Komentář
V Súdánu vypukly 15. dubna boje mezi dvěma generály, bývalými spolubojovníky, kteří se snaží upevnit svoji moc nad zemí. K 18. dubnu bylo zabito 180 lidí a přes 1 800 zraněno, přičemž velkou část obětí tvoří civilisté. Válečníci byli obviněni z ostřelování nemocnic a zabíjení humanitárních pracovníků.
Dvěma hlavními aktéry konfliktu jsou súdánský vojenský vůdce Abdal Fatáh al-Burhán a Muhamad Hamdán Dagaló, velitel polovojenských Sil rychlé podpory (RSF). Tito krajané se podíleli na svržení súdánského prezidenta Umara al-Bašíra v roce 2019 i na převratu v roce 2021, který vedl k ustavení vojenské vlády. Teď spolu bojují o to, kdo získá celkovou kontrolu nad zemí.
Bašír se rovněž dostal k moci převratem a vládl 30 let (1989–2019). Jeho diktátorskou vládu sužovala korupce, porušování lidských práv a hospodářská krize. V roce 2003 vypukly v oblasti Dárfúru boje, které si vyžádaly 300 tisíc mrtvých a přes 2,5 milionu utečenců.
Burhán i Dagaló vedli v Dárfúru vojenské jednotky. Dagaló stál v čele jednotek Džandžavíd, které se staly nechvalně známými a byly opakovaně obviněny z válečných zločinů a ukrutných zvěrstev. Bašír, kterého mezinárodní rozhořčení neznepokojilo, formalizoval Džandžavídy do národních pohraničních jednotek a v roce 2013 ze skupiny učinil RSF. V roce 2004 a znovu v letech 2010 a 2015 Mezinárodní trestní soud (ICC) obvinil Bašíra z válečných zločinů, včetně genocidy, souvisejících s konfliktem v Dárfúru.
Burhán se obvinění ICC za svou roli v Dárfúru vyhnul, ale v roce 2007 ICC vydal zatykač na Dagala. Oba však pokračovali ve své vojenské kariéře a oba muži veleli v letech 2015 až 2019 jednotkám koaličních sil vedených Saúdskou Arábií v Jemenu. V roce 2018 byl Burhán jmenován generálním inspektorem súdánských ozbrojených sil.
V důsledku Bašírova otřesného řízení země pokračovaly v zemi nepokoje. V roce 2011 vyhlásil Jižní Súdán nezávislost a byl uznán Organizací spojených národů jako samostatná země. Bašírův konec nastal v roce 2019, kdy v důsledku 70-procentní inflace propukly v zemi nepokoje, protože lidé si již nemohli dovolit kupovat potraviny.
Dagaló a RSF se obrátili proti Bašírovi, ale až poté, co zastřelili a zabili 118 prodemokratických demonstrantů. Dagaló i Burhán poté ovládli zemi jako součást vojensko-civilní koalice známé jako Přechodná vojenská rada (TMC). TMC měla být dočasným uspořádáním do doby, než země přejde k civilní vládě. V roce 2021 však armáda a RSF provedly převrat a zavedly plnou vojenskou vládu.
Současný boj je nyní bitvou o konečnou kontrolu nad zemí. Burhán viní z převratu Dagala. Súdánská armáda pod Burhánovým vedením má 210–220 tisíc vojáků, zatímco RSF jich má pouze 70 tisíc. Přestože regulérní armáda má větší početní stavy, RSF jsou díky Rusům lépe vycvičené a vybavené.
Ruské zlato
Skutečnost, že Súdán je bohatý na zdroje a má strategickou polohu, jej činí zajímavým pro větší zahraniční mocnosti. Čína je klíčovým obchodním a investičním partnerem v mnoha odvětvích, včetně telekomunikací, ropy a infrastruktury. Rusko má zase zájem na vybudování vojenského zázemí a na těžbě zlata.
Ve spolčení s vojenským vedením Súdánu Rusko již léta pašuje ze země zlato. Výměnou za to, že Putinovi umožňují vyvážet zlato ze Súdánu, Rusko armádě poskytlo zbraně, výcvik, zpravodajskou podporu a podíl z výnosů ze zlata.
Za ruskými operaci v Súdánu stojí oligarcha Prigožin, dlouholetý Putinův přítel a šéf ruské soukromé žoldácké firmy Wagner Group, jejíž žoldnéři působí kromě Ukrajiny také v Súdánu, Středoafrické republice (SAR), Mali, Sýrii a dalších částech Afriky a Blízkého východu. Všude, kde společnost Wagner operovala, se objevila obvinění z válečných zločinů, znásilňování, obchodování s lidmi, mučení a záměrných útoků na civilisty.
Prigožin vlastní společnost Meroe Gold, na kterou se vztahují americké sankce a která má od roku 2017 kontrakt v Súdánu. Tehdy se bývalý diktátor Bašír v obavě z převratu setkal s Putinem a nabídl mu Súdán jako ruskou bránu do Afriky. Brzy po tomto setkání do země dorazili ruští experti a žoldáci od Wagnera.
Zlato vytěžené společností Meroe Gold se ze Súdánu přepravuje letecky do syrského přístavního města Latákíja, kde má Rusko leteckou základnu, a poté dále do Ruska. Zlato je rovněž přepravováno po souši přes Středoafrickou republiku, kde Wagner podporuje tamní brutální režim.
Wagner Group navázala vztah s velitelem RSF Dagalem, s nímž vytvořila pašeráckou trasu pro přepravu zlata ze Súdánu do Ruska přes Dubaj. Výměnou za to Dagaló a RSF obdrželi výcvik a vybavení. Ty z nich navzdory jejich malému počtu učinily hrozivější vojsko, než je súdánská pravidelná armáda.
Operace se súdánským zlatem pomáhají Kremlu obcházet americké sankce a část výnosů je využívána k financování Wagnerových operací na Ukrajině. Dagaló odletěl do Moskvy den po loňské invazi na Ukrajinu, aby obnovil vztahy mezi RSF a Wagner Group.
Kromě kontraktů na zlato má Rusko se Súdánem nevyřízenou dohodu o vybudování vojenské základny v Port Súdánu u Rudého moře. Dokončení této základny by zvýšilo bezpečnostní sázky pro Spojené státy a jejich spojence, protože Rusko by ji mohlo využívat jako základnu pro operace v celém regionu.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanovisko The Epoch Times.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
