Jen málo míst má takový dopad na naše duševní a fyzické zdraví jako naše pracoviště a ze všech aspektů na pracovišti jsou to právě vztahy, co se lidí dotýká nejvíc.

Když přemýšlíte o tom, že si najdete novou práci, určitě budete chtít vědět, jestli vás vaši budoucí spolupracovníci přijmou mezi sebe. Budou vám nápomocní a ocení vaše snahy a práci nebo vám budou házet klacky pod nohy? Budete s nimi vycházet, a to i s těmi, kteří vám nejsou sympatičtí?

Všichni víme, o kom mluvím. Už když je vidíte, chce se vám zmizet a každá myšlenka na spolupráci s nimi je vám nepříjemná. Raději byste dělali cokoliv jiného, jenže nemůžete, protože součástí vaší práce je vycházet se svými kolegy.

Nezdravé vztahy na pracovišti jsou jedním ze zásadních zdrojů nespokojenosti a konfliktu. Nefunkční vztahy mohou být pěkně nepříjemné, nebezpečné pro byznys a škodlivé pro zdraví. Některé osoby zkrátka umí udělat z jinak dobrého zaměstnání hotové martyrium.

Jeden z mých bývalých šéfů v HR mi kdysi řekl: „Tahle HR práce by byla celkem dobrá, nebýt těch lidí. Vždy, když dáš dva lidi dohromady a zaplatíš jim, aby něco udělali, dojde ke konfliktu.“

Právě proto je tak důležité dobře si vybírat, kde budete pracovat. Ovšem je třeba si uvědomit, že pracovní vztahy se mění.

Není vždycky na vás vybrat si šéfa nebo kolegy, a proto je na každém pracovišti nutné být schopný vycházet se všemi druhy lidí. Nyní již zemřelý psycholog William Schutz nám k tomu dává pár osvědčených rad, které shrnul ve své „teorii o mezilidských vztazích“. Tato teorie praví, že lidé druhé lidi potřebují, a jestli spolu máte vycházet bez zbytečných konfliktů, je potřeba stanovit si základní pravidla.

Zaprvé je třeba se dovtípit, jak se k druhým chovat. Jak na to? Zeptejte se jich. Potom jim musíte dát vědět, jak by se měli chovat oni k vám. Jak? Povězte jim to. Vaše potřeby jsou interpersonálního charakteru a dotýkají se tří oblastí, které ovlivňují to, jak jste ve vztahu spokojení.

Začlenění

Všichni lidé si musí vybudovat smysluplné vazby s druhými a udržovat je. Jako lidé máme potřebu mít pocit, že jsme akceptováni, že nás druzí chápou a cení si nás, a když nejsou naše potřeby o začlenění se do kolektivu naplněny, máme pocit samoty, že o nás druzí nestojí a nechtějí nás.

Lidé, kteří mají malou potřebu cítit se součástí kolektivu, jsou zpravidla introvertní a mají tendenci stahovat se do sebe. Nemusí být rádi, když se je snažíte mezi sebe vtáhnout, protože o to nestojí.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k našemu Newsletteru.

Zato lidé, kteří mají vysokou potřebu začlenění se, jsou většinou společenští a podmaniví. Této skupině se nebude líbit, když je budete přehlížet a nevšímat si jich.

Kontrola

Lidé musí v zaměstnání činit rozhodnutí a ovlivňují tak události a druhé osoby kolem nich. Na druhou stranu jsou i chvíle, kdy se musíme podvolit a dovolit druhým, aby oni měli kontrolu nad námi.

Často, když nejsou naše potřeby kontroly naplněny, můžeme zažívat úzkost. Lidem s nízkou potřebou ovládat nevadí, když je vede někdo druhý a nemusí být rádi, když se je snažíte do role vůdce tlačit. Lidé s vysokou potřebou ovládat naopak dávají přednost tomu, když mohou věci řídit, a nemusejí být rádi, když se do role vůdce budete pasovat vy sami.

Náklonnost

Lidé potřebují také příležitosti vyjádřit svou náklonnost anebo ji přijímat. Potřebujeme si zkrátka vytvářet úzké vazby a blízké vztahy, ale na druhou stranu potřebujeme i soukromí. Když nejsou naše potřeby přízně naplněny, máme pocit nespokojenosti a zranitelnosti anebo cítíme, že jsme opomíjeni.

Lidem s nízkou potřebou přízně nevadí, že jsou samotáři a může jim být nepříjemné, když se jim snažíte vyjadřovat svou náklonnost a vyžadujete si jejich blízkost.

Lidé s vysokou potřebou náklonnosti si potřebují vytvářet a utužovat dobré vazby se svými druhy a možná jim proto bude vadit, když se jejich snahám o sblížení budete bránit.

Na základě výše uvedeného si můžete s kolegy navzájem prozradit, jaké jsou vaše potřeby v každé z daných oblastí, přičemž každý z vás by měl být ochotný akceptovat potřeby druhých. Cílem je pracovat na zlepšování vztahů do té doby, než budou v pořádku.

Podle Schutze vznikají ty nejúspěšnější vztahy mezi lidmi, kteří nejsou extrémní ani v jedné ze tří uvedených mezilidských oblastí. Tady jsou navrhované rady, jak se vyhnout extrémnímu chování:

Začlenění: je lepší chovat se společensky, být přizpůsobivý a ochotný druhé do kolektivu zahrnout a sám se ho nestranit.

Kontrola: uprostřed sporů je lepší reagovat demokraticky. Buďte flexibilní a ochotní poslechnout druhé v případě, že je to rozumné a užitečné pro kolektiv.

Náklonnost: buďte příjemní a otevření, ale zároveň buďte vždy připraveni dát druhým dostatek prostoru a soukromí, když ho potřebují.

Jeff Garton je spisovatel, certifikovaný kariérní kouč a bývalý vedoucí pracovník v HR. Vystudoval organizační komunikaci a veřejnou správu. Jeho Twitter účet je Twitter @ccgarton.com

Přeloženo z původního článku newyorské The Epoch Times