V březnu 2019 udělala americká redakce deníku The Epoch Times rozhovor s Vladimirem Bukovským, autorem knihy „Moskevský proces: Sovětské zločiny a spolupachatelství Západu“ (česky 2014), o jeho životě a práci.

The Epoch Times: Co si myslíte o „Russigate“, prošetřování toho, zda se náš prezident spolčil s Ruskem, s Vladimirem Putinem, aby vyhrál volby?

Vladimir Bukovskij: Moje první reakce byla smích, protože většina vašich krajanů si to pravděpodobně neuvědomuje, ale Sovětský svaz byl vždy zapleten do voleb a manipulací, dokonce před tím, než byly vynalezeny počítače. Takže to není nic nového. Samozřejmě vždycky chtěli ovlivňovat americké volby, ale obvykle to bylo okrajové a směšné. Nejvíce patrný výsledek byl, když byl zvolen Ronald Reagan a Carter byl poražen – Sověti zmanipulovali Íránce, aby až do voleb nepropustili rukojmí. A dostali za to Ronalda Reagana. To ukazuje, jak krátký byl jejich úsudek v těchto sporech. Vždy byli dobří v machinacích, ale jejich znalost americké reality byla vždy velmi slabá. Neměli tušení, jak Amerika žije, jak se tam vládne, co bude převažovat, jaký bude výsledek té či oné akce. Kvůli marxismu vždy viděli koncept americké politiky jako obrovskou konspiraci, obrovské firmy, které mají každého v kapse a podobné věci. To byl operační koncept. Byl tak vzdálený realitě, že čehokoliv dosáhli v taktickém smyslu, je porazilo strategicky.

ET: Dnešní americká levice, protože to je středisko útoku proti prezidentu Trumpovi, je velmi anti-ruská, rusofobní. Teď. Najednou.

VB: Ano. Fakt, že Rusko je dnes mnohem slabší, než býval Sovětský svaz, a tudíž méně nebezpečné, neovlivňuje americké mínění. Oni nyní považují toto nebezpečí za velmi vážné. A poprvé v historii vlastně uplatňují sankce a podobné věci, které jsme doufali, že uplatní hned po druhé světové válce, ale nikdy nebyly uplatněny. A teď uvalují všechny ty sankce, když je Rusko značně menší.

ET: Tolik vašeho pracovního života jste věnoval snaze probudit Západ a ukázat, že komunismus je ohavnost. Říkají, že 55 procent „mileniálů“ ve Spojených státech je pyšných na to, že se označují jako socialisté. Jaká je v tom naděje?

VB: Velmi malá naděje. Mezi námi, nezapomeňte, že komunismus je stále silný v místech jako Čína, Vietnam a podobné země. A když se o těchto zemích mluví, zřídkakdy slyšíte cokoliv o komunismu. Jako by Čína nebyla největší komunistická země na světě. Na nedávném sjezdu Komunistické strany v Číně oznámili čísla: 84 miliónů Číňanů jsou členové komunistické strany. 84 miliónů. To je prostě absurdní. Takže komunismus roste a roste. Stále vše ovládají. Ta hrozba jako taková nepominula. Byly změny v zeměpise, ale komunismus nezmizel.

ET: Cítí se Spojené království, kde žijete, jako socialistická země?

VB: Podívejte se na politické složení. Druhá nejsilnější strana aspirující na vítězství v příštích volbách, je vedena marxistou. V těchto dnech a v této době – marxista, aby vedl Velkou Británii? To je absurdní. Ale všechny struktury jsou stále stejné. Socialismus, kterého dosáhli v poválečných letech je stále zde.

ET: Když odkazujete na EU jako na monstrum, co je na ní nejhorší? Co způsobuje, že vám EU připadá jako monstrum?

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k našemu Newsletteru.

VB: No, toto srovnání jsem udělal před 15 lety, když jsem mluvil v Britském parlamentu, a stále je to na YouTube. A stále bych na tom neopravil ani jedno jediné písmeno. Vše, co jsem řekl, bylo a stále je správně. Předpovídal jsem, že jestli by kdy byla Británii dána šance na referendum, volila by pro vystoupení z EU. To bylo před 15 roky, a ještě se to dokonce zhoršilo. Řízení z Bruselu, byrokratické postupy, jež činí život velmi obtížný, zesílily. Je silnější a silnější.

ET: Myslíte si, že brexit bude někdy dokončen?

VB: Ne, to si nemyslím. Myslím si, že to přejde do jakési sabotáže. Budou předstírat, že provádějí brexit, ale nebudou dělat nic. Ale mezitím budou možná další země následovat příklad Británie. Je tady Itálie, která zvažuje možnost odchodu z EU. A to bude velký poprask, obzvláště z toho důvodu, že Itálie je v eurozóně. Bude to pokračovat. Proces resistence vůči Evropské unii poroste.

ET: Zdá se, že ty nové prvky – mutace socialismu a komunismu – se šíří skrze média, nové technologie a BigTech.

VB: Ano. Také nezapomeňte, že mladší generace jsou politicky mnohem pasivnější. Zdají se být naprosto bez zájmu.

ET: Ano. A také existuje absolutní mánie z nacistů, strach z toho být označen, nazýván nacista. Žádný strach z toho být nazýván komunista nebo socialista. Další krok bude, že se to stane komplimentem.

VB: To je pravda.

ET: Alexandra Ocasio-Cortezová kandidovala jako socialistka. Máme Berniho Sanderse kandidujícího na prezidenta, který strávil líbánky v Sovětském svazu…

VB: Ano.

ET: Jaké to je, když „Moskevský proces“ vychází v angličtině? Jaká je odezva?

VB: Je to trochu pozdě. Bylo to napsáno před 25 lety. Politicky je to trošku pozdě.

ET: Nesouhlasím. Myslím, že to bude bomba. Je to perfektně načasované vzhledem k tomu, co ve světě vychází na světlo. Knize už se dostává obrovské odezvy.

VB: Je to dobrá odezva. Ale domnívám se, že pouze mezi odborníky bude opravdová, protože ta knížka je velmi výjimečná, velmi technická, obsahuje spoustu dokumentů – není to jednoduché čtení. Ovlivní hlavně odborníky.

ET: Je to pro vydavatele nebezpečná kniha v dnešním světě?

VB: Jelikož jde o malé vydavatelství, oni se jí nebojí. Koneckonců, stále máte svůj první dodatek ústavy a podobné věci. Nebojí se opozice.

ET: Co si myslíte, že je ta nejkontroverznější věc ve Vaší knize, která způsobila, že byla potlačována nebo bylo mařeno její vydávání před 25 lety?

VB: Reakce byla nejsilnější ve spojitosti s určitými lidmi, ne s dokumenty. Ty se mnou neměly co do činění, jsou to dokumenty politbyra, já jsem je nevymyslel. Nicméně určitá jména spojována s pro-sovětskými kampaněmi a aktivitami, to bylo pro mnoho lidí šokující.

ET: Jména jako Francis Ford Coppola?

VB: Například. Někteří známí v průmyslu nebo v politice a najednou – toto otvírá oči a ukazuje druhou, stinnou stranu politiky. Hodně lidí tím bylo šokováno.

ET: Vyprávění o tom, jak Epstein (Jason Epstein, dlouholetý redaktor největšího světového vydavatele Random House, v USA – pozn. red.) nakládal s rukopisem ve snaze odstranit části textu – to se zdá celkem ostudné. Proč jste se dostal do této situace?

VB: Jednal s nimi francouzský vydavatel (když byla kniha prvně vydána), já jsem se na ně neobrátil. Moji francouzští vydavatelé to nabídli Random House. Nebyli připraveni na takový druh opozice. Já už jsem připravený byl. Předtím už jsem měl nějakou zkušenost s Random House, takže jsem věděl, že nebudou uznalí, ale můj francouzský vydavatel neměl tušení, co čekat. Je to velmi typické pro vydavatelství ve Spojených státech. Chovají se ke knihám, jako někdo zapojený do propagandy: „Toto je užitečná kniha.“ „Toto není užitečná kniha.“

ET: Naléhá na tu část lidské mysli, která již ví, co si má myslet, zaměřuje se na to, konejší, a vylučuje překvapení.

VB: Ano.

ET: Věci, které se v současnosti dějí, všude vztek a zloba ve jménu politické korektnosti, cenzura, odnímání možnosti promluvit, vymazávání projevů lidí – jsou toto všechno nové formy té stejné staré bestie?

VB: Otázkou je: Jak nové? Když se podíváte zpět na třicátá léta, „Brave New World“ (Konec civilizace), představuje více méně tento obraz. Tyto věci již byly nastaveny. Ale nestaly se všeobecnou znalostí. Lidé nečekali, že se to stane.

ET: Na levici je zde bráno jako článek víry to, že Putin ovládá Trumpa, že hacknul emaily DNC (Democratic National Committee) a tak dále a tak dále. Co byste řekl člověku, který tomu věří?

VB: To vůbec nedává smysl (směje se). Lidé si neuvědomují, že jejich prezident je ve svých pravomocech velmi omezen. Mluví o tom otcové zakladatelé. Prezident je omezen legislativou, kongresem, jak chcete. Není v jeho moci změnit směřování země tak moc, jak naznačují. Prezident je pouze výkonný vedoucí, to je vše. Mezi námi, myšlenka, že od počátku nějak spolupracoval s Moskvou, je absurdní. Myslím tím, že si dělá své věci s jistým omezeným chápáním Ruska. Ale nazývat jej agentem Moskvy je směšné. Můžete ho mít nebo nemít rádi. Jde pevně za svým, není moc sebekritický a tak dále, ale naznačovat, že je agentem Moskvy je zcela absurdní.

ET: Zvítězil jste nad svými nepřáteli neobyčejným způsobem. Jak jste to udělal? Jak jste přežil, duševně?

VB: Myslím, že vše závisí na síle vašeho charakteru. Pokud je dost silný, stane se silnějším. Pokud je slabší, může se zhroutit. Takže já nejsem jediný, kdo, abych tak řekl, touto situací získal. Znám docela hodně lidí, kteří se stali ještě silnějšími.

ET: Můžete se teď ohlédnout za tím vším a čerpat sílu, a dokonce možná radost z toho, co jste prožil a čeho jste byl svědkem?

VB: Ale ano. Samozřejmě ano.

ET: To je dobře.

VB: (Směje se)

ET: Co se myslí tím, když říkají „globalizace“ a co slovo „globalizace“ znamená pro vás?

VB: Obvykle myslí globální vlády. Jedinou vládnoucí strukturu po celém světě.

ET: Proč to chtějí? Proč chtějí jednu vládu a proč nenávidí národy?

VB: Národy – když se podíváte na dějiny levičáctví – národy byly vždycky vnímány jako nepřítel, protože dělají lidi nerovnými. Základní idea levice od dávných dob je rovnost lidí. Cokoliv, co dělá lidi odlišnými, je špatné. Takže například soukromé vlastnictví, příjmy, schopnosti – to je všechno špatné. Lidé si mají být rovni, ve významu být stejní. Tudíž národy jsou vždy špatné. Národy mají různé dějiny, různé výsady, odlišné tradice. Nemůžete je udělat sobě rovnými, takže levice byla vždy proti národům.

ET: Proč se jim tak líbí masová imigrace v Evropě a ve Spojených státech? Otevřené hranice…

VB: Přesně z toho stejného důvodu. Protože jim to pomáhá odstranit tradice, zvyky nahromaděné národy. A dělá je to tak podobnějšími a podobnějšími.

ET: A jaký je vztah mezi islamizací a komunismem? Komunismus se stále proměňuje – má mnoho hlav. Demokratická strana zde je teď radikálně socialistická, otevřeně. Ale když se na ně zatlačí a položí se jim otázka, co hájí, řeknou, víte co… Dánsko.

VB: Ano.

ET: Je George Soros komunista?

VB: Ne, George Soros není komunista, ale má velmi blízko k socialismu. Obecně je opravdu příznivcem levicových teorií. Jeho chápání světa je primitivnější – otevřená společnost a podobné věci, ale ve skutečnosti jsou všichni tak nějak levicoví. Soros tak levicový dříve nebýval. To se stalo později. Znával jsem ho v 80. letech. Vídali jsme se celkem často. Měnil se. Rapidně se posouval k levici.

ET: Proč?

VB: Myslím, že je to naprosto logické.

ET: Tak to dělal svět elit?

VB: Ano.

ET: V této zemi se socialisté nezajímají o pracující. Vše se točí jen okolo politické korektnosti a sexuality a genderové identity. Je to velmi odlišné od „socialismu“ v jakém jsem vyrůstala a byla vychovávána ve Švédsku v pozdních 70. letech. Už se nemluví o proletariátu. Co má sexualita do činění s marxismem?

VB: V sovětských dějinách bylo rané období ve 20. letech, po revoluci, kdy experimentovali s těmito myšlenkami – volný sex a tak dál a dál. Byla jedna dáma, která se jmenovala Alexandra Kollontajevová, která propagovala myšlenku volné lásky. Byla docela vlivná. Ze začátku byla velvyslankyní ve Švédsku, Švédsko bylo jednou ze zemí, které uznaly Sovětský svaz.

ET: Myslíte si, že Sovětský svaz zasel v této zemi zárodky toho, co vidíme dnes? Že komunismus je zde na vzestupu?

VB: Myslím, že tyto zárodky existovaly již před Sovětským svazem. Levicové hnutí ve světě je starší než Sovětský svaz. V 19. století prosperovalo. Důležitý posun se pro ně stal během Francouzské revoluce.

ET: Myslíte, že se brexit podaří? Že Velká Británie odejde z Evropské unie?

VB: Myslím, že budou odcházet z Evropské unie dalších 100 let.

ET: Tak zlé to je? Věděl jste to, už když se konalo referendum?

VB: Ano, svým způsobem jsem to předpovídal 15 let před tím, než se to stalo. Evropská unie se zhroutí, jakkoli bolestivé to bude pro mnohé země, a pro mnohé to bolestivé bude, ale stejně se to stane.

ET: Proč?

VB: Protože je tak nějak odsouzena ke zkáze. Je od samého počátku nevydařená celá ta myšlenka.

ET: Je politická korektnost, jak ji nazýváme, západní verzí stejné kolektivní myšlenky, kterou jste prožil?

VB: Ano, ale definice levého křídla se změnila, posunula se do všech těch soukromých, dokonce intimních vztahů. Tenkrát se vše odvíjelo od třídních vztahů. Teď je to mnohem víc osobní, dokonce intimní. To dříve nebyla definice levice. Tyto záležitosti zůstávaly nejasné. Otázky rovnosti pohlaví, rodiny a tak dál. Neuzavřely se ve 20. letech. Tak nějak zamrzly. A potom to celé znovu začalo. Obnovilo se to v 60. letech, zase to začalo teď. Čas od času se to vždy znovu obnovuje, hlavní proud levice vstoupí do krize nebo potíží a vrací se zpět ke svým kořenům a tato problematika je znovu oživena.

ET: Je komunismus parazit bez těla, který nikdy neumírá?

VB: Ta hlavní myšlenka pravděpodobně nikdy nezemře. Komunismus byl mnohem detailnější program. Jako takový je už napůl mrtvý. Tento program asimilovaný Marxem a jinými zkrachoval. Proto současní levicoví teoretikové nechtějí připomínat tyto základní pozice tehdejší levice. S průmyslovými vztahy, třídními vztahy, na to teď nechtějí myslet, nechtějí se o tom dokonce ani bavit. Ale obecně se posunuli na mnohem obecnější pole rovnosti a formulovali svoji politiku z tohoto pohledu. Tudíž politická korektnost je dnes mnohem více zainteresována do osobních záležitostí, soukromých záležitostí lidí, což se předtím nestávalo.

ET: Napadlo by vás někdy, že se Amerika stane společností naprostého dohledu, jako je dnes?

VB: Někteří lidé to předpovídali ve 30. letech, pokud si vzpomenete na „Konec civilizace“, ten model budoucnosti zahrnoval naprostou kontrolu, naprostý dohled a tak dál a dál. Na to stejné narazíte, když čtete Orwella. Tento prvek byl vnímán jako nevyhnutelný v modelu budoucnosti a teď se stal skutečností, kvůli rozvoji technologie mnohem rychleji, než jsem čekal.

Samozřejmě, nečekal jsem, že to všechno bude nahráváno a uchováváno pro budoucnost – takovéto detaily. Sledování. Přemýšleli jsme o tom v obecnějších pojmech. Teď je to opravdu velmi osobní a velmi přesné, ale jinak, jako koncept to bylo vždy součástí levicové ideologie.

ET: V protestech žlutých vest ve Francii, vzpouře proti Macronovi a elitám EU, přece jen tam vidíme Che Guevaru na obrázcích?

VB: Ano, zdá se, že Che Guevara ulpěl na plakátech navždy. Ne mnoho lidí ví, do čeho byl zapleten, co vlastně dělal. Ale ta představa byla romantická. Byl to masový vrah. Ale to si teď už nikdo nepamatuje.

ET: Opravu věřili strůjci komunismu v komunismus?

VB: To přijde na věc. Lenin byl první, kdo si uvědomil, že se přepočítal. Do roku 1921 viděl, že žádná světová revoluce nenásleduje a on s tím celkem napevno počítal. Byla to jeho hlavní myšlenka, že socialistický puč v Rusku vyvolá světovou socialistickou revoluci. Do roku 1921 už bylo jasné, že světová socialistická revoluce nenásleduje. A musel to uznat. Můžete to najít v jeho spisech. Byl ohledně toho docela upřímný. Byl rozčarovaný. Bylo to „odloženo“, říkal. A proto změnil svoji politiku na Novou ekonomickou politiku, NEP. Což umožnilo zemi trošku dýchat. Ale také řekl, že je to dočasné, nebylo to na dlouhou dobu. Byl první, kdo pochopil, že to byl od základu špatný odhad.

Stalin si uvědomil stejnou věc, když ho Němci napadli v roce 1941 a Sovětský svaz se začal hroutit, rozdělovat se na různé části. Náhle si uvědomil, že celá ta věc je velký omyl. Nová entita – sovětský lid – jak to nazývali, se nezrodila. A Rudá armáda utíkala jako šílená. Nechtěli bojovat. Takže to bylo zhroucení jeho idejí, včetně kolektivizace a podobných věcí.

Chruščov si to uvědomil až v okamžiku, kdy byl penzionován, seděl v dače a znova a znova o tom přemýšlel. Něco málo o tom řekl ve svých pamětech, ale ne moc. Nicméně můžete vidět, že celkem dost pochyboval o základních konceptech. Pokud jde o lidi po Chruščovovi, pochybuji, že v něco vůbec věřili. Věřili v sílu, v jejich právo rozdělovat bohatství a v to, že jsou taková nějaká trvalá elita. Vnímali ideologii jako něco, co jim v podstatě překáželo v pohybu kupředu. Ztěžovala to. A ideologie se zbavili, ale pořád je to komunistická mentalita. Nemyslím si, že v dobách Brežněva věřili v cokoliv, kromě jejich práva být nomenklaturou (elitními členy sovětské byrokracie).

ET: Co řeknete na prvek masového vraždění v komunismu, přehlíženou skutečnost mnoha lidmi ze Západu?

VB: To byl důsledek zavádění jejich ideologie, která úmyslně nahradila lidské hodnoty hodnotami třídními a tudíž je „zprostila“ odpovědnosti. Bylo to něco, čemu říkali „historická nevyhnutelnost“, takže nikdo nebyl vinen. Staré třídy měly stejně zemřít, a proto jejich vraždění nebylo zločinem, a tak to šlo dál. Dokud to nebylo vnímáno jako vražda, bylo to vnímáno jako jeden aspekt třídního boje. Otázkou samozřejmě je, jak jednoduché je dehumanizovat lidské bytosti. Zjevně to velmi jednoduché je.

ET: Jaký je v konečném důsledku rozdíl mezi nacismem a komunismem?

VB: No, nacismus je mnohem užší koncept, kdy jeden národ je nad ostatními, reprezentujíce vládce a ostatní jsou podrobeni. V sovětské verzi mluvíme o třídách – jedna třída je vládnoucí, ne jeden národ jako vládce, jak je tomu v nacistické verzi. Ale to je jediný rozdíl. Jinak obojí byli socialisté. Nezapomeňme, že nacistická strana se jmenovala Národně socialistická německá dělnická strana, takže na tom byli stejně s vytvářením ráje, jen pro svůj vlastní národ na úkor ostatních. To je jediný rozdíl.

ET: Průměrný člověk ze Západu neustále říká, že nacisté byli extrémně pravicoví, zatímco komunisté byli levicoví. Proto mají lidé komunisty rádi.

VB: (Směje se) To je velmi naivní. Nacisté nikdy nebyli pravicoví, byli vždy levice. Byli socialisté. Je to verze socialismu.

ET: Definovaná jak?

VB: Všechno, včetně sociální politiky. Když se podíváte na pracovní právo za Hitlera, objevíte ohromné, masivní pracovní právo ve prospěch pracující třídy. Omezení práv takzvaných kapitalistů. Rozdíl mezi naší verzí socialismu a takzvaným severním socialismem, který zavedli Němci je, že oni neznárodňovali podniky. Snížili jejich zisky obrovskými daněmi, osekali je na kost – z technického hlediska to je ten rozdíl.

ET: Moje zkušenost během dospívání v radikálně socialistickém Švédsku v 70. letech byla, že centrální myšlenkou bylo vytvořit nového člověka, nového Švéda, který by měl pouze nesobecké, kolektivistické podněty a byl oproštěn o všechny lidské chyby. Vysoce funkční lidská bytost, která je předvídatelná, dalo by se říct jako robot. Povězte mi něco o sovětské verzi tohoto.

VB: U nás to bylo stejné. Také nám bylo říkáno, že vytváříme novou historickou entitu nazývanou „sovětský lid“. Tento nový člověk měl všechny ty vlastnosti, které jste zmínila – kolektivistický a tak dále a tak dále, nemající národnost, žádnou etnickou příslušnost.

ET: Co se stalo s ruským nacionalismem?

VB: V pozdních letech Stalinovy vlády bylo krátké období, kdy jsme najednou tento nacionalismus měli. Ruský nacionalismus najednou převzal řízení. Pro celou historii Sovětského svazu to bylo neobvyklé. Když se podíváte na 20. a 30. léta a tak dále, žádný nacionalismus nebyl. Nacionalismus byl vždy vnímán jako nepřítel. Najednou byly Stalinovy poslední roky velmi jasně poznamenány ruským nacionalismem, iniciovaným seshora, ne zespoda. Byl iniciován v Kremlu – kampaní proti takzvanému kosmopolitismu a židovským konspirátorům – doktoři a tak dále. Ale to bylo pouze velmi krátké období. Jakmile Stalin zemřel, tak to zemřelo též. A nepokračovalo to.

Později ta anti-semitská stránka byla tak nějak znovu oživena pod záminkou boje se Sionismem. Sionismus jako šifra – neříkali „Židé“, říkali Sionisté – a ta kampaň byla proti Sionismu, ačkoliv skrytý smysl byl velmi jasný. Ale nevedlo to k ruskému nacionalismu jako takovému. Vytvořilo to jistý záblesk antisemitismu, ale nevedlo to k ruskému nacionalismu tak jako za Stalina. Znovu to oživli po pádu Sovětského svazu.

A když se podíváte na dnešní politiku, vnitřní politiku, propagandu, je zřetelně rusky nacionalistická, se silným vlivem pravoslavné církve, který je pro ruskou historii neobvyklý. Pravoslavná církev nikdy nehrála důležitou roli při formulování ruské politiky a teď hraje. Je to tak trochu náhrada za komunistickou ideologii. Takže to je to, co teď u nás máme.

ET: Znají mladí Rusové dějiny sovětského komunismu?

VB: Ne. Je to jako všude jinde. Pouze starší generace si to pamatují. Mladší generace nevědí nic a nechtějí vědět. Je nemožné je vzdělávat, protože se brání jakémukoliv vzdělávání. Nečtou knihy. Sledují televizi a cokoliv, co napaběrkují na počítačích, a to je vše. Znalost ruské historie v generaci pod 40 let je mizerná. Ani si dokonce vždy nepamatují, kdo byl Lenin.

ET: Který z komunistických despotů byl nejhorší?

VB: Dějiny mají svoji vlastní logiku – nebyly kvůli nějakému člověku a jeho vlastnostem. Spíše, různá stadia vývoje si žádala různé lidi. Stalinův kult osobnosti všechny přežil, a to je opravdu velmi překvapivé. Je to tak trochu schizofrenní, protože v Rusku stěží existuje rodina, která by za Stalina netrpěla represemi, a přece je stále symbolem národa. Stále kolují zkazky o tom, jak byl za něj v zemi pořádek, což je naprostý nesmysl. Pamatuji si Stalinovu dobu, i když jsem byl jen dítě – pořádek nebyl o nic víc než v jiné době. Totální nesmysl. Nicméně pozoruhodný fenomén je, že kult Stalinovy osobnosti přežil všechny změny v ruské společnosti.

ET: Co to ve vás jako v mladém muži bylo, co vám dalo sílu se obrátit proti tomu?

VB: Ten bod zlomu pro mě byla právě smrt Stalina. Když zemřel, bylo mi 10 a najednou jsem si uvědomil, že nebyl bohem. Byli jsme vychováváni s jeho pojetím jako boha a najednou tento bůh zemřel. To byl ten druh šoku, který vás donutí přemýšlet. Najednou jsem si uvědomil, že země žila dál bez Stalina, což bylo nemyslitelné. Mnoho lidí popisuje, že změna v jejich názorech následovala po Stalinově smrti.

ET: Jaký byl postoj Vašich rodičů?

VB: Moji rodiče mlčeli. Neřekli slovo. Obecně vzato, starší generace mlčela. Nikomu nevěřili a věděli, že se to všechno může zítra změnit, a pokud byste projevili nějaké emoce nebo preference, tak by si to oni pamatovali. Takže byli úplně zticha. Neřekli ani slovo.

ET: Proč bylo tak důležité chytat lidi, aby nemohli opustit zemi?

VB: Neustále nám bylo říkáno, že v kapitalismu každý národ hladoví a my jsme ti, kteří mají štěstí, protože nehladovíme. Ale Rudá armáda – po návštěvě Evropy na konci druhé světové války – objevila, že ostatní národy prosperují navzdory tomu, že byla válka. To byl samozřejmě ten největší objev. Stalin zvýšil represe i proti těm, kteří byli v zahraničí s armádou, protože oni byli zdrojem informací, které byly pro mašinerii nežádoucí. Ti, kteří byli v okupovaných oblastech a ti, kteří byli v zahraničí, ti byli za Stalina takovými řekněme bacily.

ET: Říkáte, že Západ studenou válku nevyhrál. Mohl byste to rozvést?

VB: Jak to vnímám já, tak studená válka byla válkou ideologickou. Liberální demokracie versus komunistická totalita. V tomto smyslu jsme nevyhráli. Místo toho se liberální demokracie nakazila mnoha prvky sovětské ideologie a sovětská ideologie nezmizela. Přeměnila se, takže to nebylo žádné velké vítězství. Obvykle se říká, že Západ vyhrál studenou válku ve smyslu vojenské konfrontace mezi Varšavskou smlouvou a NATO. NATO stále funguje a Varšavská smlouva zmizela, takže to bylo vnímáno jako vítězství.

Já jsem ale vždy chápal tuto válku mnohem hlouběji, jako střet ideologií a v tomto střetu jsme nevyhráli. Komunismus nikdy nebyl mezinárodně odsouzen jako zločin. Nebyli postaveni před soud. Nebyli donuceni zodpovídat se ze svých zločinů. Členství v komunistických organizacích nebylo nikdy vnímáno jako zločin. Jelikož jsme v Moskvě neměli něco jako Norimberský proces, válka neskončila.

ET: Je už teď příliš pozdě na to, aby se to stalo?

VB: Nezapomeňte, že už je to 25 let od doby, kdy se zhroutil sovětský režim. Za těchto 25 let byly spáchány další zločiny. Neuvěřitelná korupce, obrovské defraudace a další takové věci – včetně politických vražd. Tudíž je pro lidi obtížné zaměřit se na dřívější události, když viděli, jaké se dějí nové. Je čím dál obtížnější, aby se lidé dostatečně zajímali o dávnější historii.

ET: Putin. Zde ve Spojených státech, pokud něco víme, tak je fakt, že Putin byl v KGB. Jak špatný byl? Byl toho součástí?

VB: Popravdě nebyl nijak vysoko. Byl vlastně jeden z tisíců. Vůbec ne prominentní, ničeho nedosáhl. Jeho pozice nebyla vůbec důležitá. Byl v NDR, ve východním Německu, odpovědný za nějakou družební společnost, nebo co to bylo. Nebyl úspěšný jako důstojník KGB, ničeho nedosáhl. Byl majorem po většinu své kariéry. Hodnost podplukovníka mu byla udělena až poté, co odešel z KGB, což je běžné. Nebyl vůbec významný, pokud jde o KGB, ale mentalita, kterou si osvojil, mentalita KGB, ta mu zůstala. To je důležité, ten zbytek vůbec. Ničeho nedosáhl.

ET: Jak tedy vysvětlit jeho vzestup?

VB: Prostě byl na správném místě ve správný čas. Jelcin hledal svého nástupce, přednostně z KGB. Chtěl záruku proti trestnímu stíhání. Jakmile by rezignoval, jeho rodina by byla nechráněná. A on potřeboval záruku, že nebude trestně stíhán.

Putin je malý, malá ryba. Je důstojník KGB a za ním je celá organizace, která je celkem mocná, ale Putin sám je maličký, ne moc chytrý a vždy se spoléhá na vydírání. Je symptom, ale ne příčina. Lidé by měli pochopit, že tento symptom se v Rusku vyvinul během komunismu. Existuje to jako takový odkaz téměř 100 let propagandy.

ET: Kterého kandidáta byste čekal, že by si Putin býval přál, aby vyhrál volby v roce 2016, Clintonová nebo Trump?

VB: To je velmi těžké říct. O Trumpovi nic nevěděli. A předpovídat, jaký bude Trump jako prezident, bylo velmi obtížné. S Clintonovou věděli na jistotu, že to bude aparát Demokratické strany, se kterým už se museli vypořádat za Clintona a Obamy. Mělo to nějaké nedostatky a s některými nebyli spokojení. Takže zřejmě věřili, že se stane změna. Nevím, těžko říct. Někdy je skoro nemožné pochopit jejich myšlení.

ET: Označil byste se jako spisovatel? Disident? Ikona lidských práv? Nakolik je důležitý „spisovatel“?

VB: Spisovatelem jsem se stal náhodou. Vlastně jsem vědec. Jednoduše proto, že jsem měl smlouvu, abych napsal knihu, když jsem byl propuštěn, a tak jsem souhlasil, že se pokusím ji napsat. Nikdy před tím jsem knihu nepsal. Bylo to pro mě naprosto nové povolání. Nikdy jsem se nepovažoval za spisovatele. Ale v životě musíte vyzkoušet spoustu věcí.

ET: [Bukovskij byl v roce 1976 v Curychu vyměněn za chilského komunistu A. Corvalána] Vzpomínáte si, když jste přišel v 70. letech na Západ? Pamatujete si přistání? Cítil jste svobodu? Bylo to jako ten Západ, který jste si představoval?

VB: Samozřejmě cítíte svobodu. Když jednou překročíte hranice, všechno se mění, všechno je po vašem. Pamatuji si ta muka nad menu v restauraci. Který ze 16 druhů zmrzliny si mám vybrat? To byla tak nějak cena za svobodu. Byli jsme zvyklí na velmi prostý způsob života. Zmrzlina byla zmrzlina. S velkým Z. To bylo vše. Šestnáct druhů. Šestnáct!

ET: Svoboda může být i tyranií.

VB: No, zajisté břemenem.

Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanovisko Epoch Times.

Ve spolupráci s Epoch Times ČR přeložila z původního článku newyorské redakce The Epoch Times pro Konzervativní listy Mgr. Lenka Hádrová.