Česká republika je v situaci, kdy má výhledově dojít ke zrušení nejvýznamnějšího zdroje elektrické energie – uhelných elektráren – a na straně druhé evropský „Green Deal“ tlačí na zvyšování využití elektromobilů, a tedy na vyšší spotřebu elektřiny. Pokusili jsme se proto o vytvoření budoucího modelu.
Na prosincové klimatické konferenci COP28 se premiér Petr Fiala svým podpisem připojil k protiuhelné alianci s názvem „Powering Past Coal Alliance“ (PPCA). Toto sdružení 56 zemí se zavázalo do roku 2030 ukončit provoz uhelných elektráren u rozvinutých ekonomik a do roku 2040 u rozvojových zemí. Česko se k tomuto kroku dle ministra pro životní prostředí Petra Hladíka zavázalo k roku 2033.
Uhlí se v ČR momentálně podílí na výrobě elektřiny z 38–40 % (a z 55 % na teple) a patří společně s jadernou energií k jejím hlavním zdrojům. Vláda má brzy přijít s energetickou koncepcí – klíčovým dokumentem, který bude řešit „směr dalších kroků v energetice do roku 2050“.
Nicméně, někteří vládní představitelé už veřejně zmínili vyšší využití jádra – do roku 2040 na 50 %. Posloužit k tomu má dostavba bloku v Dukovanech, která má být ale hotová až v roce 2036. Mluví se také o tzv. modulárních reaktorech (malých a středních), na jejichž vývoji se ale teprve pracuje a prvních 10 takových reaktorů má být v EU (nikoli v ČR) zprovozněno do roku 2035.
Přes „velký boom“ s obnovitelnými zdroji během posledních dvou dekád přispívají fotovoltaika a větrné farmy k celkové produkci elektřiny jen několika procenty. Včera prošel Senátem návrh umožňující tzv. sdílení komunitní energie, od kterého se očekává zvýšení instalace zdrojů pro obnovitelnou energii.
V říjnu 2023 Hladík řekl, že plán zrušení uhelných elektráren „je ambiciózní, ale je realistický“.
V září 2023 Fiala představil střednědobý plán směřování České republiky a ten mimo jiné klade důraz na elektromobilitu. Je otázkou, jestli jsou všechny tyto plány a závazky kompatibilní.
Budoucnost české ekonomiky patří podle vlády elektromobilitě
Fiala uvedl, že „… pracujeme na tom, abychom co nejdříve spustili těžbu (lithia), ideálně v roce 2026. Můžeme mít celý řetězec od těžby, zpracování, výroby baterií, výroby čipů až po produkci finálních aut“.
Podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (STAN) ČR aktuálně jedná s pěti potenciálními investory na výstavbu továrny na baterie pro elektromobily na svém území. Jde o investice od nižších do vyšších jednotek miliard eur.
Tyto plány jdou ruku v ruce s novou legislativou EU, která byla minulý rok schválena Evropským parlamentem. Všechny nové osobní a dodávkové automobily prodávané v EU by od roku 2035 neměly produkovat žádné emise CO2. Legislativa je součástí dlouhodobé vize EU nepřidávat do roku 2050 další skleníkové plyny do atmosféry (takzvané net-zero). Vzniká tedy tlak nejen na redukci výroby energií z fosilních paliv (například z uhlí), ale také na větší produkci a spotřebu elektrických aut.
Podíl elektroaut v Evropě roste, Česko je zatím hluboko pod průměrem EU
Na konci roku 2022 tvořil podíl eletroaut v EU kolem 2,4 % všech osobních vozidel. V Norsku byl podíl nejvyšší, a to 27 %. Island byl druhý s 16 %. V Německu byl podíl elektroaut na všech osobních vozidlech kolem 4 %.
Podle statistik Sdružení dovozců automobilů (SDA) bylo u nás v roce 2022 evidováno celkem 8 747 712 motorových vozidel. Z toho bylo 6 425 417 osobních vozů. K 31. prosinci 2022 bylo v České republice registrováno 14 316 osobních bateriových elektrických vozidel. Čili jen 0,22 % všech osobních vozidel byla elektroauta.
Průměrná spotřeba elektrické energie elektromobily se dle serveru portalridice.cz pohybovala v roce 2022 kolem 20 kWh/100 km. U větších a těžších elektrických aut může být tato hodnota 30 kWh/100 km a více, např. u nového plně naloženého tahače volva byla minulý rok naměřena průměrná spotřeba 1,1 kWh/km. Řidiči osobních bateriových elektromobilů najeli dle portálu elektrickevozy.cz v roce 2022 v průměru 12 386 km.
Podívejme se tedy na energetickou náročnost elektromobilů a co by jejich růst znamenal pro budoucí spotřebu energií u nás.
Kdybychom jezdili jen osobními elektroauty, celková spotřeba energie v ČR by se zvýšila o 25 %
Pokud bychom zvýšili celkový podíl elektroaut u nás na 4 % (tak jako u soudního Německa), celková roční spotřeba elektroaut by stoupla na 0,63 TWh, což je 1 % roční spotřeby energie v ČR. Reálně by však byla o něco vyšší, protože bychom museli do spotřeby zahrnout i větší elektrická auta.
Kdybychom však v rámci politiky net-zero do roku 2050 transformovali všechna osobní vozidla na elektromobily, spotřebovali bychom ročně 15,9 TWh energie (za předpokladu stejného počtu osobních aut, jaký je v ČR nyní, za předpokladu průměrné spotřeby 20 kWh/100 km a za předpokladu průměrně najetých 12 386 km ročně).
K tomu přidejme transformaci nákladních automobilů, tj. dle SDA jde o současných 620 192 lehkých užitkových vozů (počítejme spotřebu 30 kWh/100km a 26 000 km ročně), 21 228 autobusů (počítejme odhad spotřeby konzervativních 40 kWh/100km a 50 000 km ročně) a 187 035 nákladních vozů (vycházejme ze spotřeby dle Volva a ne vždy plně loženého či ne vždy velkého tahače: 80 kWh/100 km s průměrnou ujetou vzdálleností 120 000 km ročně – dle spol. Hortim Cargo a obvyklých kalkulací). To je celkem 23,1 TWh (4,8 + 0,4 + 17,9).
To znamená, že nahradit eletromobily (k roku 2050) by znamenalo navýšení roční spotřeby energie v ČR ze současných 60 na budoucích cca 99 TWh. Dodáváme, že nahrazení motocyklů a zemědělských strojů jsme v modelu nezohlednili (bylo by to tedy ještě o něco více).
Za poslední roky vyrábí ČR dle ERÚ kolem 80 TWh elektřiny. Za předpokladu zrušení uhelných elektráren (současných cca 39 %) se dostáváme na roční produkci pouze 49 TWh. Už to je o 11 TWh méně, než je naše současná potřeba.
My sice nevíme, kolik elektřiny se do roku 2033 podaří vykompenzovat jinými zdroji, nicméně jádrem si do té doby zřejmě nepomůžeme, a zda budou stačit jiné zdroje anebo zda budou mít naši sousedé dostatek „proudu“ k odprodeji, je také otázkou. Také lze racionálně předpokládat, že spotřeba elektřiny bude rok od roku růst kvůli tlakům (nejen) na elektromobilitu. Do hry mohou vstoupit i jiné faktory, se kterými jsme v modelu nepočítali.
