Angažovanost a moc Číny v Africe za posledních dvacet let nebývale vzrostly. ČLR je dnes největším obchodním partnerem Afriky, a zároveň také hlavním věřitelem. Jak uvádí China-Africa Research Initiative, africké státy dluží Číně na půjčkách 130 miliard USD.
Ambiciózními projekty si Peking získává politické body u afrických vůdců, kterým vyhovuje, že příliv financí není podmíněn otravnými podmínkami, jako rentabilita projektu, dodržování lidských práv, politické reformy nebo boj s korupcí.
Ne vždy se však snahy čínského režimu setkávají s úspěchem. V posledních letech došlo ke zrušení několika velkých projektů protlačovaných Čínou, které afričtí státníci vyhodnotili jako nevýhodné.
Dluhová past
Čína spustila v roce 2013 ambiciózní iniciativu Nové hedvábné stezky (anglicky One Belt, One Road), což má být podle čínské propagandy globální strategie, jak zlepšit zaostalost rozvojových ekonomik a zvýšit životní úroveň řadových obyvatel.
Kritici ovšem poukazují na to, že stezka je způsobem, jak si uzurpovat globální dominanci a zvýšit ekonomický vliv. Západní velmoci tomuto modelu říkají „dluhová diplomacie“ nebo „diplomacie dluhové pasti“ a ta spočívá v poskytování úvěrů na rozvojové projekty v daných státech za často nevýhodných podmínek.
Typické je, že projekt je naplánován a realizován čínskými firmami, které si přivezou vlastní pracovníky z Číny, to všechno za peníze vypůjčené od čínských bank. V momentě, kdy partnerská země není schopna závratnou půjčku splácet, Čína dokončený projekt zabaví a spravuje sama.
Zářným příkladem je přístav Hambantota na Srí Lance postavený z čínských financí za 1,1 miliardy USD. Místní vláda nebyla schopna dluh splácet a byla nucena přístav pronajmout bezplatně na 99 let čínské státní společnosti, která jej postavila.
Obrat v Tanzanii
Stejného osudu se zřejmě obával tanzanijský prezident John Magufuli, který po nástupu do úřadu oznámil, že zruší stavbu přístavu v Bagamoyo, pokud čínský investor, státní firma China Merchants Holdings International, nebude souhlasit s novými podmínkami projektu.
Přístav v Bagamoyo měl být největším hlubinným přístavem ve východní Africe, významem přesahující přístav v keňské Mombase. Smlouvu o půjčce v hodnotě 10 miliard USD podepsal Magufuliho předchůdce Jakaya Kikwete v roce 2015, krátce před nástupem nového prezidenta do funkce.
Magufuli označil podmínky půjčky za „tvrdé“ a „vykořisťující“ a odmítl v projektu pokračovat, pokud se ujednání smlouvy nepřehodnotí. Vyjednávání se táhlo několik let, až v říjnu 2019 dostala Čína nůž na krk – buď přijmete naše návrhy, nebo od projektu upusťte.
Tanzanie chce, aby čínský investor dostal přístav do pronájmu pouze na 33 let místo Čínou navrhovaných 99 let. Zároveň vláda zamítla žádost firmy, aby se jí dostaly daňové prázdniny, aby dostávala vodu a elektřinu za zvýhodněné ceny nebo aby si podnikání v přístavu a okolí spravovala sama bez zásahů tanzanijské vlády.
Magufuli dal také jasně najevo, že nesouhlasí s další klauzulí ve smlouvě, a to, že Tanzanie nesmí na svém pobřeží stavět či modernizovat žádné přístavy, které by Bagamoyu konkurovaly.
Tanzanijský prezident se vyslovil, že podmínky, jaké si klade Čína, by přijal jenom šílenec. „Chtějí si přivlastnit naše pozemky, ale my je musíme odškodnit za vrtné práce na tom přístavu,“ prohlásil Magufuli podle webu orfonline.org.
Dnes, protože se obě strany stále nedohodly, je výstavba obřího přístavu v Bagamoyo, jehož spuštění bylo původně plánováno na rok 2017, zmrazena. Magufuli nadále udržuje dobré vztahy s Čínou, která Tanzanii podporuje mimo jiné i vojensky a dokonce jí postavila armádní výcvikové středisko, přesto jeho přístup ukazuje, že není ochoten slepě souhlasit se vším, co Číňané navrhnou.
Sierra Leone
Prvním příkladem africké země, která oznámila zrušení projektu v rámci Nové hedvábné stezky, byla Sierra Leone, a to v říjnu 2018. Země anulovala plány postavit za čínské peníze nové letiště u hlavního města Freetown za 318 milionů dolarů.
Projekt zadal předchůdce současného prezidenta Juliuse Maada Bia, který se po pečlivém zvážení rozhodl stavbu stornovat s odůvodněním, že je „neekonomické přikročit ke stavbě nového letiště, když to stávající je silně nevyužívané“.
Před realizací projektu varovala i Světová banka a Mezinárodní měnový fond, které upozorňovaly, že by obří dílo mohlo zemi zbytečně uvrhnout do finančních potíží.
Keňa
Keňský soud zastavil v červnu 2019 plány na výstavbu uhelné elektrárny navrhované Čínou. Elektrárna za 2 miliardy USD měla stát u starobylého města Lamu, které je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
Uhelné elektrárny jsou v Africe poměrně nezvyklé, většinou se preferují elektrárny vodní, na rozdíl od Číny, která upřednostňuje ty uhelné. Ekologičtí aktivisté namítali, že elektrárna v Lamu by zvýšila emisi skleníkových plynů v Keni o 700 procent.
Soud projekt zrušil s odůvodněním, že analýza enviromentálního dopadu nebyla provedena v dostatečném rozsahu a investoři neměli jasné plány, jak skladovat odpad.
Prominout dluh? Čína mlčí
Čína se pro africké národy stala strategickým partnerem v mnoha směrech, od obchodního přes vojenský až po mediální, a dávno předčila USA, které ustoupily do pozadí.
Peking dnes drží třetinu celkového dluhu Afriky a většina velkých projektů, od modernizace infrastruktury přes stavbu elektráren až po rozvoj těžebního průmyslu, je financován právě z čínského kapitálu.
Jenže nic není zadarmo a státům hrozí závratné zadlužení či dokonce ztráta suverenity, protože čínský režim si vždy najde cestu, jak dostat své peníze zpět.
Kupříkladu Angola splácí část svého více než 40timiliardového dluhu dodávkami ropy. Silně zadlužená Zambie jedná s čínským režimem a jeho společnostmi o zastavení dolů a dalšího státního majetku jako formu pojistky proti nesplácení. Čína již vlastní rozhodující podíl v zambijském státním rozhlase a televizi.
Afričtí politici proto stále více začínají zvažovat rovněž rizika takovéto spolupráce. „Země ve světě nyní přehodnocují lehce dostupné půjčky nabízené Čínou na projekty infrastruktury ve svých státech, protože mají obavy, že by se mohly stát obětmi diplomacie dluhové pasti… Čínské úvěry s úrokovou sazbou 2-3 procent jsou o 1 100 procent dražší než ty z Japonska, které mají úrok pouze 0,25-0,75 procent,“ napsal deník Philippine Daily Inquirer.
S koronavirovou krizí dopadly ekonomické těžkosti spojené se splácením dluhů i na Afriku, odkud se čím dál hlasitěji ozývají hlasy o oddlužení. Mezinárodní měnový fond i Světová banka již ohlásily opatření, která část letošních splátek se africkým zemím odpustí či odloží.
Evropská unie má tento měsíc jednat o podobné formě pomoci na společné konferenci s Afrikou. Francouzský prezident Macron označil pomoc kontinentu za „morální povinnost“ a vyzval k podpoře i Čínu. Ta však zatím mlčí a k žádné pomoci se nezavázala.
„Máme s Čínou silné bilaterální vztahy, ale nepřišli za námi, aby s námi mluvili,“ vyslovil se ugandský ministr financí Matia Kasaija pro tiskovou agenturu AP.
Mezitím Čína na otázku AP, zda plánuje nějaké oddlužení pro Afriku, odpověděla prostřednictvím mluvčího ministra zahraničí, který uvedl: „Čína vyřeší problémy těchto zemí konzultacemi prostřednictvím diplomatických kanálů“.
Jinými slovy, Čína bude pohlížet na Afriku ne jako celek, ale řešit každý stát případ od případu, což jí dává daleko lepší vyjednávací možnosti, jak využít situace ve svůj prospěch.
