Hromadná hysterie je termín, který se používá k popisu situace, kdy se masově objevují fyzické nebo psychické příznaky, které se rychle šíří v komunitách, a někdy i v celých městech a zemích.
V průběhu epidemie mohou postižení jedinci pociťovat nekontrolovatelný smích, mdloby, záchvaty, závratě, svalovou slabost nebo řadu dalších příznaků, které zdánlivě nemají žádnou fyzickou příčinu. Případy hromadné hysterie jsou po staletí hlášeny po celém světě a poskytují fascinující pohled do složité podstaty lidské psychologie.
Termín „hysterie“ pochází z řeckého slova „hystera“, což znamená „děloha“, a všeobecně se připisuje starořeckému lékaři Hippokratovi. Spojení s dělohou však sahá až ke staroegyptskému Kahunovu papyru (1900 př. n. l.), který za příčinu hysterických poruch označuje samovolné přesuny dělohy do různých míst ženského těla.
Ve středověku byla tato víra nahrazena vírou v čarodějnictví, posedlost démony nebo šílenství, které měly být příčinou tohoto podivného chování. Ačkoli výskyt masové hysterie lékařskou obec stále mate, dnes se obecně věří, že souvisí s extrémními případy emocionálního nebo duševního stresu.
Podívejte se na některé známé a bizarní případy masové hysterie v historii.
1. Středověká taneční mánie (13.–17. století)
Taneční mánie, jinak známá také jako taneční mor, tanec svatého Jana nebo tanec svatého Víta, zachvátila kontinentální Evropu mezi 13. a 17. stoletím. Jedna z nejznámějších velkých epidemií propukla 24. června 1374 v německých Cáchách. Během něj postižení jedinci hystericky tančili v ulicích celé hodiny, dny a zřejmě i měsíce, dokud nezkolabovali vyčerpáním nebo nezemřeli na infarkt či mrtvici. Počet účastníků při jednom vypuknutí mohl dosahovat až tisíců.
Je známo, že taneční mor se ve středověké Evropě vyskytoval mnohokrát, k jeho propuknutí došlo v Itálii, Lucembursku, Francii, Německu, Nizozemsku a Švýcarsku. Původně se mělo za to, že taneční mánie je prokletí seslané světcem, za kterého byl obvykle považován svatý Jan Křtitel nebo svatý Vít, odtud také pocházejí alternativní názvy tohoto onemocnění. Lidé trpící tímto stavem se proto vydávali na místa zasvěcená zmíněnému světci, aby se modlili za vysvobození z tohoto trápení, což byl „lék“, který zřejmě mnohým navrátil plné zdraví.
2. Francouzské mňoukající jeptišky (19. století)
Institucionální prostředí, jako jsou školy, věznice a úzce propojené komunity, byly často dějištěm výbuchů masové hysterie a evropské křesťanské kláštery tomu nebyly výjimkou. V knize J. F. C. Heckera „Epidemie středověku“ z roku 1844 se píše o jeptišce v jednom francouzském klášteře, která začala mňoukat jako kočka. Krátce nato se začaly stejně chovat i další jeptišky, až byl celý klášter zamořen mňoukajícími jeptiškami. To znepokojilo okolní křesťanské čtvrti a nakonec byli povoláni vojáci, aby se pokusili situaci zvládnout. Vojáci jeptišky bičovali a bili, dokud neslíbily, že přestanou vydávat uši drásající zvuky. V této době byla víra v posedlost běžná a ve Francii se na kočky často pohlíželo jako na služebnice ďábla.
3. Epidemie smíchu v Tanganice (1962)
Tanganická epidemie smíchu začala 30. ledna 1962 v dívčí internátní škole vedené misií v Kashasha v dnešní Tanzanii. Smích začal mezi třemi dívkami, ale rychle se rozšířil po celé škole, přetrvával hodiny, dny a pak týdny, až 18. března 1962 vedl k uzavření školy. Tím to však neskončilo. Po uzavření školy se masová hysterie rozšířila do dalších škol a nakonec i do dalších okolních vesnic. Nekontrolovatelný smích postihl tisíce dětí a 14 škol muselo být uzavřeno. Hysterie nakonec odezněla asi osmnáct měsíců po jejím začátku.
4. Čarodějnické procesy v Salemu (1692–1693)
Jedním z nejznámějších případů masové hysterie je ten, který se odehrál v Salemu v americkém státě Massachusetts v roce 1692. Desítky mladých dívek vykazovaly záchvaty nekontrolovatelného křiku a křečí, což nakonec vyvolalo záplavu obvinění z čarodějnictví. Výsledkem byla řada slyšení a stíhání osob obviněných z čarodějnictví, známá jako Salemské čarodějnické procesy, při nichž zemřelo 25 obyvatel Salemu a okolních měst.
Čarodějnické procesy v Salemu, které se staly velmi vlivnou událostí v dějinách Spojených států, byly využívány v politické rétorice a populární literatuře, aby upozornily na nebezpečí izolacionismu, náboženského extremismu, falešných obvinění a selhání řádného procesu.
Moderní vysvětlení
Případy zahrnující šíření masové hysterie se mohou zdát v rozporu se stále vzdělanější veřejností, která již nevěří na bludičky, posedlost démony a čarodějnictví jako na vysvětlení.
K epizodám masové hysterie však dochází i nadále, k té nejnovější došlo v roce 2012, kdy se 1900 dětí v 15 školách na Srí Lance léčilo s řadou příznaků včetně kožních vyrážek, závratí a kašle, které neměly žádnou zjevnou fyzickou příčinu.
Ačkoli je snadné se případům hysterie vysmát jako směšnému a bizarnímu chování, výzkum ukázal, že existuje řada komplexních faktorů, které mohou přispět ke vzniku a šíření kolektivní hysterie, včetně sociálních obav, kulturních tlaků, fám, strachu, mimořádného vzrušení, náboženského přesvědčení, posilování jednání ze strany autorit a extrémního stresu.
Ačkoli se společenské, politické a náboženské souvislosti v průběhu staletí měnily, lidská psychologie zůstává do značné míry stejná, a právě z tohoto důvodu budeme v budoucnu pravděpodobně svědky řady dalších případů hromadné hysterie.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil O. H.
