Uprostřed násilných represí míří 36 lidí z různých zemí světa, každý po své vlastní ose, do centra Pekingu. Podaří se jim uskutečněit protest proti rostoucímu násilí čínského režimu, jen kousek od vládní čtvrti v Čung-nan-chaj?…
Kanaďan Joel Chipkar s velkým batohem na zádech a průvodcem v ruce vypadal jako typický turista.
Hnědovlasý třiatřicetiletý realitní makléř v černém saku a khaki kalhotách kráčel svižným krokem k náměstí Nebeského klidu, srdci čínského hlavního města, které ještě před deseti lety bylo zbarveno krví tisíců zabitých či zraněných studentů, na něž čínský komunistický režim poslal tanky.
Toho dne – 20. listopadu 2001 – bylo ve městě, proslulém hustým šedivým smogem, krásné počasí. Slunce svítilo a vzduch byl svěží.
Chodci se volně procházeli po rozlehlém prostranství s šedou dlažbou. Chipkar si jich však příliš nevšímal. Mířil na severní konec náměstí. Přišel s jistým posláním.
Brzy našel, co hledal: dvacet metrů západně od stožáru na vlajku se tiše shromáždila skupina zhruba třicet lidí se světlými vlasy, jako měl on. Někteří seděli, jiní stáli a uhlazovali si oblečení. Scéna přitahovala dost zvědavých pohledů. Stále nebylo zvykem vidět v této zemi tolik západních tváří.
Chipkar se zastavil, když byl od skupiny v určité vzdálenosti. Několik tváří poznal. Řekl si však, že bude moudřejší nikoho nezdravit. Přitáhnout na sebe pozornost by mohlo uškodit plánu.
Ve vzduchu viselo potlačované vzrušení. Za několik okamžiků se skupina lidí ze Západu shromáždila. Stáli nebo seděli ve čtyřech řadách, jako by pózovali pro skupinový snímek před ikonickou věží Tchien-an-men. Bylo to však jen naoko. Později se posadili do meditační pozice, zatímco někteří rozvinuli osmimetrový zlatý transparent s čínským a anglickým nápisem „pravdivost, soucit a snášenlivost“, což jsou tři základní principy pronásledované náboženské skupiny Falun Gong.
Vzápětí se k nim přiřítila policie a následovalo zatýkání.
Chipkarova role spočívala v tom, že vše sledoval – a dokumentoval.
Plánování
Byly to dva roky, co Komunistická strana Číny (KS Číny) označila Falun Gong, známý také jako Falun Dafa, za nepřátele režimu, aniž by k tomu měla jiný zjevný důvod než obrovskou popularitu této duchovní praxe. Podle tehdejších odhadů se počet praktikujících pohyboval mezi 70 a 100 miliony. V devadesátých letech bylo možné každé ráno v parcích a na náměstích po celé zemi vidět řady praktikujících Falun Gongu, kteří prováděli pomalé cvičení. To však skončilo v červenci 1999, kdy KS Číny rozpoutala celostátní kampaň na vymýcení této praxe.
Stoupenci Falun Gongu se od té doby stali obětí šikany, fyzického týrání, zadržování a otrocké práce. Mnozí byli donuceni odejít z práce nebo ze školy a knihy týkající se této praxe jim byly zabaveny a poté spáleny.
V roce 2001 pronásledování dosáhlo nových rozměrů. Rozhlas a noviny využily incidentu sebeupálení na náměstí Tchien-an-men na začátku téhož roku. Jak se později ukázalo, incident byl zinscenován na příkaz Pekingu. Měl stoupence Falun Gongu vykreslit jako sebevrahy.
Sílící dezinformační a nenávistná kampaň podnítila mnohé z těch, kteří se Falun Gongu věnovali, k tomu, aby se vydali na náměstí Nebeského klidu – politické centrum a oblíbené turistické místo – a pokojně žádali o ukončení represí.
Praktikujícím Falun Gongu, kteří s obavami sledovali dění za hranicemi Číny, osud jejich kolegů v Číně ukázal, že je třeba udělat něco víc.
Trvalo nejméně rok, než se myšlenka mezinárodního apelu zrealizovala. Peter Recknagel, třicetiletý student čínštiny a ekonomie z Německa, byl mezi prvními, kdo si cestu zařídil. Když vycítil zájem lidí z jiných částí světa, plán se rozšířil.
Nakonec do Číny odletělo 36 praktikujících z 12 zemí Evropy, Severní Ameriky a Oceánie. Mnozí z nich se nikdy předtím nesetkali. Měli jen několik pokynů: cestovat odděleně, sejít se u stožáru ve 14 hodin, být nenápadní, uskutečnit společný apel a zůstat tak dlouho, jak jen to bude možné.
Organizátoři se snažili udržet plán co nejvíce v tajnosti, a tak podnikli určité kroky. Aby se vyhnuli možnému odposlouchávání ze strany režimu, podíleli se na organizaci jen někteří a většinou mluvili švédsky.
Adam Leining, třicetiletý reklamní manažer ze Spojených států, přivezl transparent v tašce na oblek. Večer předtím, než se vše odehrálo, Recknagel a několik dalších stáhli závěs v hotelovém pokoji a pustili hlasitou diskotékovou hudbu. Pak se jeden po druhém vplížili do pokoje na malou zkoušku. Rozvinuli transparent, aby zjistili, jak je velký, a určili tři nejvyšší členy skupiny, aby ho drželi.
Když se všichni sešli na náměstí, domluvili se se dvěma lidmi z Evropy, aby přinesli kytici květin a navodili tak slavnostní atmosféru. To jim mělo získat čas, než se připraví.
„Měli jsme signál … a pak už museli všichni jen rychle usednout do meditační pozice,“ řekl deníku The Epoch Times Recknagel, kterému je nyní 50 let a žije ve státě New York,.
„Museli jsme být velmi, velmi opatrní, abychom vše nezmařili dřív, než celou věc uskutečníme.“
Svědek
Chipkar si svou roli naplánoval co možná nejpečlivěji.
Koupil si malou videokameru, zařízení připomínající pager, které si navlékl na popruh batohu. Na popruhu vyřízl otvor, aby jím mohl prostrčit objektiv. Pak strávil dobré čtyři dny tím, že se při nošení batohu díval do zrcadla, aby si osvojil, jak kameru natočit. Pásek měl běžet asi dvě hodiny, a jakmile měl všechno nastaveno, mohl chodit s volnýma rukama.
„Myslel jsem na všechno, co by se mohlo stát nebo pokazit, a musel jsem to všechno naplánovat, protože druhou šanci bychom nedostali,“ řekl deníku The Epoch Times Chipkar, kterému je nyní 53 let a žije v Torontu.
Risk
Když se o plánované cestě doslechla Anne Hakosalová ze Švédska, položila si otázku, zda to má zkusit a zda se vůbec dostane přes čínské hranice.
Třiačtyřicetiletá Hakosalová byla v hlavním městě před dvěma lety, když asi 30 praktikujících Falun Gongu z pevninské Číny riskovalo život, aby uspořádali podzemní tiskovou konferenci a prozradili velkým mezinárodním médiím, jaké perzekuci jsou vystaveni.
Jejich odvážný čin vyvolal zuřivou odvetu ze strany režimu. Většina z nich později skončila s dlouhými tresty. Kadeřnice Ting Jen, která zemřela v srpnu 2001 po necelých dvou letech trestu, byla jednou svlečena do naha a zavřena do železné klece s dřevěnými hroty a ponořena do odpadní vody, která jí sahala až ke krku.
Hakosalová, studentka na výměnném pobytu, která se učila čínsky v severovýchodním městě Ta-lien, byla zatčena v listopadu 1999, když se účastnila shromáždění Falun Gongu v Kantonu v jižní části Číny.
Policie provedla razii v bytě, kde s desítkou přátel pobývala, a přes noc je vyslýchala. Jeden z kolegů byl udeřen o zeď a ztratil vědomí.
Je možné, že Hakosalovou chránilo cizí občanství. Policisté na ni křičeli, ale většinou se chovali slušně. Odpoledne ji propustili.
Hakosalová si nebyla jistá, jestli se po tom všem nedostala do hledáčku režimu. Na poslední chvíli se rozhodla, že zariskuje.
Vše proběhlo nad očekávání hladce. Asi za týden dostala vízum a rezervovala si letenky.
Možná mi je souzeno odjet, pomyslela si.
„Měla jsem na výběr: buď budu pasivně přihlížet a smířím se s tím, když jsou vražděni dobří lidé, nebo začnu sama jednat a dám jasně najevo, že to nedopustím,“ řekla později švédským médiím. „Nejsem to jen já, kdo se s tím nesmířil, je mnoho lidí na celém světě, kteří se s tím také nesmíří. Všichni chceme žít se soucitem.“
Transparent
Noc před shromážděním Chipkar nespal příliš dobře. Přemýšlel nad každou možnou nehodou, která by mohla ohrozit jeho misi. Mohla by se porouchat videokamera nebo by ho mohla policie zatknout dřív, než dorazí na místo, a pak by celá jeho práce přišla vniveč.
Když dorazil na místo, byl už mezi skupinkou lidí i Chipkarův přítel Zenon Dolnyckyj. Dolnyckyj, kterému v té době bylo 23 let, se naučil základy čínštiny od několika čínských praktikujících Falun Gongu v Torontu.
Oba se o den dříve sešli u Velké zdi, aby vyvěsili svislý žlutý transparent s nápisem „Falun Dafa je dobrý“. Dolnyckyj zůstal nahoře v hotelu, aby na transparent namaloval tyto čínské znaky. „Krásné, symbolické poselství,“ dodává Dolnyckyj.
„Joel a já jsme byli v srdci velmi odhodlaní,“ řekl The Epoch Times. „Věděli jsme, že riskujeme život, když tam jdeme, ale cítili jsme, že je to pro svět velmi důležité. Takže to pro nás bylo velmi emotivní, když jsme se konečně dostali k Velké čínské zdi a vyvěsili tam ten transparent.“
Oba měli zakoupené zpáteční letenky do Kanady s časem odletu čtyři hodiny po shromáždění na náměstí Nebeského klidu.
„Uvidíme se na letišti,“ řekl Chipkar Dolnyckému v hotelu ráno před odchodem.
Nedočkali se.
Poté, co většinu dne strávil čtením, meditováním, procházkami po okolních ulicích a neustálým sledováním hodinek, vstoupil Dolnyckyj na náměstí Nebeského klidu s takovou energií, že se „cítil jako obr“.
Když rozvinuli velký transparent, Recknagel seděl vpředu v meditační pozici, zatímco Dolnyckyj stál za transparentem mezi znaky „pravdivost“ a „soucit“ a pomáhal ho držet.
„Cítil jsem se opravdu pyšný, protože všichni ten transparent drželi tak silně a tolik se snažili, aby ho udrželi,“ řekl v roce 2017 televizi NTD, sesterskému médiu The Epoch Times.
Během 20 vteřin prořízlo vzduch houkání auta. Zanedlouho je obklíčilo nejméně šest policejních dodávek a uniformovaní policisté i policisté v civilu, kteří jako by se zhmotnili odnikud, začali skupinu házet do dodávek a zároveň odstrkovat přihlížející.
Hakosalová, která seděla dvě řady za Recknagelem, se ani nepohnula. Policie ji proto násilím vytáhla, chytla ji za vlasy a vhodila ji do policejního auta.
Když policie obklopila Dolnyckého, vytáhl z nohavice kalhot další žlutý provizorní transparent, který si vyrobil z povlaku na polštář. Tento pohyb si nacvičil v hotelu. Zatímco držel transparent, křičel z plných plic: „Falun Dafa je dobrý!“
Když ho policisté nakonec zadrželi, jeden z nich ho udeřil pěstí přímo mezi oči, čímž mu způsobil zlomeninu kosti. Po nose mu stékala krev. Oči se mu zalily slzami.
Poté na něj padaly další rány a byl donucen nastoupit do bílé policejní dodávky, kde našel v bezvědomí zmláceného Švéda a blonďatou modrookou Francouzku, kterou se policisté snažili přiškrtit, aby nemohla křičet „Falun Dafa je dobrý“.
Chipkar, který stál v určité vzdálenosti od toho zmatku, sledoval, jak jsou jeho přátelé během několika minut odváděni.
Vrátil se rikšou do svého hotelu a okamžitě se vrhl do koupelny v hotelové hale, zamkl za sebou dveře a začal přetáčet záznam. Jakmile se ujistil, že vše je zachyceno, vydal se Chipkar do nejbližší kanceláře FedEx a poslal nahrávky domů. „Opravdu se mi ulevilo,“ řekl Chipkar.
„To, jak to při tom apelu probíhalo na náměstí,“ řekl s odkazem na situaci, kdy skupina dokázala dokončit svůj apel předtím, než se k nim přiřítila policie, „byl to zázrak – věci se staly přesně tak, jak měly.“
Výslech
Zbytek skupiny byl zadržen na policejní stanici na náměstí Nebeského klidu, která sousedí s náměstím, v cele bez oken, na jejíž zdi byly krvavé skvrny. Během výslechů došlo k dalším násilnostem. Účastníka protestu z Izraele udeřila policie do obličeje a kopla do slabin.
V hotelu poblíž letiště, kam byli později převezeni, jednu ženu osahávala policie, když odmítla vydat svůj telefon. Americký student medicíny byl udeřen do hlavy poté, co odmítl podepsat policejní protokol a roztrhal jej.
Recknagel, který hovoří také čínsky, policii upozornil, aby studenta medicíny přestala napadat.
„Udělejte to ještě jednou a dozví se o tom celý svět,“ vzpomíná, jak řekl policistovi čínsky.
Rozzuřený policista ho přitáhl ke zdi a řekl něco ve smyslu: „Víš, jaké to je, když tě zabijí?“ vzpomíná Recknagel.
Policie nicméně jednala zdrženlivě, ve srovnání s tím, jak jedná s místními stoupenci Falun Gongu. Skupinu si natáčeli a zároveň jim nabízeli jídlo a vodu. Skupinka vytušila, že je to za účelem propagandy. Státní média později uvedla, že se skupinou bylo zacházeno lidsky.
Přibližně po 24 až 48 hodinách bylo všech 35 osob posazeno na letadlo a bylo jim sděleno, že se do Číny nemohou vrátit po dobu pěti let.
Skuteční hrdinové nejsme my
Když o dvě desetiletí později Chipkar nad celou věcí přemýšlí, nevidí na svém činu nic hrdinského.
„Byl to okamžik, kdy jsme udělali to, co jsme si mysleli, že musíme udělat,“ řekl. „Všichni jsme se snažili, jak nejlépe jsme uměli, každý z nás.“
Podle Informačního centra Falun Dafa byly od začátku pronásledování miliony praktikujících uvrženy do detenčních center, věznic, pracovních táborů a dalších zařízení a stovky a tisíce lidí byly mučeny. Nevyčíslitelný počet zadržených stoupenců byl zabit kvůli svým orgánům.
Internetová stránka Minghui se sídlem v USA, která vede záznamy o pronásledování v Číně, ověřila tisíce úmrtí. Podle odborníků je to však pravděpodobně jen špička ledovce, protože režim se svou brutální kampaň snaží masivně utajit.
„Skutečnými hrdiny, kteří si zaslouží pozornost, jsou praktikující Falun Gongu v Číně, kteří denně čelí otázkám života a smrti – pokaždé, když vyjdou ze dveří, aby upozornili na zvěrstva, která se dějí,“ řekl Chipkar. „Lidé, kteří jsou v Číně, to jsou ti skuteční hrdinové, ne my.“
Okamžik rozvinutí transparentu zachytili dva umělci, kolegové z Falun Gongu, na olejomalbě. Na vyobrazení obklopuje skupinu meditujících průsvitné zlaté světlo.
„Díváte se na Zhen, Shan, Ren (pravdivost, soucit, snášenlivost),“ řekl Recknagel s odkazem na tři čínské znaky na transparentu. „A v té době jsme se za ně postavili.“
Obraz je nyní vystaven na výstavě v nákupním centru na severu státu New York, které Recknagel občas navštěvuje.
„Je hezké mít ten obraz jako vzpomínku,“ řekl.
Ale pro něj, stejně jako pro mnoho dalších, je tato vzpomínka z doby před dvěma desetiletími neoddělitelně spojena se smutkem.
„Tolik lidí v Číně se za tuto věc postavilo, a nikdo z nich žádný obrázek nemá,“ řekl Recknagel. „Mnoho z nich tam bylo zabito.“
Přeloženo z původního článku newyorské redakce.
