Hlavní město autonomní oblasti, Urumči, je „jako koncentrační tábor pro Ujgury“, prohlašovala mluvčí čínských Ujgurů Rebija Kadírová již v roce 2009. Nenávist Ujgurů však není směřována na Chany, kteří tvoří v Číně etnickou většinu, ale na komunistický režim, říká Kadírová, která byla jednou z nejbohatších žen v Číně, než se stala „veřejným nepřítelem“ komunistické strany.
Tato příjemná a bohatá žena mohla mít snadný život. Nemusela se dát cestou „veřejného nepřítele“, mohla si užívat svého jmění, sledovat své děti, jak vyrůstají, a přitom se starat o obchodní záležitosti.
Ale situace devíti milionů muslimských Ujgurů v čínském Sin-ťiangu jí přinutila povstat proti Komunistické straně Číny. Jako členka strany a také členka Lidového shromáždění se v roce 1997 odvážila otevřeně kritizovat pekingskou „politiku železné pěsti“ v Sin-ťiangu.
„Mezi zadrženými jsou sestry, bratři, synové, vnoučata i vzdálení příbuzní Kadírové. Cílem je umlčet Kadírovou,“ – Amnesty International
O dva roky později to byla ona sama, kdo byl touto „železnou pěstí“ zasažen. Věznili ji v nelidských podmínkách za „vyzrazování státního tajemství“. Během pěti let ve vězení byla svědkem krutých mučících metod, které popisuje ve své knize The Stormer of the Sky.
Od konce roku 2006 je Kadírová předsedkyní Světového kongresu Ujgurů, který má sídla v Mnichově a ve Washingtonu.
Související: Rebiya Kadeer: Urumči je jako koncentrační tábor
30 příbuzných posláno na převýchovu
Mezinárodní lidskoprávní organizace Amnesty Internetional (AI) nedávno uveřejnila zprávu, že „až třicet příbuzných ujgurské lidskoprávní aktivistky Rebiji Kadírové je už dva roky drženo v (politickém) převýchovném táboře bez jakéhokoliv obvinění nebo řádného soudního procesu“.
Předpokládá se, že jsou všichni drženi v (politickém) převýchovném táboře a hrozí jim mučení nebo jiné formy špatného zacházení. Mezi zadrženými jsou sestry, bratři, synové, vnoučata i vzdálení příbuzní Kadírové. Většina z nich byla ještě před uvězněním dlouhodobě sledována čínskými úřady s cílem umlčet Kadírovou, která žije v exilu v USA, uvádí AI.
Rodina Rebiji Kadírové byla čínskými úřady sledována už od té doby, kdy byla Kadírová v roce 1999 poprvé zadržena a stala se vězeňkyní svědomí. Tlak na rodinu se stupňoval poté, co byla v březnu 2005 kvůli špatnému zdravotnímu stavu podmínečně propuštěna. Brzy nato emigrovala do USA.
„Čínský režim mě varoval, že pokud se zapojím do aktivit ujgurské komunity nebo budu veřejně mluvit o citlivých záležitostech, moje firmy a rodina půjdou ke dnu,“ – Rebija Kadírová
Rebija Kadírová tvrdí, že byla čínským režimem varována, že pokud se zapojí do aktivit ujgurské komunity nebo bude veřejně mluvit o „citlivých záležitostech“, její „firmy a rodina půjdou ke dnu“.
1. června 2006 Alim a Ablikim Abdiriyin byli zbiti policií přímo před očima svých dětí a sestry Rushangul, které policisté podali telefon a řekli jí, aby zavolala Rebiji Kadírové do USA a řekla jí, co se právě děje.
27. listopadu 2006, den poté, co byla Rebija zvolena prezidentkou exilové Ujgurské světové asociace, byli dva její synové, Alim a Kahar Abdiriyim, odsouzeni k pokutě milion amerických dolarů a Alim navíc ještě k sedmi letům vězení kvůli obvinění z údajného daňového úniku.
Na začátku dubna 2006 začaly čínské úřady likvidovat rodinnou firmu Kadírových.
Ablikin Abdiriyin, syn Rebiji Kadírové, byl zadržen v červnu 2006 a odsouzen v dubnu 2007 v nespravedlivém soudním procesu, bez obhájce podle svého výběru, uvádí AI. Ve vězení byl opakovaně mučen a propuštěn byl až v květnu 2015.
Rebija Kadírová se stále aktivně zasazuje za propuštění příbuzných, o nichž stále nejsou žádné informace. Opakovaně žádá americký kongres a vládu, aby případ řešily s čínskou vládou.
„Nenávist Ujgurů není směřována na Číňany, ale na komunistický režim,“ – Rebija Kadírová, prezidentka Ujgurské americké asociace
Situace Ujgurů v Číně
Ujgurové jsou převážně muslimská etnická menšina, žijící zejména v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Od osmdesátých let se Ujgurové stali terčem systematického a rozsáhlého porušování lidských práv, zahrnující bezdůvodné zadržování a věznění, omezování náboženské svobody, stejně tak jako omezování kulturních a sociálních práv.
Místní čínské úřady mají pevnou kontrolu nad náboženskými praktikami včetně nařízení, které všem státním zaměstnancům a dětem pod 18 let zakazuje modlení se v mešitách.
Politika čínské vlády omezuje užívání ujgurského jazyka, náboženskou svobodu a umožňuje trvalý přísun etnických Číňanů do regionu.
V březnu 2017 čínská vláda uzákonila v Sin-ťiangu kampaň „Regulace extremismu“. Zákon, který definuje a zakazuje širokou škálu chování označeného za extremistické, například „šíření extremistických myšlenek“, znevažování či odmítání sledování státní televize, nošení burek, mít „neobvyklé“ vousy, odmítání vládních zákonů a sdílení, stahování, obchodování či čtení článků, publikací nebo audiovizuálních záběrů obsahujících „extrémistický obsah“.
Čínská vláda popírala existenci převýchovných táborů pro Ujgury až do října 2018, kdy přiznala existenci táborů, které nazývá dobrovolnými „středisky odborné přípravy“. Tvrdí, že úkolem těchto pracovních center je poskytnout lidem technické a pracovní vzdělání, aby si byli schopni najít práci a stát se „potřebnými“ obyvateli.
Vysvětlení čínského režimu je však v rozporu se svědectvími lidí propuštěných z těchto táborů. Ti popisují bití, hladovění, zavírání na samotky a podobně.
Čtěte také:
Ujgurové: Příběh národa určeného k „převýchově“ aneb koncentrační tábory v Číně
Zmizela ujgurská studentka a mnoho dalších, v Sin-ťiangu
Ujgurové z čínských internačních táborů vypráví o mučení, znásilňování a smrti
