Po desetiletí byl cholesterol s nízkou hustotou lipoproteinů (LDL) jedním z nejkritičtějších ukazatelů, které lékaři měřili u srdečních onemocnění. Nyní lékaři a výzkumníci zpochybňují tvrzení, zda je LDL cholesterol, také známý jako „špatný cholesterol“, skutečně tak špatný, jak jsme se kdysi obávali.
Výzkum ukazuje, že měření LDL cholesterolu ne vždy účinně vyhodnotí kardiovaskulární riziko osoby a že jiné testy mohou být užitečnější.
Lipoproteiny s nízkou hustotou versus LDL cholesterol
Mnoho lidí s normálními hladinami LDL cholesterolu může trpět infarkty, napsal v e-mailu pro The Epoch Times kardiovaskulární vědec James DiNicholantonio. Relevantnějším rizikovým faktorem může být spíše počet LDL částic než LDL cholesterol, myslí si.
Studie ukázaly, že hodnoty LDL cholesterolu předpovídají vyšší kardiovaskulární riziko ve 40 procentech případů, zatímco koncentrace apolipoproteinu B (apoB), což je souhrn všech LDL částic a jejich prekurzorů, je spojena se zvýšeným rizikem v 70 procentech případů.
Jiné studie porovnávající hodnoty LDL cholesterolu s hladinami cholesterolu v LDL a jeho prekurzorech, číslem apoB a počtem částic LDL, také zjistily, že poslední dva bývají silnějšími prediktory rizika, zatímco LDL cholesterol je nejslabší.
Jaký je tedy rozdíl mezi částicemi LDL a LDL cholesterolem?
LDL částice je typ lipoproteinu produkovaného játry. Jeho primární funkcí je dodávat triglyceridy z jater do jiných buněk v těle, přičemž přeprava cholesterolu je pro LDL něco jako vedlejší činnost. Cholesterol, který LDL transportuje, se nazývá LDL cholesterol.
HDL (lipoprotein s vysokou hustotou) a LDL cholesterol obsahují ten samý cholesterol. Jejich nositelé jsou tím, co je odlišuje. LDL cholesterol může také pronikat do krevních cév a způsobovat aterosklerózu, čímž si získal svou „špatnou“ pověst.
HDL částice se naopak mohou dostat do aterosklerotických plátů, aby absorbovaly cholesterol zachycený uvnitř, zabraňují další tvorbě plátů a pomáhají předcházet srdečním onemocněním. Proto je HDL cholesterol nazýván „dobrý“ nebo „hodný“.
Odborník na výživu Jonny Bowden říká, že označování HDL a LDL cholesterolu jako dobrého a špatného je nesprávné. Bowden, který je spoluautorem bestselleru „Velký cholesterový mýtus“ (The Great Cholesterol Myth), přirovnává měření počtu částic LDL k počítání cestujících v autech na silnici. Víme, že více aut znamená více zácp a dopravních nehod, ale zvýšený počet cestujících v autech nemusí nutně znamenat vyšší riziko. Naopak, provoz může být přetížený, i když je počet cestujících nízký nebo průměrný.
„Měl jsem LDL [cholesterol] asi 100, možná 110 mg/dl, velmi, velmi blízko ideálu,“ vypráví Bowden a dodává: „Ale pak jsem dostal testy částic a ty ukázaly úplně jiný obrázek.“ Test ukázal, že měl v krvi mnoho malých, hustých LDL částic a byl vystaven vysokému riziku kardiovaskulárních příhod.
2 typy LDL, jeden je škodlivější
Existují dva typy LDL částic: velké vznášející se a malé a husté. Malé a husté LDL jsou mnohem více aterogenní (přispívají k ateroskleróze), zatímco velké, vznášející se LDL nejsou tak nebezpečné. Tyto dva typy LDL lze měřit pomocí pokročilého testování lipidů.
Asi 80 procent celkové hladiny LDL cholesterolu tvoří neškodnější velké, vznášející se LDL, zbytek tvoří aterogenní malé, husté LDL.
Co je zajímavé, tuky zvyšují velké, plovoucí LDL a snižují malé, husté LDL, zatímco rafinované sacharidy zvyšují malé, husté LDL. Ve své práci to prokázal i profesor Erik Froyen z Kalifornské státní polytechnické univerzity, který má doktorát z nutriční biologie a jehož výzkum zkoumá mechanismy, kterými mastné kyseliny ovlivňují rizikové faktory rakoviny a kardiovaskulárních onemocnění.
Některé výzkumy naznačují, že příjem rafinovaných sacharidů je při způsobení ischemické choroby srdeční důležitější než nasycený tuk. Bowden přirovnává velké, vznášející se LDL k velkým volejbalovým míčům, které plují ve vodě a pohybují se s přílivem, zatímco malé, husté LDL jsou jako malé golfové míčky, které uvíznou mezi kameny, kde začnou oxidovat a hromadit se, čímž vznikají aterosklerotické pláty.
Má se za to, že jedinci s větším množstvím velkých LDL mají profil cholesterolu typu A a tito lidé mají nízké riziko aterosklerózy. Na druhou stranu, ti s více malými, hustými LDL vykazují profil cholesterolu typu B a jsou vystaveni riziku aterosklerózy. Jejich markery rizik metabolických onemocnění mohou být také zvýšené.
Malé, husté LDL nesou méně cholesterolu než velké LDL, takže člověk může mít normální hladinu LDL cholesterolu, ale profil cholesterolu typu B.
Profesorka Carol Kirkpatricková, lipidoložka a vedoucí Wellness centra na Idaho State University, však zdůraznila, že pro většinu lidí je celkový počet částic LDL důležitější než velikost LDL. „Nyní víme, že ano, [malé husté LDL] mohou být důležité, ale ve skutečnosti pro lidi, kteří mají metabolické dysfunkce, to je varovný signál,“ řekla pro The Epoch Times profesorka Kirkpatricková.
Některé studie zjistily, že velké LDL mají neutralizující účinek na aterosklerózu, ačkoli jiní vědci nesouhlasí. „Víme, že statiny například snižují kardiovaskulární riziko a statiny přednostně redukují větší částice LDL,“ vysvětluje profesor Kevin Maki z Indiana University, který se zaobírá prevencí a léčbou kardiometabolických onemocnění.
Spojení statinu a LDL však bylo také zpochybňováno. „Je opravdu nejasné, zda přínos statinů spočívá v tom, že snižují LDL,“ podotýká kardiolog Dr. Robert Dubroff. „Existují další léky, které mohou snížit LDL, a mnohé z nich byly testovány v dobře provedených randomizovaných studiích a neprokázaly žádný přínos.“ Podle dr. Dubroffa existují intervence, které snižují kardiovaskulární riziko bez snížení LDL.
Ischemická choroba srdeční: multifaktoriální onemocnění
Kardiovaskulární onemocnění může být způsobeno různými faktory nesouvisejícími s částicemi LDL a LDL cholesterolem. Například věk je nejvýznamnější rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění, říká profesor Maki. Totéž platí pro krevní cévy a vnitřní výstelky cév, jak člověk stárne. Poškození výstelky může vést k zánětu, který zvyšuje hladiny LDL částic a může urychlit aterosklerózu.
Zánět je také uznáván jako rizikový faktor, který podporuje tvorbu plaků a zvyšuje hladinu LDL v krevním řečišti. Rovněž inzulinová rezistence je stále více uznávána jako hlavní přispěvatel. Silně koreluje s diabetem 2. typu, který zdvojnásobuje riziko úmrtí na srdeční onemocnění nebo mrtvici.
Profesor Benjamin Bikman z Brigham Young University řekl listu The Epoch Times, že vidí dvě stránky inzulinové rezistence: hyperinzulinemii, což znamená vysokou hladinu inzulinu v krvi, a skutečnou inzulinovou rezistenci, kdy tělo již na inzulin dostatečně nereaguje.
Hyperinzulinémie podporuje tvorbu malých, hustých LDL spíše než těch velkých vznášejících se. Inzulín také zvyšuje krevní tlak a podporuje růst endotelu uvnitř krevních cév, což obojí souvisí s aterosklerózou. Dr. Dubroff vypráví, že k němu byl před několika lety přeložen pacient, který prodělal mnoho kardiovaskulárních příhod. Pacient podstoupil třikrát bypass koronární tepny a byl agresivně léčen statiny, aniž by to jeho kardiovaskulární příhody zmírnilo.
Dr. Dubroff si všiml, že hladina cukru v krvi tohoto pacienta byla hraniční prediabetická a že měl nadváhu a vysoké hladiny triglyceridů v krvi a nízký HDL. Žádný z těchto rizikových faktorů však předchozí lékaři neřešili. Oznámil svému pacientovi, že správnou cestou vpřed je zlepšit stravu, zhubnout a více cvičit. Dr. Dubroff sledoval tohoto pacienta dalších 10 let. „Nikdy neměl žádné další problémy, i když se jeho hladina cholesterolu nezměnila,“ poznamenává.
Pokud jde o vysledování zdroje srdeční choroby, profesor Maki komentuje: „Řekl bych, že to není to nebo ono, je to to i ono. LDL cholesterol je faktor, koncentrace částic je faktor, inzulinová rezistence je faktor.“ Řešení všech rizikových faktorů namísto jednoho nám umožní být „nejúspěšnější při snižování kardiovaskulárních rizik,“ podotýká.
Lepší testy
Pokročilý lipidový test dokáže lépe identifikovat vysoce rizikové osoby s normálním profilem LDL cholesterolu. Test obvykle sleduje počty LDL částic nebo apoB čísla, které poskytují celkový počet non-HDL lipoproteinových částic osoby.
Non-HDL částice zahrnují VLDL, IDL a LDL částice. VLDL a IDL jsou prekurzory LDL částic, takže vysoký počet non-HDL částic naznačuje vysoký počet LDL částic. Pokročilé testování lipidů však nemusí být hrazeno pojišťovnou. Zdravotníci proto někdy nabízejí alternativní markery k vyšetření.
Profesor Maki říká, že kdyby si mohl vybrat pouze jednu věc k vyšetření, vybral by si non-HDL cholesterol, hovorově známý jako „apoB chudého muže“. Tento test hrazený pojišťovnami sleduje veškerý cholesterol přenášený v non-HDL lipoproteinech. I když poskytuje slabší prediktivní hodnotu než apoB, může poskytnout obecnou indikaci, zda se v krevním řečišti pohybuje více částic.
Nutriční odborník Bowden i profeosr Bikan navrhují k výpočtu inzulinové rezistence zjistit poměr triglyceridů k HDL. Když jsou hladiny inzulínu u osoby vysoké, podporuje to ničení částic HDL a zároveň produkci triglyceridů v krvi. To vede k většímu množství LDL částic, zejména malých, hustých, aterogenních LDL částic v krvi.
Markery zánětu mohou také naznačovat aterosklerózu. Zánět může způsobit zvýšení hladiny C-reaktivního proteinu (CRP). CRP může vstupovat do krevních cév a vytvářet aterogenní prostředí.
Z původního článku americké redakce The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
