Co kdyby vám někdo řekl, že zpomalit proces stárnutí a snížit riziko rakoviny a dalších nemocí může být tak jednoduché, jako zpomalit svou mysl?
Studie ukázaly, že meditace a všímavost (mindfulness) mohou pomoci zvýšit dlouhověkost a snížit pravděpodobnost vzniku chronických onemocnění tím, že telomery prodlužují. Ačkoli se tyto studie různí, jejich výsledky jsou do jisté míry konzistentní.
Délka telomer může indikovat biologický věk a riziko onemocnění
Telomery jsou ochranné „čepičky“ na koncích chromozomů. Jsou složené z DNA a bílkovin a jsou nezbytné pro replikaci DNA a stabilitu chromozomů.
Telomery chrání chromozomy před degradací, slepováním k sobě (což by zničilo nebo promíchalo genetickou informaci) a před stárnutím buňky. Připomínají plastové konce tkaniček a zabraňují roztřepení chromozomů.
V konečném důsledku je náš chronologický věk skutečným indikátorem nemocí a úmrtnosti. Mezi lidmi však existuje velká variabilita, pokud jde o nástup nemoci a smrti. Vědci zkoumají potenciální markery biologického věku spolu s faktory, které je mohou ovlivňovat, přičemž jedním z nich je délka telomer.
Délka telomer se s rostoucím chronologickým věkem zkracuje a může být časným ukazatelem několika chronických onemocnění, včetně hypertenze, aterosklerózy, diabetu 2. typu, rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění (nezávisle na věku), poklesu kognitivních funkcí a demence.
Pokud jsou vaše telomery kratší, může to znamenat, že váš biologický věk je vyšší a že u vás panuje možné vyšší riziko onemocnění.
Chronický stres a deprese mohou zkracování telomer urychlovat
Zkracování telomer může urychlovat řada faktorů včetně špatného spánku, kouření cigaret, nadměrné konzumace alkoholu a sedavého způsobu života.
Svou roli však může sehrát i vaše psychika. Studie ukázaly, že na rychlosti zkracování telomer se zřejmě podílí i chronické vystavení stresu a depresi.
Jedna studie ukázala, že ženy s nejvyšší mírou vnímaného stresu mají telomery kratší v průměru o ekvivalent „nejméně jedné dekády dalšího stárnutí ve srovnání s ženami s nízkou mírou stresu“. Tyto informace by mohly poskytnout vodítka ohledně role, kterou stres sehrává při časném nástupu některých nemocí souvisejících s věkem.
Jiná studie zkoumala, zda zdravé, mladé ženy vystavené chronickému stresu mají kratší telomery než ženy s nízkou úrovní stresu v životě. I vnímání životního stresu může souviset s kratší délkou telomer.
Jiné studie objevily zkrácené telomery u osob trpících těžkou depresí a u osob s nižším socioekonomickým postavením.
„Zdá se, že chronický stres opotřebovává telomery a vytváří zánět, což nás vystavuje riziku onemocnění souvisejících s věkem,“ vysvětlila doktorka Elissa Epelová, profesorka a zástupkyně vedoucího katedry psychiatrie a behaviorálních věd na Kalifornské univerzitě. Je také spoluautorkou řady studií týkajících se meditace, stresu a biologie telomer.
Meditace může prodlužovat telomery
Výzkum ukázal, že zdravý životní styl může přispět k podpoře telomerázy (buněčného enzymu, který chrání délku telomer), zdravé funkci buněk, udržování telomer a jejich prodlužování.
Zejména prvky životního stylu, jako středomořská strava a cvičení, mohou snížit fyziologické stresové hormony, zánět a oxidační stres, „[jsou] důležité pro prevenci nemocí a zpomalení biologického stárnutí,“ uvedla doktorka Epelová.
Studie také naznačují, že meditace může být dalším faktorem zdravého životního stylu, který může pozitivně ovlivňovat délku telomer. Vědci si však v současnosti nejsou zcela jisti, jaký mechanismus je za tím.
Studie „Zenová meditace, délka telomer a role vyhýbání se prožitkům a soucitu“ porovnávala délku telomer u skupiny expertů na zenovou meditaci se stejně velkou skupinou účastníků, kteří předtím nemeditovali. Srovnávací skupinu nemeditujících tvořili přátelé a příbuzní meditačních znalců.
Nemeditující osoby měly podobné životní návyky jako meditující účastníci výzkumu a byli srovnatelní, co do pohlaví, věku a etnické skupiny. Všichni účastníci studie byli ve věku od 18 do 65 let.
U obou skupin byla odebrána genomová DNA, aby se změřily telomery. Vědci zjistili, že skupina meditujících měla delší telomery a nižší procento krátkých telomer než srovnávací skupina nemeditujících. U zkušených meditujících byla průměrná délka telomer 10,82 kb (kilobajtů) ve srovnání s nemeditujícími, kteří mají délku telomer 9,94 kb. Kromě toho byl výskyt krátkých telomer ve skupině meditačních znalců výrazně nižší než u nemeditujících.
Osmnáct dalších nedávných studií zkoumalo biologii telomer v souvislosti s meditací. Druhá průřezová studie rovněž zjistila delší telomery u zkušených meditujících ve srovnání s těmi, kteří nemeditují.
Zbývající studie se zaměřily na to, zda má meditace vliv na aktivitu telomerázy nebo na délku telomer. Devět z 11 studií zabývajících se aktivitou telomerázy zjistilo, že meditace skutečně zvyšuje aktivitu telomerázy. Avšak pouze dvě z devíti studií měřících délku telomer zahrnující „intervence s relativně vysokou intenzitou nebo dobou trvání“ prokázaly zvýšení délky telomer u účastníků. Žádná z ostatních studií neprokázala skutečné zvýšení délky telomer.
„Množství studií o meditaci a dalších praktikách rozvoje duše a těla naznačuje, že mohou snížit zánět nebo genovou expresi u zánětu. Některé studie ukazují, že ovlivňují genovou expresi genů, které regulují mitochondrie, telomery nebo telomerázu. Tímto způsobem mohou zpomalovat stárnutí našich buněk, pakliže jsou praktikovány dlouhodobě,“ napsala Epelová.
Jakákoliv meditace je lepší než žádná
Co tedy tyto studie znamenají pro běžného člověka? Jaký první krok můžeme udělat pro zdravější život a větší dlouhověkost? Jaký druh meditace bychom měli provádět a jak dlouho bychom ji měli provádět?
„Být vnímaví je prvním krokem k mnoha dalším způsobům, jak můžeme snížit stres,“ vysvětluje doktorka Epelová. „Pomáhá nám to všímat si svých emocí a lépe je regulovat (pojmenovat je, abychom je zkrotili). Všímáme si stresu v našem těle. Když jsme v příjemném prostředí, můžeme otevřít své smysly a nechat své tělo relaxovat. Naše mysl nás následuje.“
„Jsou to právě disciplíny rozvoje mysli a těla, které pomáhají snižovat záněty,“ dodává Epelová a vysvětluje, že to, jaká meditační praxe je ta pravá, závisí na tom, co člověk hledá a co má rád.
„Lidé mají různé názory, ale to, co je zdravé, jsou společné rysy. Zpomalují dýchání. Pomáhají obnovit pozornost člověka. Zvyšují aktivitu parasympatického nervového systému,“ vyjmenovává vědkyně přínosy každé meditace.
Podle ní většina studií doporučuje každodenní meditační praxi v délce alespoň 20 minut, ale říká, že jakákoli denní meditace je prospěšná. „Současná rada vlastně zní, abyste dělali cokoli, co budete dělat – i kdyby to mělo být jen 5 minut denně. I to je smysluplné! Nejlepší doba a délka pro vás je jakákoli, kterou budete dělat pravidelně. Během několika minut můžete změnit stresový stav svého těla. A ano, delší doba je lepší,“ míní doktorka Epelová.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
