Komentář
Potvrzuje se fakt, že bezpečná, stabilní a cenově dostupná energie je klíčová pro prosperitu. Sázka na občasné zdroje energie hrozí poslat ČR do energeticko-ekonomické chudoby. Chybná zelená politika Německa to dokládá.
V Česku s nedostatečnou pozorností mainstreamových médií vrcholí debata o konečném návrhu energetické koncepce republiky na dalších 25 let. Přitom v ní bohužel vítězí ideologie, ve které má hlavní slovo plnění urychlovaných, nereálných, ale o to více ekonomicky zničujících cílů boje s oxidem uhličitým CO₂, který si vytyčila Evropská unie.
Do roku 2035 má poklesnout generování skleníkových plynů v čele s CO₂ o 55 % proti roku 1990, aby v roce 2050 prý mohla být EU emisně neutrální. Zatím ale v celounijní politice i v národních diskusích dominují zájmy klimaticko-energetického komplexu. To je podle výstižné charakteristiky předního kritika politiky zelené tranzice Bjørna Lomborga směsice kontroverzních idejí nekompetentních politiků, nové třídy zelených oligarchů, poplatných médií a klimatickou hysterií zmanipulované veřejnosti.
Ta má za cíl zdevastovat stabilní energetické zdroje a nahradit je nespolehlivými, občasnými zdroji (obnovitelné zdroje energie neboli OZE) hlavně ze slunce a větru, které ve svém celém životním cyklu nejsou ani obnovitelné, ani udržitelné. Vítězem jsou miliardové zisky zelených oligarchů a poražené stamiliony zchudlých Evropanů.
Aby splnila dekarbonizační cíle stanovené vedením EU i podvolenými národními vládami, vláda ČR je ochotna doslova rozbít stabilní energetiku. Dokládá to v říjnu 2023 vládou schválená aktualizace Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu (NKEP), který se má stát klíčovou součástí nové Státní energetické koncepce (SEK).
Ta měla být hotova již do konce loňského roku, ale obě dotčená ministerstva (průmyslu a obchodu, MPO, a životního prostředí, MŽP) ji stále vládě nepředložila. Je příznačné, že MŽP vedené lidovcem Petrem Hladíkem tvorbou významných pasáží SEK pověřila zelenou neziskovku Fakta o klimatu. Loni koncem října, v reakci na aktualizovanou NKEP, jsem tento plán označil za energetickou a současně sociálně-ekonomickou sebevraždu. Proč? Stabilní energii z uhlí má nahradit přerušovaná a nestabilní produkce ze slunce a větru. A samozřejmě stále významnější dovoz elektřiny, jenže odkud?
Modely fungující jen na papíře
Vědci a experti sdružení v Centru socio-ekonomického výzkumu dopadů environmentálních politik (SEEPIA) uspořádali 8. ledna v Praze seminář, na němž představili modely transformace energetického sektoru a jejich možného dopadu na ekonomiku a společnost. Bohužel, hlavní zadání vědců bylo splnit dekarbonizační úkoly.
Výhled ukazuje, že ČR se brzy změní z vývozce na dovozce elektrické energie a že může docházet k vynucené regulaci spotřeby jako prevence blackoutů. Výstupy projektu SEEPIA pak jsou klíčovým východiskem pro NKEP. Celkové kapacity a celoroční bilance obrovským navýšením OZE sice početně vycházejí, ale stoupenci zelené ideologie rádi zamlčují zcela zásadní nedostatek těchto zdrojů: sluneční elektrárny v podmínkách ČR při optimální pozici na jih fungují do 13 % ročního času (jih Moravy), větrné v pohraničních horách a na Vysočině maximálně do 23 %.
To je samozřejmě velmi kritické v energeticky nejnáročnějším zimním období, kdy obzvláště tyto zdroje nejsou schopny pokrýt požadavky tuzemské elektroenergetiky. Ani plánované násobky OZE nemohou nahradit výpadky stabilních a řiditelných zdrojů v základním zatížení. Obrovské investice do sítí a jejich náročná správa a zejména regulace spotřeby skrytá pod heslem „reakce na straně spotřeby“ bude dále elektřinu zdražovat. Neúnosně ekonomicky a ekologicky drahá bateriové úložiště jsou nesmyslným konceptem skladování energie (baterie pro zásobování ČR 24 hodin by stála ekvivalent HDP) a využití vodíku dováženého z ciziny sami autoři SEEPIA označují nemyslitelné bez dotací.
I v dokumentech SEEPIA jsou plánovaná úložiště s ohledem na pravidelné výpadky dodávek z OZE naprosto nedostatečné a z pohledu dosud známých technologií versus ufinancovatelné náklady nereálné. Hodnota 15 % v SEEPIA je vlastně zajištění 15 % kapacit intermitentních zdrojů, tj. při instalované kapacitě 10 GW v solárech a větrnících je nutno instalovat záložní baterii s výkonem 3 GW, která by na pouhé celkem dvě hodiny vykryla nebezpečné kolísání síťové frekvence a další problémy vyplývající z přirozené podstaty nestabilních OZE. Je to samozřejmě směšně malá kapacita, ale i tahle baterie s 3 GW by přišla na 40 miliard korun s životností menší než 10 let. Takže příslušný odběr elektřiny z bateriového úložiště je třeba také zatížit náklady na odpisy této baterie.
Podle modelů SEEPIA se ČR z dosavadního exportéra elektřiny stane závislou na dovozu, přičemž i s tímto předpokladem klesne nejen hrubá výroba elektřiny (zahrnující export, vnitřní spotřebu elektřiny při výrobě a ztráty), ale i čistá spotřeba. Ta se na roveň roku 2022 dostane až se spuštěním nového reaktoru v Dukovanech (2036). A to za situace tlaku na elektrifikaci průmyslu i ekonomiky, například zaváděním elektromobilů a přechodem na tepelná čerpadla jako hlavního zdroje vytápění.
Přitom z posledních zpráv vyplývá, že společnost ČEZ, klíčová firma pro budoucí výstavbu nových jaderných reaktorů (v NKEP se plánují 3 velké a jeden malý modulární) chce koupit až za 90 miliard Kč firmu GasNet, odpovídající za asi 75 % distribuce zemního plynu spotřebitelům v Česku. Je otázkou, jaký to dává smysl, když distribuce a její náklady jsou pod regulační kontrolou? Má to snad signalizovat, že jaderný tendr, jehož výsledky má ČEZ 15. února doručit vládě se svým doporučením, nemusí dopadnout dobře a nové jaderné bloky se stavět nebudou a místo toho se má přejít na výstavbu nových plynových elektráren (PPE), pro něž nemáme dojednané kapacitní platby?
Zaznamenali klíčoví hráči v české energetice zprávu portálu Politico, že administrativa amerického prezidenta Joea Bidena přehodnocuje svůj záměr zvýšit těžbu a export břidlicových plynů s ohledem na jeho emisní zátěž pro planetu? Kdo a za jaké dotace nové elektrárny na zřejmě nedostatkový emisní plyn postaví (kus asi za 25 miliard Kč, přičemž každá nová velká PPE zvýší českou spotřebu plynu o 20 %), když do roku 2035 je musí dle taxonomie EU nahradit zhruba 4× dražší vodík?
Pozici ČEZ ovlivňuje fakt, že společnost a její akcionáři profitují z nynější situace a drahoty energie měrou vrchovatou. Jakákoli změna spočívající v jaderné ofenzívě, nepochybně v nejsložitější, nejkomplexnější a nejdražší investici ČR i Československa v celé historii, není všemi eufemisticky řečeno vítána včetně faktu omezení dividend ČEZ na desítky dalších let. Také politici nejsou v rámci svého čtyřletého volebního cyklu zrovna nadšeni rozhodovat odpovědně o projektech, jejichž plody bude sklízet úplně jiná politická reprezentace za 15-20 let. V květnu má vláda Petra Fialy o nové jaderné strategii závazně rozhodnout, takže se brzy dozvíme, zda jsou obavy o budoucnost ČR, jež by racionálně měla energetiku dominantně postavit právě na jádru, předmětné či nikoli.
Německá studie
Ovšem co nám zelení lobbisté agilně chystají v projektech dotovaných OZE, ukázala nejnovější německá expertíza. Ta zhodnotila rozvoj německé energetiky postavené dominantně na solárních a větrných zdrojích a k tomu také použila modelových příkladů. Přitom na faktech doložila, že přerušované zdroje jsou v obdobích tzv. temného klidu (německy Dunkelflaute, časový úsek, kdy není vítr ani slunce a obnovitelné zdroje tudíž nemohou produkovat energii) zárukou obrovského deficitu elektřiny v Německu. A čeho je málo, to je dle tržních principů drahé.
Graf: Zajištěný výkon dle německých distributorů podle druhů energie
Na základě dlouhodobých zkušeností v německé síti očekávají čtyři tamní distributoři pouze 1-3 % zajištěného výkonu z větrné energie a limitně blízko nule zajištěný výkon z fotovoltaiky. Na druhou stranu konvenční elektrárny dokážou při vzájemné kombinaci zajistit více než 90 % svého výkonu bezpečným způsobem, nejvíce z jádra (95 %).
V období „klidného temna“ se nelze spoléhat na dovoz, konstatuje německá analýza a připomíná závěry deníku Handelsblatt už z roku 2019, podle nichž by znamenala výhradní závislost na OZE bez konvenčních stabilních zdrojů zhroucení dodávek. Pokud v Německu nebude foukat vítr a nebude svítit slunce, nebudou tyto zdroje fungovat ani v sousedních zemích, přičemž poptávkové špičky jsou také synchronní.
Čím více se naši sousedé spoléhají na větrnou a solární energii, tím více potřebují vlastní ovladatelné elektrárny, upozorňuje německá studie. Uvažovaná přeprava elektřiny dokonce napříč Evropou není levnější než její drahé a obtížné skladování, přičemž dle studie stále není dokončena kapacitní síť ze severu na jih Německa, kdy kvůli tomu vedle vysoké ceny nedává smysl stavět na moři právě tam nejefektivnější větrné elektrárny.
V Německu (i ČR) nastává Dunkelflaute několikrát do roka. V průměru téměř jednou za rok trvají dokonce měsíc a déle. Energetika přece dosud byla připravena na krytí spotřeby stabilní výrobou i v tom nejhorším případě, byť by nastal jednou za dekádu. Autoři proto namodelovali situaci roku 2045/2046 (kdy Němci už chtějí být klimaticky neutrální) za podmínky, že by se zopakovala dvě dlouhá „období temna“ ze zimy 2022/2023.
Na konci srpna 2022 panoval kvůli nedostatku slunce téměř dva týdny temný klid, sezónní zásobníky se vyprázdnily o dobrých 6 TWh. Bezprostředně poté následovaly tři temné pauzy trvající přibližně jeden týden v září a říjnu, každá s potřebou vyprázdnění zásobníků 4-5 TWh. První dlouhý tmavý zimní klid začal 18. listopadu a trval přesně 30 dní.
I když občas zafoukalo, jednotlivé větrné dny nemohly dostatečně nabít sezónní skladovací systémy. Maximální vyčerpání zásobníku bylo zaznamenáno 18. prosince s téměř 33 TWh. 54-denní čerpání sezónního zásobníku začalo 17. ledna s maximálním vyprázdněním 36 TWh dne 12. března. Snížit trvalý deficit úložiště lze pouze v květnu, a to pod 30 TWh. Autor uzavírá: pokud se zimní období budou podobat zimě 2022/2023, potřebuje Německo v roce 2045 asi 36 TWh sezónního úložiště. Přitom mohou nastat ještě intenzívnější období temna než referenční před více než rokem.
Graf: „Temný klid“ (Dunkelflaute) v Německu v zimě 2022/2023
Modrá grafika ukazuje skladovací kapacitu, růžová její čerpání
V Německu v současné době existuje pouze 36 GWh elektrického akumulačního objemu ve formě přečerpávací vody. To jsou rozdíly tří řádů! Bateriové úložiště je na tom zcela nedostatečně, když současné velké baterie v Německu mají kapacity 0,001 GWh až 0,020 GWh. Vzhledem k vysokým nákladům a vybíjecím proudům jsou baterie pro sezónní skladování zásadně nevhodné. Výsledek tohoto vývoje? Se současnou sázkou na OZE čeká Německo už v roce 2035 při předpokládaném růstu špičkové zátěže ze současných 82 GW na 106 GW obrovská „díra“ ve výkonu pro zásobování elektřinou v objemu 44 GW, protože stabilní zdroje zajistí za všech povětrnostních podmínek výkon jen 62 GW. (srovnání: maximální denní zátěž v ČR nyní činí 12 GW)
Autor analýzy dochází na konci k logickému závěru: Německo se musí vrátit ke stabilnímu jádru. Předešlo by se tak krizím jako na přelomu roků 1978/1979 či obrovským výpadkům energie v Texasu v zimě 2021, které stály životy asi 500 Američanů. Německo by také nepotřebovalo sezónní akumulační nebo záložní elektrárny na větrné a solární elektrárny.
A jaké jsou finanční důsledky německé zelené tranzice pro spotřebitele, to ukázal na přehledném grafu vývoje ceny elektřiny pro domácnosti německý energetický portál BDEW.
Průměrná cena elektřiny pro německé domácnosti v ročním průměru za rok 2023 je o 14 % vyšší než ve 2. pol. 2022 a nyní činí v průměru 45,73 centů/kWh (11,20 Kč), což platí pro běžnou spotřebu 3 500 kWh ročně včetně stávajících i nových zákazníků.
Jak vyplývá z grafu, v letech 2013 – 2019 panovala v Německu cenová stabilita, kdy ceny začaly silně stoupat už před ruskou agresí na Ukrajině jako důsledek zelené tranzice. Dnes je cena elektřiny o více než 50 % vyšší než v předcovidovém roce 2019, přičemž položka za silovou elektřinu a její prodej stoupla na čtyřnásobek.
Z uvedeného grafu je vidět, že kvůli OZE rostou všemožné poplatky za sítě, redispečink, i konkrétní podporu jednotlivých prvků OZE. V německé ceně přitom na rozdíl od české struktury není vyčíslena hodnota silové elektřiny, tedy vlastní komodity, ale vše je v neprůhledném balíku velkoobchodního „nákupu a prodeje“ elektřiny.
Německá vláda ve snaze odlehčit koncovou cenu převzala od 2. pololetí 2022 ve státním rozpočtu financování poplatku za obnovitelné zdroje (EEG-Umlage) ve výši asi 6,50 centu/kWh (1,60 Kč, v ČR činí POUZE 0,60 Kč včetně DPH). Bez této úlevy by přišla Němce 1 kWh v přepočtu na 12,80 Kč. Němečtí experti očekávají, že v důsledku budování paralelní energetiky z OZE a „záložních“ zdrojů z uhlí a plynu při současných astronomických výdajích na sítě a jejich správu může v příštích několika letech cena elektřiny atakovat 0,80 eura za kWh (asi 20 Kč).
I když německý průmysl má různou formu státní dotace cen elektřiny podle energetické náročnosti, dle Spolkového statistického úřadu klesl ve srovnání s úrovni roku 2015 (100 %) na konci 2023 celý německý průmysl na 91,6 % a energeticky náročný průmysl dokonce cca na 82 %. Deindustrializace Německa jako důsledek nekonkurenceschopných cen energie začala. Zelení ideologové mohou jásat: emise skleníkových plynů se prudce sníží. Že přitom zkolabuje ekonomika i společnost, jim nevadí.
Pokud Česká republika bude Německo ve slepé podpoře OZE kopírovat, dočká se jako nejprůmyslovější země EU (ve vztahu k tvorbě HDP) ještě horších následků. U vědomí faktu, že i v případě výstavby nových jaderných bloků bude jejich plný výkon k dispozici až za 20 let.
Názory vyjádřené v článku jsou názory autora a nemusí odpovídat stanoviskům Epoch Times.
