Zdá se, že i drahé Švýcarsko nabízí tradičním německým společnostem dlouhodobě lepší podmínky pro umístění než Německo. Rodinný projekt STIHL se nyní také snaží přestěhovat – vyhlídka na 32hodinový pracovní týden prý byla tou poslední kapkou.
Miele, Landliebe, Meyer Burger, Viessmann, Bosch – stále více známých firem má společné to, že v poslední době přesunuly část nebo celou svou výrobu z Německa do jiných zemí. Některé se stěhují do USA, jiné do Polska a očekává se, že výrobce řetězových pil STIHL brzy přesune výrobu do Švýcarska.
Nikolas Stihl před tímto vývojem varuje již několik let
Jak uvádí Focus, žádné konečné rozhodnutí zatím nepadlo. Zdá se však, že plány pokročily – a naděje na lepší podmínky jsou zvládnutelné.
Nikolas Stihl, předseda poradního sboru výrobce řetězových pil, který v Německu sídlí již téměř 100 let, v posledních letech opakovaně varoval, že Německo není atraktivním místem pro podnikání. Ať už se jednalo o „amatérskou“ energetickou transformaci, chybějící energetické sítě nebo nedostatečné investice do infrastruktury, vzdělávání a bezpečnost, podnikatel odsoudil problematický vývoj již za vlády Angely Merkelové.
Obnovená debata o dalším zkrácení pracovní doby je však nyní tou poslední kapkou. V minulém týdnu se železničáři a strojvedoucí dohodli na jízdním řádu pro 35hodinový pracovní týden. Odborový svaz IG Metall, který ovlivňuje Stihlův sektor, chce jít ještě o krok dál.
Zelená politička: 32hodinový pracovní týden je nezbytný pro „větší rovnost žen a mužů“
Mluvčí společnosti STIHL sdělila časopisu Focus, že požadavek na 32hodinový pracovní týden s plným vyrovnáním mezd je ve střednědobém horizontu na stole:
„Toto zkrácení pracovní doby by opět výrazně oslabilo konkurenceschopnost německé lokality jako celku.“
Odborový svaz kovodělníků již s tímto požadavkem vstoupil do jednání za ocelářský průmysl v severozápadním a východním Německu. Považuje to za zavedení čtyřdenního pracovního týdne, který by byl možný v mnoha oblastech.
V roce 2020 Nikolas Stihl obvinil německé odbory, že „vyhánějí podniky do zahraničí nesmyslnými mzdovými požadavky“. V té době již tři čtvrtiny výroby jeho společnosti probíhaly mimo Německo.
Požadavek má podporu ze strany vlády. Politička strany Zelených Emilia Festerová se domnívá, že čtyřdenní pracovní týden je nezbytný, „pokud se chceme rozvíjet rovnostářsky“.
STIHL neočekává „žádný velký třesk“ – ale stálý odliv investic
Výrobce řetězových pil si však chce především udržet své postavení na světovém trhu výroby a prodeje elektrického nářadí. Obrat v současné době činí přibližně 5,5 miliardy eur, ale 90 % z něj je generováno v zahraničí. Ochota investovat nechybí: poslední investice společnosti STIHL činily přibližně 400 milionů eur.
Původně plánovaný závod v Ludwigsburgu na výrobu vodicích lišt pro řetězy pil by však nyní mohl být postaven ve Švýcarsku. V takovém případě opustí Německo i výroba celé řezací soupravy.
Nikolas Stihl v posledních měsících několikrát varoval, že Německo by se mohlo stát zásadně neatraktivním místem pro průmysl. Nedojde k žádnému „velkému třesku“ nebo kolapsu:
„Ale investice, které dříve do Německa proudily, nyní stále více směřují do východní Evropy, USA nebo Asie.“
Podobný názor zastává i právnička v oblasti zahraničního obchodu Anahita Thomsová. V časopise Focus píše, že v Německu existuje několik strukturálních faktorů, které vyhánějí zejména výrobní podniky do zahraničí. Jakmile jednou odejdou, už se většinou nevrátí.
Zejména USA by díky pragmatické politice a cíleným podpůrným programům firmy úspěšně odlákaly. Na druhé straně v Německu nejsou problémem jen náklady na energie a byrokracie. Chybí zde také digitalizace.
Článek původně vyšel na stránkách německé redakce Epoch Times.
