Komentář
Dva pracovníky štábu České televize přepadli a okradli ozbrojení pachatelé v centru San Franciska, když natáčeli záběry k probíhajícímu summitu APEC. V této metropoli to však není žádnou ojedinělou událostí.
K incidentu došlo 12. listopadu kolem 17. hodiny na Columbus Avenue. Televizní novinář Bohumil Vostal a kameraman Milan Nosek právě připravovali reportáž o summitu, když k nim přistoupili tři maskovaní útočníci se zbraněmi.
„Mířili na mého kameramana, mířili pistolí na jeho břicho a jednou na mou hlavu,“ sdělil deníku San Francisco Chronicle Vostal, který působí jako stálý zahraniční zpravodaj ČT ve Spojených státech.
Kriminálníci si odnesli vybavení v hodnotě 18 tisíc dolarů (asi 400 tisíc Kč) a s ním i celodenní záběry, včetně reportáže z Transgender District, první právně uznané transgenderové městské čtvrti na světě.
Do San Franciska se tento týden sjeli světoví lídři včetně amerického prezidenta Joea Bidena a čínského vůdce Si Ťin-pchinga, aby na summitu APEC diskutovali o spolupráci a hospodářském růstu v tichomořské oblasti.
Vostal chtěl město nechvalně známé pro všudypřítomné narkomany, bezdomovce a vysokou kriminalitu představit v pozitivním světle, ale nebylo mu to dopřáno. Štáb nicméně po dokoupení několika nezbytností pokračoval v natáčení s provizorním vybavením.
K incidentu se vyjádřila i starostka města London Breedová, která uvedla, že se s českými reportéry již setkala a nabídla jim pomoc. Komunální politička doufá, že se policii podaří odcizené vybavení najít.
Město zkázy
Z kdysi turisty vyhledávaného a vzkvétajícího města, se ze San Franciska v posledních deseti letech stala výkladní skříň toho, jak se mohou věci zvrtnout, když se k moci dostanou neschopní lidé. Všude se potulují narkomani, kteří užívají drogy přímo na ulici, chodníky jsou obsazeny bezdomovci spícími ve stanech a kriminalita se stává opravdovým, každodenním problémem.
San Francisco má třetí největší počet bezdomovců ve Spojených státech, hned po Oaklandu a Los Angeles. Přispívá k tomu liberální postoj radnice, nedostatek ubytovacích zařízení i přijatelné klima, kdy se denní teploty pohybují přes den kolem 20 stupňů a v noci neklesnou pod 8 stupňů ani v nejchladnějších měsících.
Místní úřady se snaží ulice od bezdomovců vyčistit, ale ti se vždycky zase za pár dnů vrátí. Krize s bezdomovci, narkomany a znečišťováním ulic vyvolala ostrou kritiku ze strany obyvatel a konzervativních politiků, kteří z toho viní liberální politiku města.
V USA se říká, že taková města jsou v „doom loop“, začarovaném kruhu zkázy, kde se jeden problém nabaluje na druhý a vede k sestupné spirále. Svědčí o tom i odliv firem a obchodních poboček z downtownu San Franciska.
K odsunutí lidí bez domova došlo i před summitem, ale starousedlíci jsou skeptičtí, že by tato zlepšení vydržela dlouho. „Dělají to na Superbowl, dělají to u konference… ale nic neukončí bezdomovectví víc než domov,“ řekl agentuře Reuters Paul Boden, ředitel Western Regional Advocacy Project, koalice skupin lidí bez domova.
Se zvýšenou zločinností přibývá obyvatel a podnikatelů, kterým došla trpělivost a město hromadně opouštějí. Podobná situace je i v nedalekém Los Angeles. Stát Kalifornie, kterému vládnou politici Demokratické strany, se již přes 10 let potýká s odlivem obyvatel do přívětivějších států v rámci země, zejména Texasu. Tento exodus se v posledních letech jenom zhoršil.
V roce 2022 odešlo z Kalifornie podle Úřadu pro sčítání lidu (United States Census Bureau) téměř 342 tisíc osob, zatímco rok předtím, na vrcholu covidové krize, stát opustilo přes 407 tisíc obyvatel.
Proč lidé a firmy emigrují? Přísná covidová opatření jistě byla jednou z příčin, ale jsou tu i jiná, závažnější – vysoké náklady na život, vysoké daně, vysoká byrokracie, omezující zákony, vysoká míra zločinu nebo špatná dopravní situace.
Epoch Times o tomto fenoménu natočil celovečerní dokument s názvem Leaving California: The Untold Story.
Osobní zkušenost
San Francisco a Kalifornii jsem navštívil v roce 2016 a první věc, která mě doslova šokovala, byli „feťáci“ a bezdomovci (většinou obojí v jednom), kteří brali drogy přímo před vámi uprostřed města. Mezi bezdomovci okupujícími chodníky se člověk musel proplétat.
Ptal jsem se místních známých, proč s tím město něco neudělá, a ti mi odpověděli, že policisté nemají pravomoc bezdomovce vyhnat. Mohou je maximálně požádat, aby odešli nebo se přesunuli, ale když odmítnou, policie s tím prý nic nemůže dělat.
Ve čtvrti, kde jsme byli ubytovaní a kde žili převážně Afroameričané, bezdomovců moc nebylo, ale ani tak mi nepřipadala nijak moc bezpečná. Sám bych po okolí v noci rozhodně nechodil. Domácí, u níž jsme přes AirBnB bydleli, nám vyprávěla, že občas na ulici dojde k přestřelce sousedících gangů, ale já jsem jen každý večer zaznamenal hloučky černošských mladíků, jak na rohu naší ulice kouřili a prodávali marihuanu.
I navzdory těmto zkušenostem jsem neměl strach, že by mě někdo za bílého dne okradl nebo mi vytrhl mobil či jinou cennost z ruky. Maximálně se ze mě někdo snažil vymámit pár drobných.
Podle zpráv a vyprávění z posledních let a měsíců však musím konstatovat, že kriminalita se zde výrazně zvýšila a také počet narkomanů ještě vzrostl. Jistě k tomu přispěl i fentanyl, v době mého pobytu neznámá droga.
Obávám se, že pokud se městu za sedm let nepodařilo situaci zlepšit, ba naopak, lze pochybovat o tom, že se jim to podaří v nejbližší době, jak slibuje starostka.
