V rozhovoru s malířem Shao-Han Tsai hovoří o svém panelu v triptychu Nekonečná milost Buddhy.
Z mnoha mistrovských děl přihlášených do šestého ročníku Mezinárodní soutěže figurální malby televize NTD vyniklo zejména stříbrem oceněné dílo Nekonečná milost Buddhy. Každý panel triptychu, díla rozděleného na tři části, namaloval jiný umělec: Hung-Yu Chenová, Yuan Liová a Shao-Han Tsai.
Monumentální pravý panel triptychu, který namaloval tchajwanský umělec Tsai, zobrazuje nestárnoucí téma věčného trestu. V horní části panelu se půlkruh Buddhů noří do sytých mraků, zatímco dolů se vtlačuje zlaté kolo vyzařující paprsky světla, které pronikají temnotou. Dole se zmítající se vír zmučených postav vrhá do hořící propasti, která se otevírá v bezbřehých oceánech.
Důmyslná kompozice a choreografie četných postav, vyvážená scénou spásy na levém panelu a božským triumfem na středním panelu, se vyrovná dramatu italských barokních mistrů.
Tsaiova umělecká dráha je úzce spjata s mezinárodními soutěžemi televize NTD ve figurální malbě. Jeho první učitel, Bei Cuiová (Tsui Hua Yangová), získala bronzovou medaili na 2. ročníku malířské soutěže NTD. Položila základy uměleckého vzdělávání Tsaie a seznámila ho s kresbou, akvarelem, tušovou malbou a kaligrafií.
Od střední školy se Tsai vzdělával v ateliéru Yuana Liho, japonského malíře a držitele zlaté medaile z 1. ročníku soutěže NTD. Pod jeho vedením získal Tsai formální vzdělání v evropské umělecké tradici. Poté, co s Liem pokračoval ve svém mentorství po více než deset let, zkoncipovali společně se svou spolužačkou, paní Chenovou, triptychovou malbu Nekonečná milost Buddhy.
Rozhovor s umělcem
Měl jsem možnost se setkat s Tsaiem na výstavě finalistů v New Yorku a vyzval jsem ho, aby se podělil o něco málo o vzniku tohoto díla a o své zkušenosti s klasickou olejomalbou.
Epoch Times: Mohl byste pohovořit o námětu a technice svého letošního díla? Jaký byl proces tvorby tak monumentální práce?
Shao-Han Tsai: Byl jsem zodpovědný především za pravý panel Nekonečné milosti Buddhy, včetně počáteční kompozice, skic, malých návrhů, fotografování živých modelů a malby na plátno. Představuje konflikt různých duchovních sil ve vesmíru a jejich konkrétní projevy v lidském světě.
Vizuálním středobodem obrazu je zlatý Falun [kolo zákona složené z buddhistické svastiky a taoistického jinu a jangu]. Nad ním jsou zobrazeny Buddhové, kteří znázorňují pozitivní síly vesmíru, a pod ním jsou zkažení duchové, kteří reprezentují negativní síly. Samotný Falun symbolizuje mechanismus vesmíru, „zákon“ vesmíru.
Když z Falunu vyzařují paprsky světla, padají zkažení duchové, kteří se odchýlili od své dobré povahy, dolů s vířícími mraky. Tato negativní síla se odráží v lidském světě jako moderní vlna komunismu, který z historického hlediska není jen politickou ideou nebo modelem vlády. Spíše má své kořeny v souboru ideologií, které míří proti Bohu a které mají již více než sto let velký vliv na náboženskou víru, morálku, vzdělání, kulturu a geopolitiku. Ve skutečnosti otevírá lidstvu bezednou pekelnou propast, symbolicky znázorněnou na dně tohoto díla vedle symbolu srpu a kladiva.
Z technického hlediska čerpá kompozice z mnoha uměleckých děl západní tradice – zejména z témat „Posledního soudu“.
Vytvoření vícefigurální kompozice je velmi náročné: Jak uchopit rozměr, počet a prostorové vztahy mezi postavami, … a zároveň ukázat správnou míru velkoleposti, s tím je třeba stále znovu experimentovat a upravovat. V počáteční fázi tvorby vzniklo téměř 30 verzí náčrtu a tři až čtyři dny jsme strávili fotografováním živých modelů.
Epoch Times: Co je podle vás na tvorbě umění v klasické tradici zvláštní ve srovnání s jinými současnými metodami?
Tsai: Myslím, že mezi tvorbou klasického a moderního umění je velký rozdíl. Účelem klasického umění je propojit různé úrovně krásy a pravdy, které umělec dokáže vnímat – nikoli usilovat o kreativitu a novost … nebo vyjádřit vlastní emoce. Toho se snažím dosáhnout i ve své vlastní tvorbě.
Tvorba obrazu zahrnuje spoustu specifických detailů od kompozice po techniku a při realizaci mohou vznikat obtížné problémy. Při jejich řešení se člověk musí opřít o léta tréninku v základních dovednostech a odkazy na minulá mistrovská díla [a] někdy i o nahromaděné osobní zkušenosti a zkoumání. Jindy nezbývá než čekat na náhodnou inspiraci z nebes. Každé nové dílo je cesta plná zkoušek, utrpení a příležitostí ke zdokonalení.
Stejně jako proces sebekultivace a osvícení spočívá konečná hodnota klasického umění v tom, že demonstruje život a stav bytí svého tvůrce. Jinak je prezentace jakéhokoli vizuálního efektu nanejvýš permutací tvarů a barev.
Epoch Times: Jak z pohledu klasického umělce hodnotíte mistrovská díla napříč staletími? Jak pro začátečníky a některé z nás amatérů rozpoznat dobrý obraz a pochopit jeho vynikající techniku?
Tsai: Začátečníkům v klasickém umění osobně doporučuji prostudovat vydání Dantovy „Božské komedie“ ilustrované francouzským malířem 19. století Gustavem Dorém. Doré na jedné straně vstřebal kompoziční a šerosvitné efekty klasických mistrů a byl velmi dokonalý ve schopnosti vyprávět scénu. Na druhé straně samotná Božská komedie je bohatá na nápadité scény, od podivného a hrůzného Pekla až po svaté a krásné Ráje, které jsou velmi zajímavé a inspirativní pro čtení.
Sám jsem se ostatně klasickým uměním nadchl, když jsem v dospívání četl čínské vydání Božské komedie s Dorého ilustracemi. Poté si člověk může stanovit určitý klasický mýtus nebo biblický příběh, shromáždí řadu kompozic minulých mistrů tohoto příběhu a porovná, jak odlišně interpretovali stejný děj nebo scénu. Myslím, že to může podnítit větší zájem a umožnit začátečníkům postupně si vypěstovat určitý vkus a schopnost uměleckého vnímání.
Epoch Times: Jak vás inspirují dějiny evropského umění? Proč chcete tuto uměleckou tradici zachovat a propagovat i dnes? Jak jako malíř čínského původu vnímáte rozdíly a shody mezi východní a západní klasickou tradicí?
Tsai: Na vysoké škole jsem studoval čínštinu a mám malý základ ve starověké literatuře. Vždy jsem se velmi zajímal o tradiční východní kulturu. Zároveň jsem si také všiml, že na Západě existuje hluboké spojení mezi dějinami umění a [filozofií]. Formování klasického umění v Evropě je neoddělitelně spjato s jejím filozofickým a teologickým chápáním vesmíru.
Spíše než srovnávání povrchních rozdílů mezi východním a západním uměním mě zajímá tradiční kulturní víra a kosmologie, které za nimi stojí. Mám pocit, že mezi nimi stojí mnohem více společného, než si většina lidí myslí. Různé národy a země světa mají různé zvyky, obyčeje, temperament a záliby, ale umělecké koncepty nebo estetické principy, které se v průběhu tisíciletí staly kanonickými, mají často kořeny v něčem zásadnějším a univerzálnějším. To je pravděpodobně myšleno čínským příslovím „technika může být zdokonalena, aby dosáhla tao, a umění může usměrňovat božské“.
Domnívám se, že východní a západní umělecké tradice jsou sjednoceny ve smyslu „Tao“ – cesty vesmíru. Jsem nadšený z pochopení těchto univerzálních a základních kulturních hodnot, protože si myslím, že se musí dotýkat některých pravd o člověku, životě a vesmíru.
Myslím, že celá lidská civilizace čelí jistému druhu degradace způsobené postmoderním rozpadem všech tradičních vazeb a systémů. Mnoho lidí dnes chápe věci zploštěle a roztříštěně a postupně ztrácí schopnost metafyzicky uvažovat o různých kulturních jevech – včetně umění.
Tvorba klasického umění je určitým druhem vnitřní praxe, a jen díky ní můžeme skutečně dosáhnout jeho hlubších významů. Myslím, že to je důvod, proč jsem odhodlaný na této cestě pokračovat.
–ete–
