Tradiční kultura

Příběhy lásky jsou rozmanité, a ne vždy šťastné a veselé. Chudá hezká žena měla velkou lásku k námořníkovi, který se rád toulal, miloval hluboké moře, vzdálená města, zatímco ona se nemohla odloučit od rodné země, dědictví rodičů, kterou milovala. Obětovala svou lásku a zvolila samotu na usedlosti rodičů.

Anjela Duval (Marie-Angèle Duval, 1905 Vieux-Marché – 1981 v Lannionu, Côtes-d’Armor ) byla jedinou dcerou farmářské rodiny. Zůstala sama, protože její starší sestra Maia zemřela v deseti letech (ale zůstala přítomna v některých básních) a bratr Charles zemřel také dříve, než se narodila ona. Převzala farmu na milované rodné hroudě po svých rodičích – otci, který jí zemřel v roce 1941, a své matce (+1951). 

Zůstala svobodná, snad pro svou tvrdohlavost, když odmítla následovat do dálek muže, kterého měla ráda, námořníka, kterého ještě v letech 1924–1926 navštěvovala, jak to popisuje ve své básni Karantez-vro.


Původní báseň Anjely Duvalové vypráví o zraněném srdci mladičké ženy, která nechtěla opustit svoji rodnou Dolní Betaň, aby následovala muže, kterého milovala, a dala přednost krajině své země. Bydlela v malém domku na Starém trhu v osadě Traoñ a Dou, v odloučené vesničce.

Výjimečná chudá a prostá rolnice si po náročném pracovním dni polích a po obstarání domácích zvířat kvečeru umyla ruce, usedla ke hrubému stolu a do školního sešitu psala poezii.

Bohuslav Reynek a Anjela Duval – neznali se

Může nám ta Bretonka nepřipomenout českého básníka Bohuslava Reynka?

Opakuje se kamenný statek s velkými polnostmi kolem a jedinec se vztahem k přírodě, zvířatům a ke kráse. Opakuje se prostý, vnímavý člověk, sedící za stolem a jehož ruka neúnavně klade verše na papír.

Bretonsky četla od mládí, ale poezii začala psát až v šedesátých letech. Navštěvovala školu v sousední obci Trégrom pouze pár let (1917). Avšak poté, co trpěla onemocněním kostí, učila se v pár kurzech korespondence pro mladé dívky z venkovských oblastí. S francouzským jazykem se vyrovnala dobře, když se v Bretani učila katechismus, jak bylo tehdy pravidlem.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k odběru Newsletteru. Jednou týdně vám tak budeme moci zasílat výběr těch NEJ zpráv.

Vzpomíná si na své dětství – vnucené učení francouzštiny, zákaz mluvit ve škole bretonsky a z toho plynoucí svůj pocit vyhoštěnosti, když byla ve škole.

Později, po mnoha letech byl zákaz zrušen, ale někteří už rodnou řeč zapomněli, nebyla v rodině předána. V současnosti se zakládají školy s výukou bretonštiny a mnozí se snaží vrátit k rodnému jazyku.

Touto „tvrdou“ řečí hovořila také rolnice a básnířka Anjela. Dnes nacházíme některé z jejích nejslavnějších básní zpívaných různými umělci současné bretonské hudby, jako An alc’hwez aour (Zlatý klíč), které ve svém albu En tu all, nebo Karantez vro interpretovala Gwennyn.

Podle některých zdrojů tuto výjimečnou, básnící rolnici objevil otec Marsel Klerg, ředitel katolického časopisu Barr-heol.

Gilles Servat, který se do značné míry naučil bretonsky, byl to vášnivým obráncem bretonské kultury a bretaňského a francouzského výrazu, ale také jiných keltských jazyků.

Gilles Servat, který se z velké části naučil bretonsky, jí věnoval písničku vhodně nazvanou Traoñ a Dour.

Gilles Servat vzpomíná, že když Anjele řekl, že bretonsky rozumí, odpověděla žertem: „Asi jako můj pes…“

Anjela Duval žila jako zemitá Bretonka, na videu vypráví o své zemi, se kterou je hluboce spjata. Podle Anjely „kdo nemá zemi, nemá kořeny“.

Líčí, že dnešní muži již nerespektují zemi. Vzpomíná na svátky ve vesničkách, kde na letním slunovratu planuly velké ohně, vyprávěly se příběhy duchů nebo o bájných šelmách, které děsí děti. Nemůže pochopit, že dnes lidé neznají přírodu. Ve stáří vítá návrat ke kořenům u mladých lidí.

Bretonský jazyk pro ni nikdy nebyl tak krásný a bohatý jako dnes. Anjela přiznává, že tento jazyk je celý její život a že cítí, že je pro ni stále užitečný.

Anjela žije dál. A bretonštinu dnes křísí mladí lidé

Francouzská veřejnost se o ní dozvěděla v roce 1971 z rozhlasového programu André Voisina Les Conteurs.

Její kompletní práce (pod názvem Oberenn glok) byly publikovány v roce 2000. Vytištěny v 1 000 kopiích, rychle vyprodány, byly znovu vydány v roce 2005 u příležitosti stého výročí jejího narození.

Báseň Karantez vro (bretonsky Láska k zemi) zhudebnila a svým křišťálovým hlasem nazpívala Véronique Autret se skupinou Gwalarn. Po ní ji převzala Nolwenn Leroyová, která ji zařadila do svého bretonského alba z r. 2010 – a další umělci píseň přejímají.

Nahrávka Tinaïg Perche byla zařazena k dostupnosti na asociaci Dastum, nejprve během vigilií v Trégoru v roce 1970 a 1979, nebo během soutěže Kan ar Bobl r. 1981.

Několik jejích básní se nachází dokonce i v albu EUSA Yanna Thiersena vydaném v roce 2016. Básnířka Jeanne Bluteau jí v roce 1979 věnovala báseň ze své sbírky Celtic Small Navigation.

V roce 2011, při příležitosti třicátého výročí její smrti, organizuje sdružení Chas plasenn Anjela-Duval sbírku, která má vytvořit její žulovou podobiznu na Place du Vieux-Marché, dílo má být vytvořeno Rolandem Carréem.

Podívejte se také na dokument o Anjele Duval od CinémathèqueDeBretagne.