Tančící víly a další lidové fantazie
Dítě v nás ví o vílách. Víl je samozřejmě víc – skřítci, elfové, obři, mrzuté stromy, poučující květiny, legendární hrdinové a muži, kteří spí dvacet let. Víly a jejich kamarádi žijí pod světem, nad světem a mimo svět, který vidíme. Víme o nich, protože ilustrátoři jako Arthur Rackham (1867-1939) nabízejí dobrodružné výpravy do jejich neviditelného světa.
V knize J. M. Barrieho „Peter Pan v Kensingtonských zahradách“, kterou ilustroval Arthur Rackham a která byla vydána v roce 1906, prozrazují, že „víly nikdy neříkají: ‚Cítíme se šťastné‘, říkají: ‚ Cítíme se tanečně‘.“
Ilustrace je bohatě vybarvená a pečlivě propracovaná. Ve svěžích sépiových tónech víly víří, točí se a vznášejí se spolu se šťastnými skřítky na záhonu sedmikrásek uprostřed keřů plných bobulí. Kresba vibruje pohybem a životem.
Dobrodružství pro mladé
Rackhamovy ilustrace umožňují dětem cestovat za dobrodružstvím do tajemných zemí. Při tom, jak si užívají pořádnou zábavu plnou fantazie, nacházejí na Rackhamových detailních kresbách přírody svůj vlastní svět.
Rackham zobrazuje postavy a místa, která mohou děti vidět a do kterých mohou vstoupit. Dítě může letět poblíž větve, kde se víly hádají s ptáky a povýšeně odlétají, posedět poblíž trpaslíků přikrčených v mrzutých starých stromech nebo odpočívat u skály s ospalými skřítky.
Jedná se o bezpečná dobrodružství. Děti mohou skočit do scény, kde se objeví strašidelné bytosti, a přesto vědí, že jsou v bezpečí. Mohou se ptát, co se děje, a hledat řešení. Co udělají vesničané? Co mohu udělat já, abych jim pomohl?
Na jedné z Rackhamových ilustrací ke knize Flory Annie Steelové „Anglické pohádky“ se mladá žena dívá na tři hlavy v kaluži vody, které vzhlížejí vzhůru. Dítě by mohlo být udivené: „Ptá se jich na cestu?“ Jejich výrazy jako by naznačovaly, že s ní chtějí mluvit. Aby děti zjistily, co se děje, musí si příběh přečíst.
Rackham seznamuje dospělé i mladé čtenáře s klasickou literaturou, například s ilustracemi severských legend a řeckých mýtů nebo Shakespearových her.
Například Shakespearův „Sen noci svatojánské“ je dokonalým prostředníkem pro předvedení Rackhamova talentu – postavy v něm vypadají jako víly, elfové nebo oslíci.
Nebo jeho další ilustrace v knize „Siegfried a soumrak bohů“ zobrazuje Siegfrieda, jak opouští Freiu a hledá svůj osud. Jedná se o zemi bohů, takže Freia může stát v silném větru na okraji propasti, zatímco Siegfried troubí na svůj roh uprostřed vířících plamenů. Dítě je v naprostém bezpečí, zatímco jeho představivost letí na křídlech fantazie.
Na Rackhamových ilustracích můžeme také pozorovat, jak příroda ožívá. Dítě jde uprostřed zimy kolem velké osamělé chryzantémy. Svázaná postava na obrázku působí vyděšeně, ale mladý čtenář se nebojí a chce zjistit, co ta květina holčičce říká.
Síla a moc obrazů
Výzkum ukázal, že obrázky v knihách s příběhy jsou pro děti velkým podnětem ke čtení. Když malí čtenáři vyslovují slova a začínají chápat smysl textu, vědí již, o čem příběh je. Ale už samotné obrázky příběh vyprávějí a když je uvidí, přivádějí je k tomu, že si děti chtějí příběh přečíst samy. Dobře provedené ilustrace čtení zpříjemňují a obohacují.
Dovednosti potřebné pro vytvoření skvělých dětských ilustrací zahrnují více než jen zvládnutí postavy ve všech fázích lidského vývoje – u miminek, dětí, mladých dospělých i starších lidí. Musí zobrazovat situace z pohledu dítěte.
Rackham je mistrem výrazových prostředků srozumitelných dětem. Umožňuje pochopit, co postava říká nebo co se chystá udělat. Oživuje rozhovor, který se odehrává mezi dítětem a skřítkem či vílou nebo poučující chryzantémou.
Výlety do přírody
Vzhledem k tomu, že industrializace držela lidi v továrnách několik hodin denně, viktoriánská společnost se znovu začala zajímat o přírodu. Rackham na svých ilustracích rostlin a zvířat přiblížil mladým čtenářům svět přírody. Jeho ilustrace byly vytvořeny v přírodním prostředí, kde mohly skotačit víly a jiné bytosti.
Viktoriánská doba si uvědomovala, že děti potřebují k učení obrázky. Nově zbohatlá střední třída kupovala knihy s krásnými ilustracemi nikoli pro sebe, protože byla příliš zaneprázdněna vyděláváním peněz, ale pro své děti.
Rackham ukázal rozdíly ve velikostech. Vytvořil drobné okřídlené tvory v žaludech, obry stojící nad kuchaři a objednávající si večeři. Jeho obrázky neměly sloužit k výuce měr, ale k prezentaci pojmů velký nebo malý, „po lžičkách“, které mohly děti „spolknout“.
Rackhamovy ilustrace se snažily zachovat dětskou nevinnost a smysl pro hru, jeho díla měla pobavit. Ilustrace mohly mít v sobě zakomponované ponaučení, ale svým malým čtenářům dával i něco nesmyslného, čemu se mohli zasmát, například skřítčímu orchestru, který pro děti hraje. Byl to pohlcující svět fantazie, do kterého mohly děti skočit a bavit se.
Vzestup obchodu s ilustrovanými knihami
V době Rackhamovy kariéry byl barevný tisk na vzestupu. Podle Corryna Kosika, který psal o historii ilustrace pro Rockwellovo centrum, vynalezl anglický tiskař Carl Hentschel proces Colourtype, technologii, která vylepšila také ilustrační tisk Rackhamových děl.
Od roku 1905 viděl Rackhamův nakladatel William Heinemann příležitost prodávat ilustrátorovy originální kresby zároveň s vydáváním ilustrovaných knih. Rackhamovy originální kresby byly při vydání knihy „Rip van Winkle“ téměř vyprodány. Tento obchodní model se později stal pro jeho tvorbu standardem.
Jeho ilustrace byly brzy uznávány jako umělecká díla. „Vystavování originálních ilustrací v limitovaných edicích v prestižní londýnské galerii bylo v té době přínosné pro všechny ilustrátory a od té doby měly výstavy na toto médium trvalý vliv,“ uvedl Kosik na webových stránkách Rockwellova centra.
Ilustrace se brzy začaly stávat součástí populárního umění, jako jsou dárkové knihy, blahopřání a suvenýry. Luxusní dárkové knihy se staly oblíbeným dárkem k svátku pro děti. Když děti vyrostly, často se z nich staly sběratelské předměty.
Rackham vytvořil svá nejlepší díla v době, která je označována jako zlatý věk ilustrace (asi 1871-1919). Jeho luxusní dárkové knihy byly v Edwardovském období v Anglii a později ve Spojených státech dychtivě vyhledávány rodiči malých dětí.
Rackhamovy ilustrace pomáhají dítěti, které se stále ukrývá v každém z nás, vidět to, co je neviditelné a živoucí, a díky němu si čtení knih oblíbily celé generace dětí.
V dnešní době, kdy rodiny musí obzvlášť pečlivě dbát na dobrou výchovu svých dětí, přenášejí jeho ilustrace děti stále do země plné dobrodružství, nebezpečí, strašidel a tajemna. Dítě se může naučit, co je nebezpečné, co je vzrušující a co si zaslouží zvýšenou opatrnost. Jeho ilustrace nám povědí vše.
Z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložila J. B.
