Důsledky, nikoliv samotné záměry, jsou tím, co vytváří nebo ničí nás a naši společnost. Nedávno jsme si s manželem povídali o politice a padlo staré přísloví „Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly“. Vtipkovali jsme, že bychom tuto větu mohli obměnit a říci: „Cesta do pekla je zahalena do dobrých úmyslů“.
Usuzuji, že Dennis Prager souhlasí. Ve svém videu na PragerU Why the Road to Hell Is Paved with Good Intentions (Proč je cesta do pekla dlážděna dobrými úmysly) mluví o psychologii lidí, kteří byli v zajetí komunismu a podporovali komunistické režimy.
Vskutku pekelné. Zvláště pro ty, kteří ho prožili nebo kvůli němu zemřeli.
Odkud tato fráze pochází? Pochází z dobrého místa, nebo dokonce z místa dobrých úmyslů? Pojďme si ji rozebrat.
Příběh, který se skrývá za tímto rčením
Ačkoli původ přísloví sahá až do renesanční Evropy, rozhodně nezačalo v moderní podobě. Toto rčení se v průběhu času vyvíjelo a nabývalo různých podob a výkladů.
Mnozí připisují počátky tohoto přísloví svatému Bernardovi z Clairvaux. V dopise svatého Františka Saleského Madame de Chantal z roku 1605 se píše: „Nedejte se znepokojit výrokem svatého Bernarda, že peklo je plné dobrých úmyslů a přání.“ V tomto případě se jedná o přísloví, které se týká pekla. (Je zřejmé, že toto rčení trápí nejen lidi naší doby.)
Od té doby se často objevovalo v křesťanských kázáních a spisech, což přispělo k jeho rozšíření. V roce 1629 se na něj odvolával duchovní Thomas Adams, v roce 1640 George Herbert a také další.
V písemných dílech se poté objevilo poměrně mnoho obměn tohoto rčení. Jeden z nejpozoruhodnějších se objevil v knize Johna Raye A Collection of English Proverbs (Sbírka anglických přísloví) z roku 1670. Tam se opět objevila představa pekla naplněného dobrými úmysly, rovněž bez dodatku dlážděné cesty. Tehdy byla publikována ve znění: „Hell is full of good meanings and wishes“ (Peklo je plné dobrých úmyslů a přání).
Stejně jako mnoho jiných starých rčení se i přísloví „Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly“ objevuje v různých podobách v jiných jazycích.
Anglický překlad jedné z knih Johanna Rambacha z roku 1811 obsahuje větu „Cesta do pekla je dlážděna dobrými předsevzetími“, což byl překlad jeho německého textu z roku 1730 „Der Weg zur Höllen sey mit lauter gutem Vorsatz gepflastert“. Tolik k dobrým úmyslům, které se skrývají za novoročními předsevzetími, jež mnozí lidé neplní!
Nakonec se v polovině 19. století metaforická cesta dostala i do rčení. V moderní podobě se objevilo v knize Henryho G. Bohna A Hand-book of Proverbs (Příručka přísloví) z roku 1855.
Přesto mám po přečtení mnoha podob této fráze pocit, že ta, která byla napsána blíže k naší době, je možná ze všech nejvýmluvnější. Autorem je C. S. Lewis, oblíbený autor série dětských knih o Narnii:
„Nejbezpečnější cesta do pekla je pozvolná – mírný svah, pod nohama měkký, bez ostrých zatáček, bez rozcestníků a směrovek.“ (Z díla Screwtapovy dopisy).
Tato výstižná metafora zdůrazňuje nenápadné, často nepozorované upadání do méně příznivého stavu a vystihuje některé aspekty významu přísloví.
Co se tedy můžeme naučit z tohoto varovného přísloví, které se k nám po staletí dostává? Existuje na něj řada různých pohledů, a všechny jsou cenné.
Činy mluví jasněji než úmysly
Když jsem byl malý, můj dědeček říkával: „Dospělý neříká ‚doufám, že budu‘, ale ‚budu‘“. Byla to skvělá připomínka. Den za dnem se měníme a buď se nám daří věci dělat, nebo ne, stáváme se laskavějšími lidmi, nebo také ne, jsme nebo nejsme lenivějšími, stáváme se nebo nestáváme trpělivějšími, a seznam by mohl pokračovat.
Kvalitní život je samozřejmě o každodenních rozhodnutích – o tom, co děláme den za dnem. Oddáváme se technologiím při prvním nutkání vzít do ruky telefon nebo zapnout Netflix? Jíme sladkosti, kdykoli se před námi objeví? Propadáme podrážděnosti pokaždé, když přítel nebo člen rodiny udělá něco, co není zrovna příjemné?
Dobré úmysly se musí proměnit v činy, aby měly nějaký význam – připomínáme, že pouhé úmysly bez následných kroků jsou marné.
Důsledky jsou důležitější než záměry
Ve výše zmíněném videu Dennise Pragera popisuje některé lidi takto: „Myslím to dobře, proto dělám dobro, a proto jsem dobrý. Pokud mi odporujete, nemyslíte to dobře a nemůžete být dobří.“
Říká, že je důležité zvážit důsledky jakéhokoli postoje, který zastáváte, zejména v sociálních a politických otázkách, a ptát se: „Co je dobré?“ Tvrdí, že postoje musí být založeny na principu moudrosti.
„Cesta k dobrému světu je dlážděna moudrostí,“ poznamenává prozíravě.
Je jisté, že dobře míněné snahy mohou neúmyslně vést k nezamýšleným důsledkům, vytvářet nové nebo zhoršovat stávající problémy. Někdy bohužel dobrodinec skončí špatně.
Existuje mnoho teorií, které mohou znít dobře, ale hlavní otázkou je – „dělá“ to dobrotu? Co nám říká historie? Co nám říkají fakta? Co nám říká realita života lidí?
Nakonec nás toto nadčasové rčení, ačkoli je svým poselstvím poněkud šokující, vybízí k zamyšlení nad významem záměru a skutečnosti, a to jak na osobní, tak na společenské úrovni. Až budeme procházet svými životními cestami, mějme stále na paměti poučení obsažené ve výroku „Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly“.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
