V těchto nelehkých dobách je radno si připomínat ty nejlepší věci.
Všichni jsme to už pocítili. Rostoucí ceny, finanční nouze, nutnost častějšího uvažování o rodinném rozpočtu. Doba je pro mnohé z nás těžká, ale vždy se najde něco pozitivního.
Zaplavení trhů levným dováženým zbožím v posledních desetiletích jistě podpořilo konzumní způsob života a snahu o okamžité uspokojení. Taková doba nám může pomoci uvědomit si důležité věci a usměrnit naše přání a touhy.
Mám přítele z Evropy, který žije v oblasti, kde se dosud silně dodržují tradice. Má ve srovnání s většinou z nás jen málo majetku. Nepodléhá impulzivnímu nakupování. Říká, že když vyrůstal, každý si kupoval jen málo věcí, ale dával si pozor, aby byly kvalitní a něco vydržely. Nedělali jsme to tak až donedávna my všichni?
Zdá se, že na mnoha frontách dochází ke snahám o oslabení hodnot. Ke snahám přimět nás, abychom se nechali strhnout každodenními záležitostmi a zapomněli na ty věčné.
V takových chvílích se osvědčí přísloví „Nejlepší věci v životě jsou zadarmo“.
Pomíjivé potěšení z materiálního bohatství
Víra a láska jsou bezplatné. Ano, musíte jim věnovat čas. Ale jsou zdarma k dispozici těm, kdo je hledají. Tyto věci jsou mnohem cennější než cokoli, co si můžete koupit za peníze.
Jednou v létě na vysoké škole jsem měla to štěstí, že jsem si mohla pronajmout pokoj v opravdu velkolepém domě. Dům, ve kterém jsem vyrůstala, byl standardní americký předměstský dům – měl jednu koupelnu pro celý dům a vlastně nebyl ničím výjimečný. Ale dům, kde jsem strávila ono jedno léto, byl jiný: měl tři až čtyři patra, rozlehlý, dobře udržovaný pozemek, uvnitř byly drahé umělecké předměty a všechno bylo velmi dobře udržované. Byl tam dokonce bílý altán, kde se dalo snídat.
Pronájem v tomto domě mě naučil něco, co mi navždy zůstalo. Materiální bohatství je prázdné. Nejdřív jsem byla nadšená, že jsem dostala levný pokoj na tak nádherném místě. Bylo potěšením procházet se po chodbách a toulat se po přilehlém pozemku. Ale po několika dnech se pocity vytratily. Nakonec to bylo jen místo k bydlení.
I když to může znít jako klišé, mohli bychom se zamyslet nad tím, co nám v životě přineslo dlouhotrvající radost nebo naplnění; a důraz kladu na slovo „dlouhotrvající“. Osobně jsem zjistila, že radost z materiálních věcí poměrně rychle vyprchá, ale radost ze spojení, společenství, duchovního růstu, sdílení a přijímání lásky ve mně zůstává.
Původ přísloví
Z hlediska původu je toto přísloví hůře dohledatelné než jiná, ale většina lidí připisuje popularizaci této fráze muzikálu s názvem „Good News“ (Dobré zprávy), který měl premiéru v roce 1927. Zde jsou líbezná slova k písni s názvem „Nejlepší věci v životě jsou zadarmo“:
Existuje tolik druhů bohatství,
a jen jedno z nich je zlato.
I když ti bohatství chybí, nezapomeň:
Hodnotné věci se nedají koupit ani prodat.
Měsíc patří všem. Nejlepší věci v životě jsou zadarmo. Hvězdy patří všem, září pro tebe i pro mě.
Květy na jaře, zpěv rorýsů, sluneční paprsky, které svítí: Jsou tvé! Jsou mé!
A láska může potkat každého…
Nejlepší věci v životě jsou zadarmo.
Po uvedení muzikálu se zdálo, že se tato fráze ujala. Píseň Raye Hendersona později zpívali Frank Sinatra, Bing Crosby a další. Věta „Nejlepší věci v životě jsou zadarmo“ se objevila v písni Beatles a citovala ji Coco Chanel.
Když se však podíváme o něco dále do minulosti, zjistíme, že podobné úsloví se objevuje i v mnohem starších textech. V knize z roku 1908 A Dictionary of Thoughts: Being a Cyclopedia of Laconic Quotations from the Best Authors of the World, Both Ancient and Modern (Myšlenkový slovník: Encyklopedie stručných citátů nejlepších světových autorů minulosti i současnosti) se objevuje následující citát:
„Nejlepší věci jsou nejblíž – tvůj dech, světlo ve tvých očích, květiny u tvých nohou, povinnosti, které máš udělat, Boží cesta přímo před tebou. Pak se nesnaž dotknout hvězd, ale dělej obyčejnou, každodenní práci tak, jak přichází, a buď si jist, že každodenní povinnosti a denní chléb jsou nejlepší věci v životě.“
(Někteří připisují výše uvedené dílo Robertu Louisi Stevensonovi, ale v publikovaných knihách se uvádí jméno Edwarda Garretta.)
Přijde mi krásné, že kromě půvabu jazyka se v tomto textu dvakrát zmiňuje slovo „povinnosti“. Zdá se, že to vypovídá o hodnotách dřívější doby, kdy možnost pracovat a být produktivní byla považována za požehnání a patřila k tomu nejlepšímu v životě.
Báseň ze srdce
Závěrem, protože i nadále procházíme těžkými časy, vám chci zanechat krásnou báseň „Life’s Gifts“ (Dary života) od Emily H. Watsonové (1904):
Nejkrásnější věci života jsou zdarma – třpytící se azurová obloha; jehňata hrající si na loukách zelených; v líbezné hojnosti kvete růže; nad kopci a údolími a fialkami vane vítr; a volně, v překrásné nádheře, plyne bezbřehé, vlnící se moře!
Nejcennější věci v životě jsou zadarmo, ani se nedají koupit za zlaté mince. Klidný domov, jeho nepopsatelné radosti, jeho láska, jež plyne z ochotného područí, je jak pro velké, tak pro malé, a jako svatozář nad všemi, nesrovnatelná Boží láska k tobě!
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times. Překlad byl redakčně upraven.
