je ji s ním těsněji svázat,“ uvedl Cao pro Epoch Times. „Tím jí umožňuje připsat si určitou zásluhu, ale zároveň odhaluje skutečnou povahu zapojení KS Číny.“
Tajná podpora Íránu
Zatímco čínská komunistická strana veřejně prosazuje „udržení míru“ a vyzývá Spojené státy a Írán k okamžitému příměří a co nejrychlejším mírovým jednáním, „Čína pomáhá Íránu obnovit jeho raketový program navzdory snahám USA a Izraele jej oslabit“, uvádí washingtonský think tank Institute for the Study of War ve své zprávě.
Američtí zpravodajští představitelé rovněž konstatují, že čínská společnost MizarVision zveřejnila satelitní snímky amerických vojenských základen a námořních prostředků a poskytuje Íránu data pro zaměřování v reálném čase pro jeho zbylé odvetné schopnosti.
Trump v dubnu řekl, že Spojené státy zvýší cla o 50 procent na země, které poskytují Íránu zbraně.
Podpora KS Číny Íránu v uplynulých letech spočívala především v ekonomické pomoci, podotýká Cao. Kromě toho poskytovala technologie dronů a jejich komponenty, polovodiče a chemické produkty pro výrobu raket.
„KS Číny rovněž vyslala poradce, kteří Íránu pomáhají s výstavbou podzemních bunkrů a vybavením systémů protivzdušné obrany,“ komentuje Cao.
Su Tzu-yun, výzkumník a ředitel oddělení obranné strategie a zdrojů v taiwanském Institutu pro výzkum národní obrany a bezpečnosti, pro Epoch Times uvedl, že řada zpráv potvrzuje, že KS Číny Írán tajně podporuje, čímž se stává zdrojem nestability mezi státy Blízkého východu.
„Kroky Pekingu byly nyní odhaleny, a to bude mít negativní dopad na budoucí rozvoj a postavení Číny na Blízkém východě,“ upozorňuje Su. „Navíc vzhledem k dlouhodobému nepřátelství mezi Íránem a zeměmi, jako jsou Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty – vyplývajícímu z role Íránu jako agresivní expanzivní vojenské síly v regionu – tato situace de facto legitimizuje jakékoli rozhodnutí prezidenta Trumpa uchýlit se k vojenské síle. Peking tak může ztratit na všech frontách.“
Cao říká, že nedávná „úplná eliminace“ vrcholného vedení Íránu – spolu s naprostým selháním zbraní dodaných Čínou v počáteční fázi konfliktu – představuje významný úder pro KS Číny.
„Spojené státy navíc získaly významné důkazy o skryté podpoře Íránu ze strany čínského komunistického režimu. Trump toho pravděpodobně využije při budoucích jednáních se Xi Jinpingem – včetně možného uvalení dalších sankcí na čínské podniky –, což je přesně to, čeho se KS Číny obává,“ dodává.
Budoucí vývoj
Pokud íránský režim přežije, podpora KS Číny nebude slábnout, uvádí Cao.
„Důvod je ten, že pro KS Číny představuje íránský režim klíčovou páku – konkrétně nástroj, jehož prostřednictvím může promítat svůj vliv na Blízkém východě.“
Upozorňuje, že vnitřní rozpory v Íránu jsou hluboké a boj mezi „umírněnou“ a „tvrdou“ frakcí je intenzivní.
„Pod silným tlakem Spojených států se zdá, že navrch získává umírněná frakce. Pro čínskou komunistickou stranu to však představuje spíše neúspěch,“ podotýká Cao.
„KS Číny totiž dlouhodobě nejvíce podporuje Islámské revoluční gardy, tedy tvrdou linii. Jak se situace vyvine dál, ukáže až čas.“
Tang dále poznamenává, že ohledně průlivu jsou pravděpodobné tři scénáře vývoje.
„Prvním je návrat ke stavu před konfliktem – tedy zcela volný, neomezený a bezplatný průjezd, což je nejideálnější výsledek,“ uvádí.
„Druhým scénářem je zachování svobody plavby, avšak s tím, že Írán bude vybírat tranzitní poplatky – případně se o výnosy dělit s Ománem (na jižním pobřeží průlivu).“
Třetí scénář je podle Tanga nejhorší: „Írán si udrží kontrolu nad průlivem, umožní průjezd pouze vybraným zemím místo volného tranzitu a zároveň zavede poplatky; to by fakticky znamenalo uznání íránské jurisdikce nad touto mezinárodní vodní cestou.“
Íránský režim je dlouhodobě významným zdrojem globální politické a ekonomické nestability – do určité míry připomíná opakující se virus, který se periodicky vrací, konstatuje Su.
„Jak se říká: Je lepší krátká a ostrá bolest než dlouhá a vleklá. Pokud se podaří [íránský režim] odstranit, zajistí to do budoucna dlouhodobou stabilitu a udržitelný ekonomický rozvoj světa,“ uvádí Su.
Doplňuje, že vojenské kroky administrativy Donalda Trumpa a Izraele vůči Íránu získaly podporu států Perského zálivu.
„Válka mezi Spojenými státy a Íránem je ve své podstatě otázkou budoucího globálního uspořádání – konkrétně vývoje v tomto klíčovém strategickém bodě,“ zmiňuje Su. „V současnosti se zdá, že se situace vyvíjí pozitivním směrem; konečný výsledek nyní závisí na tom, zda bude Írán ochoten po případném příměří opustit svůj jaderný program,“ uzavírá.
Na této zprávě se podíleli Luo Ya, Ning Haizhong a agentura Reuters.
–ete–
