Conrad Black

9. 6. 2022

Komentář

Je čas na komplexní ověření faktů o původu a účelu ukrajinské války.

Základní otázkou je konečné uspořádání 14 republik (kromě Ruska), které se v roce 1991 oddělily od Svazu sovětských socialistických republik a způsobily jeho rozpad. Rusko nikdy neuznalo legitimitu jejich odtržení a byla provedena náhle vládami a zákonodárnými sbory zúčastněných jurisdikcí, bez formalit a legitimity, které rozpad zemí vyžaduje.

Když se Sovětský svaz rozpadl jako suflé bez jediného výstřelu (po studené válce, v níž se běžně vzájemně vyhrožovalo jaderným zničením), velmoci včetně Ruska a Spojených států daly mnoho slibů, ale žádný z nich nedodržely. Když poslední sovětský vůdce Michail Gorbačov přistoupil na sjednocení Německa, tehdejší ministr zahraničí James Baker ho ujistil, že NATO nepostoupí „ani o píď“ na východ Německa. Prezident, jemuž sloužil, George H. W. Bush, v roce 1991 slavně přednesl před ukrajinským parlamentem tzv. „Projev u kyjevského kotletu“ (Chicken Kiev Speech – výraz „chicken“ označuje v americké angličtině jak kuře, tak zbabělce, pozn. red.), v němž doporučil, aby Ukrajina zůstala ve svazku s Ruskem. Všechny velmoci, včetně Ruska a Spojených států, slíbily Ukrajině, Bělorusku a Kazachstánu, že budou respektovat jejich hranice výměnou za to, že se v roce 1994 vzdají jaderných zbraní, které zdědily po Sovětském svazu.

Není třeba dodávat, že všechny tyto slavnostní sliby byly zapomenuty téměř ihned po jejich složení. V následujících několika letech NATO přijalo za své členy Polsko, Maďarsko, Českou republiku, Slovensko, Bulharsko a také Lotyšsko, Litvu a Estonsko, které byly před koncem první světové války v roce 1918 součástí Sovětského svazu a více než 200 let byly plně integrovány do Ruska. Prezident George W. Bush se v roce 2008 zasazoval o případné přijetí Ukrajiny a Gruzie do NATO, které však bylo odloženo, protože Rusko napadlo dvě převážně ruskojazyčné provincie Gruzie a tvrdě zasahovalo do ukrajinských záležitostí. Ruské vměšování umožnilo v roce 2010 na Ukrajině zvolení naprosté loutky Kremlu Viktora Janukovyče a západní protiopatření dosáhlo jeho svržení a nahrazení Petrem Porošenkem v roce 2014.

Je třeba přiznat, že Ukrajina nikdy neprokázala sebemenší vlohy pro úspěšnou samosprávu, až do inspirativního prezidentova projevu po ruské invazi na Ukrajinu před třemi měsíci. Je to etnická směsice Rusů, Litevců, Poláků a Tatarů a přibližně šestina z více než 40 milionů obyvatel je ruskojazyčná.

Nejpravděpodobnějším vysvětlením toho, co vyvolalo současnou válku, je to, že lákadla Západu na členství Ukrajiny v NATO se střetla s ambicemi ruského prezidenta Vladimira Putina, nejcílevědomějšího ruského vůdce od dob Leonida Brežněva, prosadit částečnou autoritu Ruska nad bývalými republikami SSSR.

Není překvapivé, že Putin usoudil, že nastal čas jednat: nepochopitelný chaos amerického útěku z Afghánistánu a naprostá neschopnost Spojených států vyhlásit jakoukoli konzistentní politiku vůči bývalému Sovětskému svazu ho mohly přesvědčit, že právě teď má šanci začít znovu sestavovat nedobrovolnou konfederaci etnik, kterou více než 250 let dávali dohromady Petr Veliký, Kateřina Veliká, někteří menší carové a Josif Stalin.

Mnozí čtenáři si jistě vzpomenou na tvrzení prezidenta George W. Bushe o tom, že nebojácně pohlédl Putinovi do očí, a na uklidňující význam, který Putin přikládá svému kříži. Prezident Barack Obama uklidnil Putina tím, že zadržel slíbenou protiraketovou obranu pro Polsko a Českou republiku, jako by takové obranné zbraně mohly být na dálku považovány za provokaci vůči Rusku. Pentagon přispěl k současnému zmatku tím, že využil obrovský rozpočet, který mu poskytl prezident Donald Trump, a nedokázal udržet krok s Ruskem a Čínou v oblasti hypersonických zbraní, v zajištění odpovídající protiraketové obrany pro americké letadlové lodě třídy Nimitz a možná i v některých oblastech dělostřelectva. To může vysvětlovat, proč Spojené státy a NATO zjevně zastrašily Putinovy nesmyslné hrozby, že se uchýlí k jaderným zbraním.

Kvůli tomuto chřestění zbraní, které je mnohem méně věrohodné a nervy drásající než výstřelky sovětského vůdce Nikity Chruščova v 50. letech 20. století, prezident Joe Biden dovolil Pentagonu odmítnout veřejný příslib ministra zahraničí Antonyho Blinkena, že usnadní přesun polských vojenských letadel na Ukrajinu, jako „eskalační“ (co potom byla ruská invaze?) a odmítl poskytnout výškové protiletadlové rakety a jakoukoli ukrajinskou schopnost odpovědět útočnými zbraněmi, které by dosáhly dovnitř Ruska jako odpověď na neutuchající ruský letecký útok na civilní obyvatelstvo Ukrajiny.

Kromě ukrajinské vlády, která se z vojenského hlediska a z hlediska vztahů s veřejností skvěle zhostila své role, se obě strany v současném konfliktu dopustily téměř všech myslitelných chyb. Je nepochopitelné, jak si Putin a jeho poradci představovali, že by mohli s pouhými 150 000 „mačkateli spouští“ ovládnout zemi s více než 40 miliony obyvatel, kterou brání vycvičená armáda a záloha čítající půl milionu dobře vyzbrojených mužů. Ukrajina disponuje možností vysoké početní převahy, pokud Rusko neprovede všeobecnou mobilizaci, která by byla krajně nepopulární a pro zemi s HDP menším než Kanada ohavně drahá. Ukrajina má tu výhodu, že většinu jejího válečného úsilí platí bohaté země NATO; pouze v tomto smyslu je pravdivé tvrzení ruské vlády, které opakuje řada konzervativních amerických komentátorů zastávajících izolacionismus, že Rusko je ve válce s celým NATO.

Pravdivé však není tvrzení těchto amerických komentátorů, že Ukrajina nemá pro Západ žádnou strategickou hodnotu. Vyvíjí poctivé úsilí o nastolení demokracie a je předmětem brutálního a zcela nezákonného a nevyprovokovaného útoku. Důsledkem umožnění Rusku, aby uspělo v tomto zločinném podniku, by byl přesvědčivý důkaz, že Spojené státy nezadržitelně upadají a že je otevřená sezóna pro rozpadající se západní alianci, protože Kreml udělal obrovský krok ke zrušení epochálního strategického vítězství Západu ve studené válce.

Čtenáři si jistě s bolestí vzpomenou na totální defétismus Bidena a šéfů spojeneckých vojsk na začátku ukrajinské války, kdy se očekávalo, že Kyjev bude obsazen během několika dní, a Biden nabídl evakuaci prezidenta Volodymyra Zelenského a jeho rodiny a pronesl sofistikované poznámky o tom, že ruský rubl se stává „troskami“, a o síle sankcí, které vzhledem k tomu, že je ignoruje 155 zemí světa, jsou děravé jako ementál. Když se ukázala síla ukrajinského odporu, Biden mluvil o tom, že Putin je šílený a nemocný a že je „válečný zločinec“ a že je nutná změna režimu, i když před Putinovými mladistvými jadernými hrozbami ustoupil. Nedošlo k žádnému vyjasnění válečných cílů Západu a velká kvanta pomoci jsou do jisté míry náhradou za to, aby Ukrajina dostala zbraně, které potřebuje, a poskytla tak Rusům podnět k ukončení války.

Jak jsem psal již před začátkem této války, máme na Západě možnost zajistit, aby Ukrajina byla uznána jako suverénní stát, pokud Rusům poskytneme určité uznání jejich tradičního postavení v této zemi – pravděpodobně autonomii pod ruskou svrchovaností ruskojazyčných částí země, ale s železnou zárukou Ruska a NATO za bezpečnost upravených hranic Ukrajiny. Zelenskyj nemůže očekávat víc; geopolitická realita je taková, že Putin se s menším cílem nemusí spokojit; američtí izolacionisté by měli dostat krátkou výuku geopolitických reálií; celá vyšší úroveň Pentagonu by měla být vyhozena; a NATO-USA budou muset poskytnout zbraně nezbytné k tomu, aby byla válka ukončena jednáním. Dokud budou moci Rusové beztrestně zabíjet a terorizovat civilní obyvatelstvo Ukrajiny ze vzduchu, bude válka pokračovat a tragédie bude stále větší.


O autorovi:

Conrad Black je již 40 let jedním z nejvýznamnějších kanadských finančníků a patřil k předním vydavatelům novin na světě. Je autorem autoritativních životopisů Franklina D. Roosevelta a Richarda Nixona a nejnověji knihy „Donald J. Trump: Prezident jako žádný jiný“, která byla znovu vydána v aktualizované podobě. Sledujte Conrada Blacka s Billem Bennettem a Victorem Davisem Hansonem v jejich podcastu Scholars and Sense.


Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí nutně odrážet názory The Epoch Times.

Z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložila jas.

Související témata

Související články

Přečtěte si také

Studentské eurovolby vyhrála koalice Spolu před Přísahou s Motoristy a Piráty
Studentské eurovolby vyhrála koalice Spolu před Přísahou s Motoristy a Piráty

Studentské volby do Evropského parlamentu letos vyhrála koalice Spolu (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) s 15,2 procenta hlasů.

Fiala: Palestinu nemá smysl uznat, když není jasné, kdo ji představuje
Fiala: Palestinu nemá smysl uznat, když není jasné, kdo ji představuje

Palestinu nemá smysl uznat jako stát, když není jasné, kdo a na jakém území ji představuje, řekl dnes premiér Petr Fiala.

Žádný chytrý telefon do 12 let, žádné sociální sítě do 15 let: Francouzi chtějí přísnější regulaci
Žádný chytrý telefon do 12 let, žádné sociální sítě do 15 let: Francouzi chtějí přísnější regulaci

Podle průzkumu se mnoho Francouzů obává dopadu sociálních sítí a chce přísnější regulaci. Šéf vlády Macron je také pro celoevropské stanovení věkové hranice pro dosažení plnoletosti v oblasti digitálních technologií na 15 let.

Čínská armáda uvedla, že zahájila manévry kolem Tchaj-wanu
Čínská armáda uvedla, že zahájila manévry kolem Tchaj-wanu

Čínská armáda dnes v okolí Tchaj-wanu zahájila cvičení, do kterého zapojila různé druhy vojsk.

Někdejší Trumpova rivalka v boji o stranickou nominaci řekla, že ho bude volit
Někdejší Trumpova rivalka v boji o stranickou nominaci řekla, že ho bude volit

Nikki Haleyová, která se do března ucházela o republikánskou nominaci do listopadových prezidentských voleb, dnes řekla, že svůj hlas dá Donaldu Trumpovi.