Demokraté frustrovaní obstrukcemi republikánů, kteří nechtějí schválit navýšení dluhového stropu, předložili dva návrhy zákonů, které by dluhový strop zrušily nebo výrazně reformovaly částečným vyjmutím z pravomoci Kongresu.
Návrhy pro změnu předložil demokratický kongresman Brendan Boyle se stranickými spolunavrhovateli.
Co předcházelo navrhovaným reformám?
Bez navýšení dluhu by federální vládě došly prostředky a nebyla by schopna pokrýt své vnitřní a vnější závazky, což by kromě jiného vedlo např. k neschopnosti financovat vládu a vyplácet podporu či ke snížení celosvětové kredibility USA.
Republikáni ale obecně zvyšovat dluh nechtějí kvůli obřím výdajovým balíkům navrhovaným demokraty, které zadluží zemi o několik dalších bilionů dolarů a které označují jako „seznam přání“.
Zároveň chtějí republikánští senátoři svým odmítavým postojem přimět protistranu, aby pro navýšení dluhového stropu využili rekonciliační proces, na jehož schválení stačí demokratům nadpoloviční většina. Tu by v současné situaci vyrovnaného počtu křesel (50-50) zajistila svým rozhodujícím hlasem viceprezidentka Kamala Harrisová.
Situace je však komplikovanější, protože počet schválení návrhů zákonů rekonciliačním procesem je omezený a demokraté si jej chtějí šetřit na schválení rezoluce umožňující navýšení federálního rozpočtu o 3,5 bilionu dolarů, kterou republikáni určitě nepodpoří.
Patovou situaci s hrozící neschopností pokrývat závazky se povedlo „na chvíli“ vyřešit v úterý, kdy Sněmovna reprezentantů schválila po demokratické linii dočasné zvýšení dluhového stropu do 3. prosince o 480 miliard dolarů, tj. na celkovou výši zadlužení v objemu 28,4 bilionu dolarů. Přijetí Kongresem ale bylo možné jen díky pomoci několika senátních republikánů, kteří minulý týden udělali výjimku ve svém postoji a v horní komoře hlasovali pro dočasné zvýšení.
Možnost A: Návrh na zrušení dluhového stropu
První z navrhovaných zákonů Boylea znamená úplné zrušení dluhového stropu.
Historicky se dluhový strop v USA uzákonil až v roce 1974 po odhaleních v aféře Watergate, kdy se Kongres musel začít zabývat národními financemi více do hloubky. Kontrolu nad federálními financemi získal Kongres namísto výkonné moci.
Tento nástroj se ale zároveň stal mechanismem politických her mezi stranami. V roce 2006 demokraté, včetně tehdejšího senátora Joea Bidena, „protestně“ hlasovali proti zvednutí dluhového stropu za G. W. Bushe. Republikáni nepodpořili zvednutí stropu v letech 2011 a 2013 za Obamy, aby jej přiměli udělat výdajové škrty.
Možnost B: Přesunutí pravomoci na ministerstvo financí
Druhou možností, resp. navrhovaným zákonem, je přesunutí pravomocí pro zvýšení dluhového stropu na výkonnou moc – konkrétně tedy na ministra/ministryni financí.
Tato možnost by posílila moc prezidenta, který by měl na dluhový strop významný vliv prostřednictvím jím jmenovaného ministra.
Zároveň ale Boyle navrhuje, aby Kongres měl možnost ovlivnit rozhodnutí ministerstva, a to tak, že v případě nesouhlasu by Senát musel ministerstvo přehlasovat tzv. „super-většinou“, tj. 60 hlasy ze 100.
Tento návrh je, zdá se, mezi demokraty populárnější než návrh na celkové zrušení dluhového stropu. Podporuje jej i předsedkyně Sněmovny Nancy Pelosiová.
Čerpáno z článku newyorské redakce.
