Astronomové už dlouho vědí, že na Měsíci je led – méně jasné je, odkud se bere. Možné odpovědi možná přinášejí vědci z Havajské univerzity v Mānoa.
Již nějakou dobu se ví, že na Měsíci má být voda v podobě ledu. Poznání jejího množství a rozložení je pro astronomy klíčové, aby pochopili, jak voda na Měsíci vznikla. A jak ji lze v budoucnu zkoumat.
Nedávný objev vědců z Havajské univerzity nyní přináší nové poznatky, které pomáhají vysvětlit původ vodního ledu.
Když sluneční paprsky vytvoří vodu
Klíčovou roli hrají vysokoenergetické elektrony, které jsou ze Slunce a Země vrhány na Měsíc, vysvětlují ve své studii planetární vědci pod vedením Šuaj Li. Tyto částice pocházejí na jedné straně ze Slunce. Na druhé straně pocházejí ze zemské magnetosféry, tedy prostředí, které vychází ze zemského magnetického pole a chrání modrou planetu před kosmickým zářením a příliš intenzivním slunečním zářením.
Na rozdíl od atmosféry – vzdušného obalu Země – nemá magnetosféra tvar koule, ale spíše protáhlé slzy s dlouhým ocasem na straně odvrácené od Slunce. Tento chvost je mnohonásobně delší než vzdálenost mezi Zemí a Měsícem, takže jím Měsíc musí pravidelně procházet.
Sluneční vítr i částice z magnetosféry způsobují na Měsíci proces zvětrávání. To by mohlo podpořit vznik vody na měsíčním povrchu. Předchozí výzkumy se však zabývaly především zvětráváním. Kromě toho byly za vznik vody na Měsíci považovány především částice ze Slunce. Nové poznatky však ukazují, že voda vzniká také tehdy, když Země stojí mezi Sluncem a Měsícem a chrání před slunečním větrem.
Magnetosféra kolem naší planety chrání Zemi před kosmickým a slunečním zářením. foto: NASA
Měsíční laboratoř popírá běžnou teorii
V předchozí práci Li ukázal, že kyslík v magnetickém ohonu způsobuje rezavění Měsíce. V návaznosti na to se studie zveřejněná v polovině září v odborném časopise Nature Astronomy zabývá změnami zvětrávání povrchu při průchodu Měsíce magnetickým ohonem Země. A je tu jedna zvláštnost: magnetický ohon není totožný se zemským stínem. Měsíc je tak v této oblasti téměř zcela chráněn před slunečním větrem, nikoli však před světlem Slunce.
„Jedná se o přirozenou laboratoř pro studium procesů vzniku vody na měsíčním povrchu,“ říká Li. „Když se Měsíc nachází mimo magnetický ohon, je měsíční povrch bombardován slunečním větrem. Uvnitř magnetického ohonu se téměř nevyskytují protony slunečního větru. Proto se očekávalo, že tvorba vody klesne téměř na nulu.“
Aby tuto hypotézu ověřili, analyzovali Li a jeho spoluautoři data z indické lunární mise Chandrayaan-1 z let 2008 a 2009, přičemž je konkrétně zajímala data z přístroje Moon Mineralogy Mapper a změna tvorby vody v magnetickém ohonu.
„K mému překvapení pozorování ukázala, že vznik vody v magnetickém ohonu Země je téměř totožný s dobou, kdy byl Měsíc mimo magnetický ohon Země,“ říká Li.
Rezavé měsíční póly
Proces tvorby vody tedy nemusí nutně souviset se slunečním větrem. Nebo jinak řečeno: „To naznačuje, že v magnetickém ohonu mohou probíhat další procesy vzniku nebo nové zdroje vody.“ Zejména ozařování vysokoenergetickými elektrony vykazuje podobné účinky jako protony slunečního větru, vysvětlil Li. Dále uvádí:
„Celkově toto zjištění a mé předchozí poznatky o rezavých měsíčních pólech naznačují, že Matka Země je úzce spojena se svým Měsícem v mnoha dosud nepoznaných aspektech.“
Li doufá, že v budoucnu prozkoumá, zda existují i další vlivy. Měsíční mise v rámci programu NASA Artemis by měla dlouhodobě sledovat vznik vody na pólech. Od toho si vědec slibuje nové poznatky o plazmovém prostředí a obsahu vody v různých fázích Měsíce.
Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila Gabriela Kalinová.
