Bývalý generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny, Ťiang Ce-min, se dostal do Stálého výboru politbyra v roce 1993 a působil jako svrchovaný velitel čínské armády a prezident po dobu deseti let.
Společně s Luo Kanem a dalšími členy politbyra rozběhl v roce 1999 celostátní pronásledování duchovního hnutí Falun Gong, které v tu dobu čítalo na sto milionů Číňanů. Každá čínská domácnost tehdy represe silně pocítila a jejich pronásledování probíhá v menší míře dodnes.
V poslední době bylo jeho jméno skloňováno ve spojitosti s laboratoří v čínském městě Wu-chan v provincii Chu-pej, která byla označena za možný zdroj nového koronaviru. Jeho rodina má k laboratoři s nejvyšším stupněm bezpečnosti P4 velice blízko.
Kdo je Ťiang Ce-min
Ťiang Ce-min je často skloňován jako člověk „nebezpečný“, ale také silně toužící po moci a, na videu níže posuďte sami, poněkud „afektovaný“. Post vůdce komunistické strany zastával v letech 1993–2003, ale pomocí svých lidí dosazených ve stálém výboru politbyra komunistickou stranu fakticky ovládal až do roku 2013.
Výše na unikátním videozáznamu opatřeném anglickými titulky můžete sledovat jeho osobnost a projev.
Ťiang Ce-min byl rovněž podporovatelem armádního zásahu proti studentům v roce 1989. Tato akce proslula jako „masakr na náměstí Nebeského klidu“ v Pekingu.
Obří čistka ve straně po roce 2012
V roce 2012 se připravovalo střídání moci, kdy měl do čela komunistické strany zasednout nový prezident Si Ťin-pching. A toho roku se také stalo něco nepředvídatelného. Na americký konzulát ve městě Čcheng-tu uprchl policejní ředitel Wang Li-ťün, který nově působil ve funkci 1. náměstka primátora obřího velkoměsta Čchung-čching ležícího na středozápadě státu.
Americkému konzulovi v Čcheng-tu údajně předal informace o připravovaném spiknutí a ozbrojeném převzetí moci skupinou okolo Ťiang Ce-mina.
Ačkoliv tyto informace nebyly oficiálně potvrzeny, hovořilo se o tom, že Wang požádal USA o politický azyl, ale byl odmítnut a vydán i se svým tajemným kufříkem plným nebezpečných informací do rukou tehdejšího prezidenta Chu Ťin-tchaa.
Všichni zatčení a odsouzení měli jedno společné – byli to přívrženci Ťiang Ce-mina a jeho mocenské frakce.
Ať už se stalo cokoliv, faktem zůstává, že poté začala obří čistka na život a na smrt, která zasáhla celou komunistickou stranu. Zatýkalo se ve velkém, padaly hlavy policejních ředitelů i armádních generálů.
Kandidát na premiéra Po Si-laj a jeho žena Ku Kchaj-laj dostali doživotí a stejně skončil i naftový magnát a člen stálého výboru politbyra Čou Jung-kchang a jeho rodina. Všichni zatčení a odsouzení měli jedno společné – byli to přívrženci Ťiang Ce-mina a jeho mocenské frakce.
Čtěte také: Dominový efekt pádu mocenské frakce Ťiang Ce-mina
Výbuch v Tchien-ťinu
V roce 2015 se údajně schylovalo k zatčení samotného Ťiang Ce-mina, který se „opevnil“ v Šanghaji. V tu dobu, 12. srpna 2015, došlo k obřímu výbuchu v čínském pobřežním velkoměstě Tchien-ťin. Je to desátý největší přístav na světě a sedmý největší v Číně.
Výbuch byl údajně výstraha prezidentovi, aby nezacházel příliš daleko při pronásledování Ťiang Ce-mina.
Tisícovka nových aut na přilehlém parkovišti byla výbuchem ve chvilce proměněna na spálené vraky a přepravní kontejnery létaly vzduchem jako kusy dětské stavebnice. V okruhu několika kilometrů byla zničena všechna okna.
Tehdy se na veřejnost také dostaly informace o tom, že výbuch byl údajně výstraha prezidentovi Si Ťin-pchingovi, aby nezacházel příliš daleko při pronásledování Ťiang Ce-mina.
Síla výbuchu podle profesora Čcheng Kanga ze stavební fakulty Technologické univerzity ve Wu-chanu překročila jednu kilotunu.
Kdo je skutečným šéfem wuchanské laboratoře?
Spojitosti mezi vedením laboratoře ve Wu-chanu a rodinou Ťiang Ce-mina sledoval investigativní reportér deníku The Epoch Times Joshua Philipp, který odhaluje výsledky vyšetřování v televizním dokumentu (viz níže). Okolo 36. minuty začíná rozkrývat hierarchii vedení a dopracovávat se ke konkrétním jménům a institucím.
Wuchanská laboratoř P4 je dceřinou společností Wuchanského institutu virologie , který je ovládán Čínskou akademií věd.
Na akademii věd působili ve vedoucích pozicích postupně následující lidé:
2000-2007: viceprezident Čchen Ču (Chen Zhu), současný prezident Čínského červeného kříže.
Společně vytvořili a dostali pod kontrolu hlavní, masivně financované výzkumné projekty v Číně.
1999-2011: vice-prezident Ťiang Mien-cheng (Jiang Mianheng), nejstarší syn exprezidenta Ťiang Ce-mina (Jiang Zemin), který následně vytvořil Šanghajský institut humanitních věd. Poté společně s Čínskou akademií věd, šanghajskými vysokými školami a univerzitami, šanghajskými nemocnicemi, vojenskými nemocnicemi a výzkumnými institucemi vytvořil profitující uskupení.
Pod jejich vedením nechal Jüan Č‘-ming (Yuan Zhiming), ředitel wuchanské P4 laboratoře, vystavět a rozběhnout virologický institut i laboratoř. Jüan Č‘-ming byl také vedoucím wuchanské pobočky Čínské akademie věd.
Za projektování a financování stavby byli zodpovědní zmiňovaní bývalí místopředsedové akademie věd Ťiang Mien-cheng a Čchen Ču.
Do struktury nebo sítě výzkumu a vývoje zapadá také Ťiang Č‘-čcheng (Jiang Zhicheng), syn Ťiang Mien-chenga, který je majoritním vlastníkem akcií společnosti WuXi AppTec, která kontroluje Fosun Pharmaceutical, distributora léku Remdesivir* v Číně.
Společně vytvořili a dostali pod kontrolu hlavní, masivně financované výzkumné projekty v Číně.
* Remdesivir je experimentální antivirotikum, které účinkuje jako analog adenosinu. Vyvinula jej americká společnost Gilead Sciences k léčbě infekcí způsobených viry ebola a marburg, ukázalo se však být účinné i proti jiným RNA virům včetně koronavirů. Ověřuje se též jeho účinnost proti onemocnění COVID-19.