Sedmička je možná nejvíce fascinující číslo kulturně, kosmicky i duchovně.
Čísla jsou fascinující: magická čísla, šťastná čísla, iracionální čísla, imaginární čísla a tak dále. Čísla nám svými vzory odhalují neuvěřitelné souvislosti. Co je tedy na čísle sedm tak zvláštního?
Obecně vzato, číslo sedm se objevuje v mnoha jevech. Dávní lidé věřili, že na nebi je sedm (viditelných) planet: Slunce, Měsíc, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Moderní věda se sice neshoduje, ale starověká astronomie byla založena na těchto pozorováních. Počítáme sedm kontinentů, mluvíme o sedmi mořích a o sedmi divech světa.
Křesťanství vyznává sedm smrtelných hříchů a sedm nebeských ctností. V japonském buddhismu existuje sedm šťastných bohů. Shakespeare mluvil o sedmi obdobích lidského života.
Nedávněji George A. Miller ve svém slavném článku z roku 1956 poukázal na to, že lidé dokážou udržet v pracovní paměti kolem sedmi položek (často známé jako Millerův zákon). V matematice je sedmička prvočíslem, což ji činí nedělitelnou (kromě jedničky a sedmičky, které ji však nedělí) a symbolicky ji spojuje s idejemi celistvosti nebo integrity.
Duchovní význam čísla 7
Pokud číslo sedm má zvláštní duchovní význam, je pochopitelné, že ho lze vnímat jako šťastné číslo nebo že má mystické souvislosti, například jako sedm energetických čaker nebo prorocké tendence v numerologických studiích. Duchovní svět totiž řídí materiální svět, jak uvádí staroegyptský text Kniha mrtvých (volný překlad): „Celý svět, který leží dole, byl uspořádán a naplněn věcmi umístěnými nahoře; neboť věci dole nemají moc uspořádat svět nahoře.“
Nejdůležitější je chápat číslo sedm jako symbol plnosti a dokončení vesmíru, jak nyní existuje, nebo nového světového řádu (nebo světa, který přijde). To je zřejmé, když se podíváme, jak jej lze rozdělit. Existují tři možnosti: je to číslo, které nelze rozdělit, protože je to prvočíslo, ale lze k němu dojít pomocí šesti plus jedna, pěti plus dva nebo čtyř plus tři. Každá z těchto možností přináší nový pohled na to, jak je vesmír celistvý a úplný.
Sedmidenní týden
Nejprve, sedm jako šest plus jedna představuje původní židovské pojetí v Knize Genesis, kde bylo Stvoření dokončeno za šest dní, ale cyklus byl dokončen sedmým dnem – dnem, kdy Bůh odpočíval od své práce.
To má různé praktické důsledky. Sedmidenní týden je základem života, překračuje náboženské nebo kulturní rozdíly. Odborníci věří, že původní sedmidenní týden začal před 5 000 lety u Babyloňanů, kteří určovali týden podle měsíčního cyklu. Ten vytváří přirozený rytmus práce a odpočinku.
Některé kalendáře mají jinou základnu. Mayové v minulosti a Akanové dnes nepoužívají sedmidenní cyklus. Není na místě tvrdit, že tyto systémy nefungují stejně dobře jako sedmidenní, ale vidíme, že staří Římané měli osmidenní týden, ale nakonec přešli na systém sedmidenní. K tomu došlo ještě předtím, než byl císař Konstantin pokřtěn jako křesťan.
Sedmidenní týden, který propagovaly judaismus, křesťanství a islám, se pro ostatní – kteří ho stále častěji přijímali – nezdál být výlučný nebo náboženský. Fungoval totiž. Poskytoval vyvážený cyklus, přičemž sedmý den (ať už to byl pátek, sobota nebo neděle) byl často vyhrazený k odpočinku.
Myšlenka vyhrazeného dne odpočinku v týdnu měla významný dopad na zdraví lidí všude. Dává smysl v souladu s lidskými cirkadiánními rytmy a cykly produktivity. Vědecké studie naznačují, že mozek a tělo fungují nejlépe s týdenní odpočinkovou periodou. Například v knize Biological Rhythms and Medicine (Biologické rytmy a medicína) z roku 1983, kde autoři Alain Reinberg a Michaela H. Smolenská píší:
„Cirkaseptánské rytmy byly pozorovány v řadě fyziologických procesů, včetně imunitní reakce a regulace kardiovaskulárního systému, což naznačuje, že lidské tělo je přirozeně naladěno na sedmidenní rytmus. Praxe zahrnutí dne odpočinku do tohoto cyklu může pomoci synchronizovat tyto rytmy, podporovat celkové zdraví a snižovat fyzické dopady kontinuálního stresu.“
Tento den odpočinku slouží k restartu, regeneraci a snížení stresu. Může zlepšit dlouhodobou produktivitu, kreativitu a pohodu. Dělat věci je dobré, ale jak varoval Sokrates: „Dejte si pozor na prázdnotu hektického života.“
Potřebujeme odpočinek — i Bůh ho potřeboval — a pokud ho nemáme, hrozí nám vyčerpání. Praktický cyklus šesti a jednoho, který naplňuje sedm, umožňuje naplnění a dokončení.
Duality a lidská zkušenost
Další rozdělení sedmičky je pět plus dva. Pětka představuje mnoho významů, především lidstvo samotné: pět smyslů, pět prstů na rukou a nohou, pět končetin (dvě ruce, dvě nohy a hlava). To vše symbolizuje pentagram, který reprezentuje lidstvo. Existuje také takzvaný pátý element, jenž souvisí s „kvintesencí“, neboli životní silou nebo duchem, který oživuje člověka nad rámec čtyř základních prvků – země, vody, ohně a vzduchu.
Počet dualit je dva: světlo a tma, dobro a zlo, muž a žena, nebe a země. Symbolizuje existenci protikladných, ale doplňujících se sil. Zároveň to představuje smlouvu nebo dohodu mezi dvěma stranami; tedy s potenciálem pro harmonii existuje jak diferenciace, tak božský řád. Podle Genesis byla žena vzata z těla muže. To vytváří rozdělení, které je však zamýšleno pro harmonii. Tímto způsobem sedmička zde spojuje myšlenku o lidskosti, která je rozdělena a diferencována, ale přitom opět celistvá a kompletní.
Pozemský svět a nebeský svět
Nakonec se dostáváme k rovnici čtyři plus tři, což také činí sedm. Opět zde nacházíme jednotící smysl dokončení, který je vlastní tomuto číslu. Proč? Protože čtyřka obvykle symbolizuje náš svět: čtyři rohy Země, čtyři světové strany, čtyři roční období, čtyři fáze Měsíce a, co je nejdůležitější, tradiční čtyři živly, které tvoří stavební bloky světa: země, voda, oheň a vzduch.
Pokud číslo čtyři představuje svět, pak číslo tři představuje nebe, jiný svět, řečeno obrazně — to, co Egypťané nazývali „umístěním nahoře“. Číslo tři se opakovaně objevuje v trojici bohů (stejně jako jednoho, trojjediného Boha křesťanství), ke kterým se náboženství a mýty po celém světě neustále vztahují. (Viz můj článek o čísle tři.)
Ať už tedy rozdělíme aritmetický koláč jakkoli, číslo sedm představuje dokončení, celistvost, plnost: spojení nebe a země. Mohlo by se tedy skutečně říci, že všechno, co je v tomto světě třeba splnit, je splněno, když dosáhneme čísla sedm. Naše délka života činí 70, což je násobek sedmi, jak se píše v Bibli: „Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.“ (Žalm 90:10, ČEP). Toto je standardní míra, kterou máme k dispozici k dokončení, splnění a završení naší práce v tomto životě — někteří však, samozřejmě, žijí déle!
Několik posledních slov o čísle sedm: V Janově evangeliu vykonává Ježíš sedm znamení, aby ukázal, kým je; na kříži Ježíš pronáší sedm vět, z nichž se jedna z anglické verze Bible krále Jakuba (Jan 19:30) může volně přeložit jako: „Je to u konce!“. Aby však byl význam jasnější, tak například Jeruzalémská bible (stejně jako mnohé české verze – pozn. překladatele) interpretuje tuto pasáž jako: „Je dokonáno.“ Jeho dílo je tedy hotové, úplné, dokonané.
Velikonoční neděle však přichází třetí den, což je také osmý den v pořadí mystické činnosti, a osmička je úplně jiné číslo! Možná … pro příště.
–ete–
