České osobnosti o Shen Yun
Soubor Shen Yun založili v roce 2006 čínští umělci, kteří měli společnou myšlenku – obnovit kulturu pěti tisíc let čínské civilizace, kterou vytvářelo dvacet čínských dynastií, ale která byla za vlády komunismu v Číně téměř zničena.
V představení Shen Yun mohou diváci uvidět světovou špičku klasického tance, jedinečný orchestr spojující Východní a Západní nástroje, a kulisy prastarých příběhů ve formě okouzlující animované projekce. Pomocí univerzálního jazyka hudby a tance splétá Shen Yun nádhernou mozaiku nebeských říší, pradávných legend i moderních příběhů o odvaze na cestě historií čínské kultury dlouhé pět tisíc let.
Mezi diváky představení Shen Yun byla také přední česká virtuozka na violu Jitka Hosprová. Zeptali jsme se jí na její dojmy z představení při krátké procházce Letenskými sady.
Vzpomenete si na něco, co ve vás zůstalo, co vám utkvělo z představení nejvíce v paměti?
Ve mně to nechalo celkový zážitek, protože pro nás jako Středoevropany je úžasné být na představení, které je tvořeno z čínské kultury, s čínskou hudbou, barevností, tím vším… Ve mně to zanechalo takový závan té čínské říše.
Pro mě jako muzikanta bylo úžasné slyšet hrát virtuosku na erhu[1]. Její hra byla prostě fantastická. Do té doby jsem nástroj erhu vůbec neznala. Měla jsem povědomí, že takové čínské housle existují, a teď jsem viděla virtuosku na erhu. Po hudební stránce to pro mne bylo moc zajímavé, sledovala jsem vysokou uměleckou úroveň celého orchestru.
Líbilo se vám spojení západních a východních nástrojů, které orchestr Shen Yun používá?
Určitě! Zajímavé bylo i propojení těch umělců, kteří zpívali. Když tam stála pěvkyně s pianistou – to byl najednou ten Západ. Byl tam černý klavír, umělci také byli v černém oblečení – a poté najednou závan z jiného světa – tance, které byly plné barev. Čínská kultura umí pracovat i s těmito nuancemi.
My [zápaďáci] jsme takoví „frakouni“. A najednou, když jsem viděla to naše „frakovství“, říkala jsem si – to se mi vůbec nelíbí. Byla to zajímavá konfrontace těchto dvou směrů. Ale musím říci, že jejich úroveň mě nadchla, protože tanečníci i choreografie byli úžasní.
Jak hodnotíte nápad, se kterým Shen Yun přišel – obnovit pět tisíc let prastaré čínské kultury?
Myslím, že je to velmi potřeba. Zvlášť v dnešní době. Čína je opravdu jedna z těch starých civilizací, z těch starých kultur, která pořád ještě existuje a je stále ještě v síle. Myslím, že oni opravdu mají vědomí těch starých civilizací, které zanikly a rozpadly se, a oni jediní to můžou udržet a posunout.
Umění čínské kultury, architektura – feng-shui, různá cvičení, která dnes praktikujeme – to všechno vychází z prastaré čínské moudrosti. Používám je, kdykoliv to jde, ale jako západní člověk.
Hodnoty, o kterých soubor Shen Yun hovoří, se dotýkají buddhistického soucitu se všemi vnímajícími bytostmi nebo taoistické pravdivosti, prostupují celým představením. Jaký význam podle vás má tyto hodnoty ve společnosti dnes zdůrazňovat?
To jsou principy, které potřebujeme jako západní civilizace posílit. Máme teď skvělého papeže, a tak doufám, že lidské hodnoty půjdou trochu více nahoru. Bylo to už velmi zapotřebí. Právě ve východních filosofiích a ve staré čínské moudrosti nacházím, jak mohu žít kvalitně a hodnotně. Život tady a teď. To mám celkově na východním učení ráda.
Myslíte si, že je představení Shen Yun pro Evropany srozumitelné?
Je to velmi dobře pojaté, aby to bylo srozumitelné. Dneska máme vizuální dobu, velkoplošné obrazovky mají svůj efekt. Může to zabrat i na mladé lidi, kteří přesně toto chtějí. Na mě nejvíc působilo jako léčebná terapie propojení hudby a barev.
Naše společnost už je plná příběhů, už jsme možná přesyceni tím, co se děje. Jediné, co člověk potřebuje, je relaxace, a tam [v představení Shen Yun] ta relaxace opravdu byla.
Co vás konkrétně na představení zaujalo?
Krásně byl vidět rozdíl mezi mužským a ženským světem. Obě energie, jin a jang, bylo velmi hezké pozorovat… jak jsou odlišné v barvách, jak jsou odlišné v tancích… Je to pro všechny.
I bez odborného vzdělání vás samotné napadne, že mužská a ženská energie je rozdílná a potřebuje se doplňovat. V dnešní době se ženy se stávají chlapama, chlapi jsou více ženští. V Shen Yun je vidět krásná, nádherná ženskost, a není to ve vulgaritě, je to v pohybu v ladnosti.
Mužská energie může být prostě živá, impulsivní – a to bylo moc hezky ztvárněno. V každém prvku té show je vlastně umění. Je to jemné. To je velmi potřeba, protože žijeme v agresivní době.
Sama jsem si uvědomila dnešní rychlost žití, spotřební způsob života, co všechno nás obírá o tyto prastaré hodnoty a principy, které stále existují, jenom na ně zapomínáme.
Rozhovor s Jitkou Hosprovou o Shen Yun (video)
Umělci Shen Yun uměleckou formou poukazují na porušování lidských práv a ničení tradiční čínské kultury. Jak tento aspekt představení hodnotíte?
Samozřejmě má to dva pohledy. V nádheře, kterou je show prodchnutá, najednou přijde umělecké sdělení toho, co se děje, tak člověku přestane být hezky. To ale není problém té show, to je problém toho, že se to opravdu děje, a v rukou nás umělců je, abychom na to upozornili. Umění má možnost jiným způsobem ukázat na věci, které se dějí, a možná trošku víc zasáhnout. A tohle to zasáhnutí právě nastalo.
Velmi se mi líbilo ztvárnění celé té situace, když se změnily ty krásné barvy. Najednou to ztemnělo, zešedlo, všechno vyjadřovalo duševní stav člověka, který trpí. To určitě není člověk, který vidí růžově nebo krásně blankytně modře. Ten člověk vidí prostě jenom bolest a vnímá jenom takovou tu negativitu, která byla v rámci toho představení nepříjemná. Ale nepříjemné věci bohužel jsou, nesmíme před nimi zavírat oči a je potřeba se na to podívat tak, že se to pořád děje a samozřejmě to, co jsme před rokem ani netušili, tak se to už děje i v jiných částech světa. Najednou tady máme něco, co jsme si mysleli, že v dnešní době nemůže být.
Utlačují se národy, utlačují se jednotlivci, a to prostě není v pořádku, když jsme na takové úrovni, na jaké jsme. Samozřejmě soucítím s tím a vždycky mě děsí, že se to děje. Ale veškeré umění i hudba, ve které se pohybuji, i ta klasická, reagovala na dění ve společnosti. Lidé se mne pořád ptali: „A proč je ta klasická soudobá hudba tak hrozná?“ A já říkám: je taková, jací jsme my. Jestli si uvědomíte, v čem žijeme, v jakém konstruktivním materiálním světě, tak hudba nemůže být tak krásná, jako byla za Mozarta. Ano, teď žijeme takhle, a to je odraz.
Představení [Shen Yun] většinou vyzdvihuje nejenom to dobré z Číny. Je však dobré poukázat i na to, co se děje a proč se děje. Představení je, jaké je, aby ukazovalo nejenom tu hrůzu, to špatné. Rozhodně ne. Prostě měli potřebu umělecky sdělit to, co se jim v Číně nelíbí a co by mohlo ohrozit celou tuhle krásnou zemi, civilizaci.
Číňanů si velmi vážím, protože jsou to velmi pracovití lidé, kteří toho hodně dokázali. A vlastně svým způsobem světu dnes jaksi diktují tempo. Takže v okamžiku, kdy jsou v takovéto situaci, určitě je na ně nejvíce vidět, a je potřeba na ty věci, které tam nejsou v pořádku, upozorňovat.
Děkujeme za rozhovor.
