Kdo nechtěl zůstávat a žít v bývalém Československu v době tzv. socialismu a přál si opustit zemi, neměl příliš na vybranou. Státní moc takovým občanům neumožnila opustit republiku a odejít do svobodnější oblasti. Lidé proto vyhledávali i nelegální cesty, jak se dostat za hranice ČSSR.
Hranice však tehdy byla skoro neprodyšně uzavřena, tzv. železná opona bránila lidem svobodně odejít. Pohraniční stráž navíc měla rozkazy střílet po těchto uprchlících nebo je stíhat pomocí vycvičených psů.
R. 1976 vstoupil do platnosti Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jenž měl komukoliv zaručit právo svobodně opustit jakoukoliv zemi, a to i svou vlastní. Tento pakt však ČSSR okázale ignorovala v rámci řízení se stranickými směrnicemi.
Tři starci mohli zabránit
V souvislosti s touto historickou situací jsou obžalováni tři starci, kteří doposud užívali svého pěkného důchodu.
Milouš Jakeš jako bývalý člen předsednictva a generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa, JUDr. Lubomír Štrougal jako člen předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa a předseda Vlády Československé socialistické republiky, a JUDr. Vratislav Vajnar, CSc., jako federální ministr vnitra Československé socialistické republiky.
Miloš Jakeš 1. května 2014. (Autor: David Sedlecký – Vlastní dílo / CC BY-SA 3.0) Lubomír Štrougal (2012). (Autor: Luděk Kovář / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0)
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV zahájil trestní stíhání proti těmto třem osobám, které jsou obviněny pro zvlášť závažný zločin: zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b), e) tr. zákoníku, ve znění účinném do dne 30. 11. 2011.
Orgán Policie České republiky, Úřad dokumentace a vyšetřování v letošním listopadu zahájil trestní stíhání těchto tří bývalých funkcionářů, kteří si byli vědomi toho, že tehdejší ČSSR byla vázána Mezinárodním paktem o občanských a politických právech z roku 1968, který mj. zaručoval právo každého svobodně opustit svou zemi.
Československé vnitrostátní předpisy však tuto možnost prakticky vylučovaly. V důsledku nelegálních přechodů státní hranice tak docházelo k úmrtím a závažným zraněním osob, které při samotném útěku nikoho neohrožovaly.
Tito obvinění byli z titulu svých politických funkcí o těchto mimořádných situacích pravidelně informováni, a přestože mohli těmto lidským tragédiím zabránit a právní předpisy změnit, bezdůvodně tak neučinili.
Promlčení je vyloučeno
Trestná činnost obviněných je z promlčení vyloučena s ohledem na ustanovení § 5 zákona č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.
Podle kriminalistů je vzato do úvahy období od března 1976 do konce roku 1989, na které se konkrétně vztahuje zodpovědnost tří funkcionářů za smrt devíti lidí, kteří byli zastřeleni nebo roztrháni psy na hranicích.
Obvinění jsou trestně stíháni pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby a v případě pravomocného odsouzení ohroženi trestní sazbou v rozmezí od dvou do deseti let odnětí svobody.
Z dokumentačního projektu Ústavu pro studium totalitních režimů Dokumentace usmrcených na čs. státních hranicích v letech 1948 až 1989 je možno vyčíst, že v období od r. 1948 do r. 1989 na hranici zahynulo téměř tři sta lidí, kteří se chtěli dostat ven.
