Obnovitelné, na počasí závislé energetické zdroje zvyšují ceny elektřiny. Kromě toho jsou plány na dekarbonizaci odsouzeny k nezdaru. Tak hodnotí situaci na evropském trhu s elektřinou několik energetických analytiků.
Více evropských zemí zásadně obnovuje svou energetickou infrastrukturu, aby dosáhly ambiciózních cílů uhlíkové neutrality. Klíčovou roli v tomto procesu hrají obnovitelné zdroje energie.
Někteří energetičtí analytici však varují, že právě tato strategie by se mohla Evropě stát osudnou.
Zejména Německo výrazně sází na větrnou a solární energii. Nedostatek větru v polovině ledna, který trval několik dní, vedl k růstu velkoobchodních cen elektřiny nejen v Německu, ale i v Norsku. To ve skandinávské zemi vyvolalo politickou krizi, jež nakonec vedla k pádu norské vlády.
Norsko je prostřednictvím podmořských kabelů propojeno s několika evropskými zeměmi, což umožňuje vzájemnou výměnu elektřiny mezi trhy. Díky tomu může Norsko exportovat svou hlavní energetickou surovinu – vodní energii. V případě potřeby však také elektřinu dováží.
Rizika spojená s obchodem s elektřinou
Země, které exportují elektřinu, riskují vysoké domácí ceny v případě rostoucí poptávky v sousedních státech. Podle některých energetických analytiků vede rostoucí závislost Evropy na obnovitelných zdrojích k větším cenovým výkyvům na nadnárodním trhu, který je stále více ovlivňován nabídkou větrné a solární energie.
Obchod s elektřinou může být výhodný pro obě strany, nesmí se však stát trvalou berlí, která by zakrývala vnitropolitická pochybení. Uvedl to Andy Mayer, energetický analytik z Mezinárodní energetické agentury (IEA), pro Epoch Times.
„Energetická bezpečnost logicky těží z obchodu. […] Špatný rok jednoho obchodního partnera se může stát příležitostí pro druhého – a naopak. Vzájemně se tak jistíme,“ vysvětlil Mayer. Zároveň však varoval:
„Tato logika však nefunguje, pokud se státy chovají lehkovážně ke své vlastní energetické bezpečnosti a místo toho se spoléhají na odpovědnější sousedy.“
Mayer přitom poukázal na reakci Německa na jadernou havárii ve Fukušimě v roce 2011, kdy vláda pod vedením Angely Merkelové (CDU) urychlila odklon od jaderné energie. Podle něj jde o příklad takové energetické závislosti. „Němci odstavili jaderné elektrárny, zatímco se zároveň stále více spoléhali na francouzskou jadernou energii,“ uvedl.
„Když pak velká část této stárnoucí flotily (ve Francii) vypadla z provozu, bylo nutné spálit více sirnatého polského uhlí, aby se zabránilo výpadkům elektřiny. Zároveň francouzští daňoví poplatníci museli zaplatit účet ve výši 10 miliard eur za záchranu (státního francouzského dodavatele energie EDF) poté, co vláda zavedla cenové regulace.“
Vysoká poptávka po elektřině přiměla Norsko k přehodnocení strategie
Další příklad: Od roku 2021, kdy byla poptávka po elektřině ve Spojeném království vysoká a výroba větrné energie nízká, nechává Norsko proudit až 1 400 megawattů elektřiny prostřednictvím podmořského kabelu North Sea Link.
Ve stejném roce začalo Norsko dodávat elektřinu do Německa přes podmořský kabel NordLink se stejnou kapacitou. Tyto kabely nejen usnadňují norský export elektřiny, ale také umožňují výměnu větrné a solární energie mezi zeměmi.
Tato dohoda se však v prosinci 2024 otřásla v základech, když německý dovoz elektřiny vyhnal evropské ceny na nejvyšší úroveň od roku 2009. To přimělo norského ministra energetiky z řad Dělnické strany, Terje Aaslanda, k prohlášení, že vláda své exportní dohody přehodnotí.
Nárůst cen kvůli většímu počtu podmořských kabelů
O několik týdnů později vystoupila euroskeptická Strana středu z vládní koalice, což vedlo k pádu norské vlády, když plánovala přijetí evropských předpisů pro obnovitelné zdroje energie. Jejich předseda Trygve Slagsvold Vedum obvinil podmořské kabely do Německa a Anglie z vysokých cen v zemi.
Vedum ve svém prohlášení z 30. ledna uvedl, že Norsko musí znovu získat „národní kontrolu“ nad cenami elektřiny. Předchozí vlády obvinil z výstavby „cizích elektrických kabelů“ do Německa a Anglie. Ty zvýšily exportní kapacitu norské elektřiny o více než 40 %.
„Tato rozhodnutí jsou jedním z hlavních důvodů, proč lidé v Norsku nyní zažívají vysoké a nestabilní ceny,“ řekl Vedum. „Cenová spirála, kterou tyto dva nové kabely roztočily, vedla k vysokým a nestabilním cenám (elektřiny).“ EU brání Norsku v zavedení účinných opatření pro kontrolu vývozu elektřiny z Norska. Vedle toho uvedla i další skutečnosti:
„Některé země EU v posledních letech oslabily své energetické systémy tím, že se příliš spoléhaly na výrobu elektřiny, která funguje pouze tehdy, když fouká vítr nebo svítí slunce.“
Německo a Velká Británie v posledních letech masivně rozšířily obnovitelné zdroje energie závislé na počasí. Zejména tyto země jsou nyní více než kdy jindy závislé na dovozu elektřiny. V loňském roce mělo Německo nakonec přebytek dovozu více než 28 terawatthodin (TWh).
Mayer zdůraznil, že domácí obavy – v případě Norska posílené regionálními cenami – vyvolávají „nacionalistickou reakci“. To znamená tendenci uzavřít evropský trh s cílem zajistit opět stabilnější domácí ceny elektřiny.
Mayer: Plány na dekarbonizaci Spojeného království neuspějí
Spojené království plánuje dekarbonizovat svou energetickou síť do roku 2030. Ačkoli vládnoucí Labouristická strana nedávno znovu oživila své jaderné ambice a povolila větší výstavbu jaderných elektráren v Anglii a Walesu, tyto elektrárny nelze postavit dostatečně rychle, takže země je zatím stále závislá na obnovitelných zdrojích.
K tomu je třeba připočítat skutečnost, že ve Spojeném království platí zákaz frakování. Kromě toho Labouristická vláda oznámila, že nebude udělovat nové licence na těžbu ropy a zemního plynu.
Co se týče rizik pro Spojené království, Mayer upozorňuje, že závisí na tom, jak dlouho bude trvat, než vláda přijme skutečnost, že její plány na dekarbonizaci do roku 2030 „nebudou fungovat“.
To platí zejména po nedávném odstoupení dánské energetické společnosti Orsted, největšího světového developera větrných turbín na moři. Orsted oznámil 5. února, že sníží svůj investiční program pro rok 2030 o 25 %. Současně se celý sektor potýká se zvyšujícími se náklady a problémy v dodavatelských řetězcích.
Mayer uvedl: „V příštích deseti letech nemáme rozumnou, cenově dostupnou alternativu k pokračující závislosti na plynových elektrárnách pro základní zátěž a jako zálohu, a bylo by krajně nerozumné omezovat přístup k našim vlastním zdrojům energie.“
Dodal, že na řadě by mohla být další oblast – zásobování plynem. „Pokud by Norsko z nějakého důvodu uzavřelo (podmořský plynovod do Spojeného království), budou alternativy, jako je LNG (zkapalněný zemní plyn), nejen nedostatečné, ale i extrémně drahé. Sny se mohou rychle proměnit v noční můry o nákladech na život.“
Vodní energie nenabízí žádné řešení
V Norsku pochází 90 % vyrobené elektřiny z vodních elektráren. S téměř 50 % evropské úložné kapacity se jedná o největší evropské úložiště obnovitelných zdrojů. Norská vodní energie však nenabízí jednoduché řešení problémů vyplývajících ze společného využívání elektřiny v Evropě.
Kathryn Porterová, energetická poradkyně z poradenské společnosti Watt-Logic, vysvětlila pro Epoch Times, že slavnému severskému hydroenergetickému systému chybí přečerpávací výkon. „Jakmile se voda spotřebuje, je pryč,“ řekla.
Porterová rovněž uvedla, že přeshraniční obchod s elektřinou je založen na krátkodobých cenových rozdílech, které hodnotu vody jako vzácného zdroje zohledňují až ve chvíli, kdy je téměř vyčerpána. „Najednou ceny vyletí do závratných výšin, ale to už je pozdě, vody už je málo.“
Někteří tvrdí, že Norsko může jednoduše importovat elektřinu, aby vyrovnalo spotřebu vody. Podle Porterové však Norsko elektřinu jen zřídka importuje. Když k tomu dojde, tak obvykle v noci, kdy je poptávka nízká.
„Jakmile je voda pryč, musí čekat na déšť nebo tání sněhu, aby ji znovu doplnili – což je zcela mimo jejich kontrolu,“ řekla. Dodala, že ceny by byly extrémně vysoké, pokud by Norsko v tu chvíli muselo elektřinu importovat.
Energetická poradkyně rovněž vysvětlila, že v roce 2012 čelil norský průmysl silnému odporu proti propojení s Německem a Spojeným královstvím. Vláda a státní hydroenergetická společnost Statkraft však tento odpor překonaly a projekty realizovaly.
Podle Porterové byly oba propojené kabely uvedeny do provozu v roce 2021, což se shodovalo s velmi suchým rokem. V roce 2022 klesly hladiny vody na 20letá minima a ceny elektřiny v norské cenové zóně NO2 se zdesetinásobily. Vláda zasáhla a převzala až 90 % nákladů na elektřinu pro spotřebitele.
Německo používá jako kompenzaci kruhový tok
Německo se závazně uložilo snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 55 %. K tomu německá vláda vydala miliardy eur na pouze mírné snížení emisí, uvedla Porterová.
Na rozdíl od Norska je Německo, podle Porterové, závislé na sousedních energetických sítích, aby nahradilo investice do své vlastní energetické infrastruktury. To znamená, že využívají energetické sítě sousedních zemí k přenosu elektřiny z jedné oblasti do druhé.
V roce 2017 evropské regulační orgány požadovaly, aby si Německo a Rakousko rozdělily společný trh s elektřinou. Důvod: již dříve se objevily stížnosti ze střední Evropy na přetížení sítě. Jedná se o nezamýšlený důsledek přechodu Německa na obnovitelné zdroje energie.
Elektřina, která proudí z rostoucí, ale nepravidelné výroby větrné energie v Německu na severu země do sousedních sítí a vrací se zpět do jižního Německa nebo Rakouska, je známá jako kruhový tok.
Evropští provozovatelé sítí z České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska si již v roce 2014 stěžovali, že kruhové přenosy vyčerpávají kapacitu sítí a destabilizují je.
„Němci nejenže neinvestovali do plánovatelné výroby, ale ani nevybudovali své přenosové sítě. Mají hodně větrné energie na severu, ale většina průmyslové poptávky je na jihu, a tak se pokusili využít sousední sítě k přenosu této elektřiny,“ řekla.
Obnovitelné zdroje potřebují „masivní dotace“
Podle Porterové jsou obnovitelné zdroje drahé, protože vyžadují „masivní dotace“ a „celou řadu samostatných generátorů pro nouzové zásobování“, když nefouká vítr a nesvítí slunce. Vysvětlila:
„V podstatě máte dvakrát stejnou výrobu elektřiny, a náklady na síť jsou u obnovitelných zdrojů mnohem vyšší, protože mají nízkou energetickou hustotu. To znamená, že je potřeba více kabelů pro jejich připojení než u konvenční výroby elektřiny.“
Porterová rovněž upozornila na to, že vyrovnávání výkyvů ve výrobě energie v závislosti na počasí způsobuje další náklady. „Náklady na rozvodnou síť se nadále zvyšují, protože je třeba vyrovnávat výkyvy obnovitelných zdrojů energie závislé na počasí v reálném čase. Je to proto, že každý mrak a každý poryv větru má vliv na výkon, což znamená, že výroba je v reálném čase velmi proměnlivá.“ Svědčí o tom redispečerská opatření (vyrovnávání rovnováhy v síti), kterých bylo v loňském roce více než kdykoli předtím.
–etg–
