Skandál z roku 1995 na ministerstvu financí očima Business Weekly. Ivan Kočárník si na to „nevzpomíná“

Pátrání v historii

Měl jsem možnost probírat se starými výtisky pražského vydání týdeníku Central European Business Weekly z roku 1995, které píší o přidělení telekomunikačního kontraktu v hodnotě téměř tří milionů amerických dolarů (USD) bez veřejného tendru firmě, která nemá licenci ani vysílací stanici.

Tato státní zakázka se týkala Celní správy spadající pod Ministerstvo financí. Zajímavé na tom je, že sám Ivan Kočárník ^[7], který byl tehdy ministrem financí, Epoch Times v e-mailové komunikaci 13. února 2020 odpovídá: „Nemám žádné povědomí o zmíněném případu.“

Státní zakázku za 2,7 milionů USD na zřízení 152 satelitních stanic VSAT v ČR dalo Ministerstvo financí společnosti NIT Praha ^[4], jak v lednu 1995 sdělil Ing. Jiří Roudný ^[1] z ministerského oddělení pro telekomunikaci redakci týdeníku Central European Business Weekly ^[2].

Jednalo se o pětiletou zakázku pro celní správu, která měla zabezpečit datové a telekomunikační toky v rámci činnosti celní správy.

Průběh státní zakázky pro Business Weekly sledovala redaktorka Genieve Zalatoriusová ^[6], která už v lednovém vydání z roku 1995 uvádí, že zakázka byla přidělena bez veřejné soutěže za podivných okolností.

Společnost NIT dostává zakázku v roce 1994, přestože neprovozuje žádnou satelitní stanici a licenci k poskytování telekomunikačních služeb získává až 16. ledna 1995.

Ve vydání Business Weekly č. 129 kritizují postup přidělení zakázky také satelitní společnosti tehdy působící v ČR. V té době jich je zde registrováno přibližně patnáct.

Zástupce Chrudima Consulting uvádí, že „několik satelitních společností je rozzlobených tím, že nebyla vypsána veřejná soutěž“. Projektový manažer Telecomspol VSAT, pan František Osvald, uvedl, že ministerstvo jeho firmu kvůli zakázce nekontaktovalo a podobně odpovídá dalších 6 satelitních firem.

„Pro nejdražší vládní projekt v zemi neproběhl veřejný tendr,“ uvedl Caharles A. Rosss, prezident společnosti Beednet Praha. „Je to tajný projekt s penězi daňových poplatníků. Proč nebyla celému licencovanému průmyslu učiněna nabídka?“

Jiří Roudný přidělení zakázky firmě NIT obhajuje jako „nejlevnější nabídku“, kterou by jiná firma nebyla schopna předložit, a uvádí, že ministerstvo s nabídkou oslovilo celkem sedm vybraných firem. Například Telecom, Eurotel nebo Cabel Plus.

NIT-Praha, bez licence, bez stanice…

Kontroverze tato státní zakázka vzbudila zejména kvůli situaci společnosti NIT. V době, kdy společnost získává zakázku od ministerstva financí v hodnotě 2,7 milionů USD, nevlastní licenci pro satelitní vysílání ani funkční satelitní stanici (HUB). Firma v té době vlastnila obchodní licenci od 15. září 1994, ale pouze na prodej softwaru.

Václav Turko ze společnosti Eurotel situaci v únoru 1995 komentoval: „Pracují z letiště v kufru, bez vysílací stanice a bez satelitní licence. Jak mohla být takové společnosti dána lukrativní státní zakázka?“.

Podle Jana Prokopa, obchodního ředitele NIT Praha, začala společnost s ministerstvem financí vyjednávat již v březnu 1994.

V pozadí NIT stála jako subdodavatel norská státní satelitní společnost Telenor, která podle podnikatelů pro zakázku Celní správy nabízí dumpingové ceny a podhodnocuje služby. Podle projektového manažera Telecomspol VSAT pana Františka Osvalda, nabízejí Norové třikrát nižší ceny, než jsou obvyklé tržní ceny. Tržní hodnotu projektu, který NIT nabízí uskutečnit za 2,7 milionů USD, ostatní odhadují na 10 – 12 milionů USD.

Business Weekly naznačuje, že zaměstnanci ministerstva pospíchali, aby stihli zakázku přidělit do 1. ledna 1995, kdy začne platit zákon o veřejné soutěži pro státní zakázky.

Podle pana Tore Thuena, prodejce norské společnosti Nera, vlastní TeleNor „dva satelity, z nichž každý má tři až sedm transpondérů“. Z toho vyplývá, že nemusí platit za jejich pronájem a může nabízet nižší ceny, ale i tak ostatní společnosti hodnotí zakázku za 2,7 milionů USD jako ztrátovou. Jinak řečeno, za takovou cenu ani nepokryjí provozní náklady, komentují situaci podnikatelé.

Některé satelitní společnosti spekulují nad tím, co asi Telenor získá od české vlády výměnou za tak levnou zakázku.

V lednu 1995 výkonný ředitel společnosti NIT Stefano Vittor v dopise zaslaném Business Weekly uvádí, že je schopen nabízet tak nízkou cenu proto, že jeho subdodavatel Telenor satelite services je jedním z předních poskytovatelů satelitních služeb s jedinečným technickým zázemím a know-how.

Podle tehdejšího ředitele ministerského oddělení pro telekomunikaci, pana Petra Cihelky, bylo přidělení kontraktu norské firmě „chyba“, ale jeho zaměstnanci podle něho museli jednat pod časovým tlakem. Business Weekly naznačuje, že pravděpodobně pospíchali, aby stihli zakázku přidělit do 1. ledna 1995, kdy začal platit zákon o nutnosti vypsání veřejné soutěže na státní zakázky.

Další spekulují nad tím, že se do časové tísně dostali úředníci ministerstva financí svým vlastním přičiněním, protože zakázku řešili již od dubna 1994.

Výkonný ředitel společnosti NIT Stefano Vittor sdělil Business Weekly, že firma plánuje postavit vysílací stanici mini-HUB, tedy přepínač a směrovač datových paketů ke geostacionární družici, teprve v létě 1995. Má být umístěn na střeše Ministerstva financí sídlícího na Pankráci v Praze 4.

Vittor odmítl sdělit přesné datum, kdy byla sepsána smlouva mezi NIT a ministerstvem financí. Stejné odmítnutí se novinářům dostalo od ministerstva. Datum sepsání smlouvy mezi ministerstvem a firmou NIT tedy není Epoch Times známo.

Nejstarší dohledatelný Telekomunikační věstník vydaný Telekomunikačním úřadem ministerstva hospodářství uvádí, že společnosti NIT Praha, spol. s r. o., byla vydána licence k poskytování neveřejných telekomunikačních služeb 16. ledna 1995 na dobu 10 let. Vládní zakázku však společnost získala již koncem roku 1994.

„Zjistil jsem prostřednictvím svého právníka, že za společností NIT stojí jeden pražský důchodce (asi bílý kůň), který je jednatelem firmy, která ani nemá telekomunikační licenci od Českého telekomunikačního úřadu nutnou k provozování VSAT telekomunikačních sítí, ani zbudovanou stanici,“ dodává v rozhovoru s Epoch Times pan Karel Franče ze satelitní společnosti ACS, která tehdy v ČR rozbíhala podnikání v satelitních technologiích.

Později, 27. března 1996 se podle věstníku ministerstva hospodářství mění společnost NIT Praha na společnost Telenor Česká republika, s.r.o. ^[5], vedenou výkonným ředitelem Knutem Hagenem. Firma sídlí v Oslu v Norsku s pobočkami po celé Evropě. Jednalo se tedy zřejmě o fúzi, ale na oficiálních stránkách Telenoru o tom není v časové ose žádná zmínka.

Historie kontraktu pro Celní správu

Deník Epoch Times dále zjistil, že se jednalo o zakázku satelitní telekomunikace pro celní správu, o které se již dříve v roce 1993 jednalo na Ministerstvu hospodářství tehdy řízeném panem Karlem Dybou ^[8].

Podle ředitele české satelitní společnosti ACS Karla Frančeho ^[3] mnisterstvo nejprve chtělo zakázku dát státnímu podniku SPT Telecom, ale nakonec k ní přizval společnost ACS, která již několik let jednala s Celní správou o možných technických řešeních. „Protože nakonec SPT Telecom nebyl schopen na státní hranice dodat datové kanály, bylo rozhodnuto přistoupit k satelitnímu řešení naší firmy ACS, a já jsem za tímto účelem podepsal kontrakt na dodávku 152 koncových VSAT stanic a pro vybudování první české centrální řídící stanice HUB VSAT,“ sdělil dnes již sedmdesátiletý Franče Epoch Times 18. února 2020.

S celní správou byla společnost ACS podle doložené korespondence ^[10] v jednání o zřízení datových služeb již od listopadu 1992. Respektive opakovaně správě zasílala různé nabídky a jejich upravené verze.

Celní správa ale následně přešla do působnosti Ministerstva financí, které v tu dobu řídil pan Ivan Kočárník, a ministerstvo začalo zakázku znovu přehodnocovat.

ACS již v červnu 1994 ministerstvu nabízí okamžité zprovoznění sítě, funkční stanici i satelitní technologii za 4,15 milionů USD na dobu pěti let.

Firma ACS se mezitím připravila na plnění zakázky a nakoupila satelitní techniku z USA, proškolila zaměstnance, získala licenci a vystavěla VSAT stanici poblíž v Mělníku. V únorovém vydání Business Weekly citují Frančeho, jak se opakovaně „rozhořčuje“ nad tím, že zakázku nakonec ministerstvo dává firmě NIT.

Franče pro noviny uvedl, že se bude s ministerstvem soudit a také zasílá dopisy na ministerstvo vnitra, ministerstvo financí a na norské velvyslanectví, aby uzavřený kontrakt prověřily a zrušily. Obesílá dopisy také různá česká média, kde komentuje průběh státní zakázky.

ACS již v červnu 1994 ministerstvu nabízela okamžité zprovoznění sítě, protože má v ČR v provozu funkční stanici i satelitní technologii a zakázku je schopna plnit za cenu 0,83 milionů USD ročně. Tedy pětiletou zakázku za 4,15 milionů USD.

Ministerstvo vs. redaktorka Business Weekly

„Kontaktovala nás novinářka Genevieve Zalatoriusová, kterou tehdy za její články v Business Weekly údajně zažalovali zaměstnanci Ministerstva financí ČR,” vzpomíná ředitel satelitní společnosti ACS Karel Franče. „Požádala nás o pomoc, abychom jí pomohli papírově doložit průběh výběrového řízení u Ministerstva financí a poskytli jí další informace o bezpečnostních otázkách řešení satelitní telekomunikace české celní správy.” V kontextu zakázky pro Celní správu se také samozřejmě diskutovala bezpečnost datových přenosů přes norskou státní firmu Telenor.

„Říkal jsem jí: Víte, co po mě chcete? Mám zradit svoje přátele v ODS, kteří vládnou v České republice?“ (tehdy jsem projednával s představiteli ODS nabídku převzít řízení Ministerstva hospodářství a obchodu místo Karla Dyby) Můj obchodní ředitel Ing. Luděk Barkman do toho vstoupil a prohlásil, že se do republiky vrátil z emigrace v USA, aby v ní byl pořádek a trval na tom, abychom jí vydali informace z archivu ACS. Měl jsem tušení, že to špatně skončí, ale přesto jsem to udělal.“

„Nechali jsme jí dokumenty okopírovat a následně vyšel roce 1995 článek v únorovém vydání Bussines Weekly č. 132 (viz titulní obrázek v článku),“ dodává Franče.

Podle Frančeho vedlo uvolnění informací o výběrovém řízení do tisku a jeho dopisy vládním úřadům a tisku ^[11] k následnému střetu s ministrem Ivanem Kočárníkem a premiérem Václavem Klausem.

„Do deseti dní po vydání článku v Business Weekly si mě zavolal pan Václav Šmat ředitel společnosti Safe Invest ^[3], aby mi vyřídil vzkaz od tehdejších vysokých představitelů vlády Václava Klause a vana Kočárníka,“ uvádí Franče s tím, že Šmat a jeho firma pro ACS za procenta ze zisku sháněli zákazníky. „Řekl mi, že mi Klaus a Kočárník chtěli „rozbít hubu“, ale že to nakonec vyřešili totální finanční blokací mojí firmy ve všech státních bankách. Jinými slovy „jsi bez peněz“.“

Pan Ivan Kočárník redakci 24. února 2020 odpovídá: „Neznám nikoho ze jmen, které  uvádíte.“ Tedy ani Karla Frančeho, ani Václava Šmata. Po zaslání informací a fotografií Karla Frančeho pan Kočárník odpovídá: „Jméno ani fota mi nic neříkají. Takže jsem ho asi neznal.“

Václav Klaus na opakované dotazy zaslané na e-mailové kontakty jeho institutu do data vydání článku nereagoval.

Redakci se prozatím nepodařilo získat kontakt na pana Václava Šmata, aby se mohl k výše uvedeným tvrzením vyjádřit.

Z pozdějšího policejního vyšetřování ukončeného roku 2002 jsou známy výpovědi několika zaměstnanců České spořitelny, kteří policii sdělili, že Karlu Frančemu a jeho firmě ACS bylo další čerpání úvěru předčasně ukončeno z důvodu nesplnění podmínek banky pro čerpání úvěru. ^[14]

Franče a jeho firma průběh vyšetřování silně kritizovali. Ze zprávy totiž vyplývá, že policejní vyšetřovatelé ani jednou osobně nenahlédli do bankovního systému, aby sledovali toky financí na jeho účtech u České spořitelny a dalších bank.

Diskutabilní bezpečnost a finanční výhodnost řešení NIT

Pojďme se v několika bodech krátce vrátit k řešení zakázky společností NIT. Co přesně nabízela, za jakou cenu a z jakých hledisek to mohlo být pro ČR výhodné či nevýhodné.

• NIT nabízí pětiletý provoz za 2,7 mil. USD, ale dostupné informace neuvádějí, jak smlouva řeší náklady na servisní služby stanice, satelitu, a instalaci a servis přijímačů – respektive, kdo to bude hradit – NIT nebo ministerstvo financí? Je tedy výsledná cena skutečně 2,7 mil?
  
• Protože firma NIT nemá funkční síť, měla v počáteční fázi Celní správa fungovat na technologii norské státní společnosti Telenor, což vybudilo obavy nad bezpečnostními riziky. Český státní úřad, bude všechny svá data provozovat a ukládat na síti provozované a vlastněné jiným státem.
  
• Dále byla v týdeníku The Prague Post citována teorie ministerstva financí, že po pěti letech ministerstvo odkoupí používanou technologii od firmy NIT, aby na ní dále síť provozovala. Dle tehdejších expertů byla již v koncem roku 1994 technologie VSAT překonána a na ústupu. Po pěti letech by mohla být používaná technika na hranici opotřebovanosti a vyžadovat vysoké servisní náklady. Její nákup by tedy nemusel být výhodný.
  
• Osoby zodpovědné za podepsání kontraktu s NIT jsou vedoucí telekomunikační sekce Ing. Jiří Roudný a ředitel sekce informačních systémů ministerstva financí pan Petr Cihelka a samozřejmě tehdejší ministr financí Ivan Kočárník.

POZNÁMKY:

[1] Ing. Jiří Roudný, je na stránkách vlády ČR uváděn jako člen sekretariálu skupiny informatiky ministerstva financí (9. 6. 2004).

[2] Týdeník Central European Business Weekly sídlil na adrese Vinohradská 93, 120 00, Praha 2. Obchodní týdeník založil skotský rodák Ian Brodie v Praze v roce 1992 poté, co se vrátil z desetiletého působení v USA. V rozhovoru pro Velvet Magazine Brodie uvádí podrobnosti o založení týdenkíku, který publikuje v anglickém jazyce s pobočkami v Rakousku, ČR, Estonsku, Maďarsku, Litvě, Lotyšsku, Polsku a Slovensku. Scany výtisků z roku 1995 naleznete na Archive.org.

[3] Společnost ACS Brandýs nad Labem, v.o.s. – automatizované družicové systémy VSAT byla založena v lednu 1993. zdroj Majitel společnosti získal licenci na provozování hovorového a datového přenosu satelitními sítěmi 12. října 1992. Koncem roku 1993 školí zaměstnance v USA na dovezenou satelitní techniku společnosti GTE Spacenet. V dubnu 1994 – spouští ACS centrální stanici HUB VSAT ve Vysoké libni. zdroj

[4] NIT Praha (Pozn.: zkratka NIT znamená Norwegian Information Technology), spol. s r. o. se sídlem Praha 6, Štefkova 22. zdroj: Telekomunikační věstník z 26. srpna 1996.

[5] Telenor Česká republika, s.r.o. s adresou Praha 6, V sadech 4/15. zdroj: Telekomunikační věstník z 26. srpna 1996.

Zmínku o této společnosti nalezneme například v článku společnosti EUnet z 29. září 1997, kde popisuje spolupráci se společností Telenor ČR a jejím výkonným ředitelem Knutem Hagenem. Firma sídlí v Oslu v Norsku s pobočkami po celé Evropě.

Tato společnost se dále objevuje na zakladatelské smlouvě zájmového sdružení právnických osob z 27. 5. 1998. Zde je uváděno také jméno zástupce společnosti Knuta Hagena a její IČO: 61856991. Dodnes běží její slovensko-jazyčná verze stránek Telenor.cz.

V roce 2018 kupuje středoevropské a východoevropské telekomunikační firmy původně patřící norskému Telenoru investiční skupina PPF miliardáře Petra Kellnera. zdroj

[6] Genevieve Zalatoriusová, v roce 1995 psala pro týdeník Central European Business Weekly a později pro rádio Svobodná Evropa.

[7] Ivan Kočárník v letech 1992–1997 zastával post ministra financí ČR v první vládě i druhé vládě tehdejšího premiéra Václava Klause. V souvislosti s ekonomickými potížemi začala jeho pozice ve vládě slábnout a v květnu 1997 se Výkonná rada ODS usnesla, že bude ve vládě nahrazen. Kromě toho byl v letech 1992–1996 místopředsedou první vlády Václava Klause. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny za ODS a poslanecký mandát zastával do roku 1998.

[8] Prvním ministrem hospodářství byl od 31. října 1992 Karel Dyba. Funkci zastával do 4. července 1996, kdy se stal ministrem Jaromír Schneider. Ministerstvo zaniklo v listopadu 1996.

[9] Ministerstvo financí vyhlásilo výběrové řízení pod názvem K2, které má být ukončeno zasláním nabídek do 21. června 1994. Řízení vypisuje Ing. Lubomír Moravčík, ředitel 6. odboru MF. zdroj

[10] Korespondence vedená ACS za účelem získání státní zakázky pro Celní správu. Dopis tehdejšímu ministru financí Václavu Kalusovi ze 6. června 1992 zdroj. Dopis Celní správě ze 4. listopadu 1992 zdroj. Odpověď Celního ředitelství pro Českou republiku z 10.11.1992 , že převzali nabídku ACS pod.čj.1001/63 zdroj. Dopis Celní správě ze 12. ledna 1993 zdroj. Smlouva o uzavření budoucích telekomunikačních služeb zaslaná Celní strávě 24. října 1993 zdroj.

[11] Scan dopisu pro Prague Post. zdroj

[13] Společnost Safe-Invest Finanzierungs-Consulting, spol. s r.o., zapsaná 16. prosince 1991 do Veřejného rejstříku. Jednatelem společnosti je pan Václav Šmat. zdroj

[14] Vyjádření policie z 22. března 2002 o výsledcích vyšetřování bankovních garancí USA ve prospěch společnosti ACS. (Dokument má u sebe redakce, NEZVEŘEJNĚNO)