Přední světová ocelářská skupina ArcelorMittal oznámila, že investice do zeleného vodíku prozatím odkládá. Výroba železa ze zemního plynu se podle ní v Evropě také nevyplatí, proto si počká na vývoj událostí.
Oznámení se týká investic do zelené výroby oceli prostřednictvím technologie přímé redukce železa (DRI) v kombinaci s elektrickými obloukovými pecemi (EAF). DRI je poháněná tzv. zeleným vodíkem, který je vyrobený z obnovitelných zdrojů jako jsou větrná a solární energie.
V klimatické zprávě publikované v roce 2021 slíbila společnost, že do svých závodů ve francouzském Dunkirku, španělském Sestao a německém Hamburgu nainstaluje v roce 2025 DRI zařízení. O rok později měla v plánu investovat do DRI provozů v ocelárnách v belgickém Ghentu a německých Brémách. Tyto plány nyní padají.
„Tyto projekty byly založeny na příznivé kombinaci politického, technologického a tržního vývoje, který by usnadnil investice do dekarbonizace tím, že by pomohl kompenzovat výrazně vyšší kapitálové a provozní náklady, které by tato přechodná strategie zahrnovala,“ uvedla společnost 26. listopadu v tiskovém prohlášení.
Dodává, že evropská politika, energetika a tržní prostředí se nevyvíjely příznivým směrem a vodík zůstává příliš nákladný a ani zemní plyn není v Evropě ekonomicky atraktivní.
„Zelený vodík se vyvíjí velmi pomalu, aby se stal životaschopným zdrojem paliva a DRI výroba na bázi zemního plynu v Evropě zatím není konkurenceschopná jako dočasné řešení,“ píše se ve zprávě. Vodík bude mít podle společnosti význam až někdy po roce 2030.
Jako další důvody uvádí „významné nedostatky“ v mechanismu uhlíkové daně (CBAM), která má zabránit levným, neekologickým dovozům oceli z Číny a dalších zemí. Ocelářskému koncernu vadí i nízká poptávka.
„I když máme zákazníky, kteří nízkouhlíkovou ocel chtějí, ti, kteří ji chtějí a jsou ochotni si za ni připlatit, jsou stále ve velké menšině,“ uvedl výkonný ředitel firmy Aditya Mittal.
Vyčkáme dalšího vývoje
Společnost si proto počká na rok 2025, kdy má dojít k několika důležitým událostem jako přezkoumání fungování CBAM, zveřejnění Akčního plánu pro ocel a kovy nebo přezkoumání dosavadních ochranářských opatření pro evropský ocelářský průmysl.
„Očekávám, že politická rozhodnutí přijatá v roce 2025 nám pomohou objasnit, jak budeme postupovat vpřed k dekarbonizaci našich aktiv,“ poznamenal Mittal.
Koncern ve zprávě naznačil, že zřejmě upraví klimatické cíle ve svém dalším klimatickém výhledu a uvedl, že absolutní emise společnosti se v Evropě od roku 2018 sice snížily o 28,2 %, ale „převážně kvůli nižší produkci v důsledku slabé poptávky“.
Zároveň však ujišťuje, že plány na dosažení nulových emisí do roku 2050 platí a vyjmenovává zelené projekty, které běží dál, například pořízení obří obloukové pece ve španělském závodu na dlouhé produkty nebo zvyšování výroby z existujících obloukových pecí v Sestao.
Zelená ocel – hudba vzdálených let
Technologie DRI-EAF, tedy ekologické zpracování železa za použití vodíku a následnou přeměnu na ocel v obloukových pecích, je v současnosti jednou z hlavním cest, jak dosáhnout zelené, bezemisní oceli. Je však značně nákladná.
Bývalý generální ředitel Třineckých železáren Jan Czudek uvedl v rozhovoru v roce 2018, že investiční náklady DRI projetků jsou „astronomické“.
„Závod s technologií DRI, který postavil rakouský Voestalpine v USA na břehu Mexického zálivu na výrobu 2 milionů tun železa, stál v přepočtu zhruba 20 miliard korun. Při aktuálních cenách oceli jsou to nenávratné investice, i když do nich započítáte cenu CO2. V Evropě si takové zařízení vůbec nedokážu představit,“ prohlásil pro Ocelářskou unii.
Od té doby se toho moc nezměnilo. Technologie výroby oceli za použití bezfosilních paliv, jako je vodík, zůstávají nadále drahé, byť s nimi velcí hráči v oboru experimentují. Studie z roku 2023 ukázala, že ze 300 zkoumaných lokalit na celém světě je konkurenceschopná výroba zelené oceli pomocí DRI-EAF technologie možná jen v blízkosti obratníku Kozoroha a Raka, tedy v teplých krajinách, které se kromě vysoce kvalitní železné rudy a nízkých mezd vyznačují „vynikající solární energií s doplňkovým větrem na pevnině“.
To se může časem změnit, nicméně je to stále ještě v nedohlednu. „Pokud ceny koksovatelného uhlí zůstanou vysoké, mohla by bezfosilní ocel dosáhnout konkurenceschopnosti v příznivých lokalitách od roku 2030 a dále se zlepšovat do roku 2050,“ píší autoři studie.
Další studie, tentokrát ze srpna 2024, rovněž uvádí zvýšenou atraktivnost vodíku v horizontu desítek let.
„V krátkodobém horizontu se očekává, že poptávka po oceli na bázi zeleného vodíku bude omezená a do roku 2030 bude tvořit 2 % současné celkové produkce oceli. Kolem roku 2040 se však očekává fáze transformace, která se vyznačuje zrychleným růstem. Předpokládá se, že do roku 2050 dosáhne celosvětová poptávka 35 % současné celkové produkce oceli,“ uvádí výzkum.
