Prozkoumejte podrobnou analýzu slavného mistrovského díla velkého skladatele – od jeho charakteristických prvních čtyř tónů až po velkolepé finále.
Beethovenova Symfonie č. 5 c moll, op. 67 má tu čest být patrně nejrozpoznatelnější symfonií v celém repertoáru a možná i nejznámější skladbou klasické hudby vůbec. Často se jednoduše nazývá Beethovenova Pátá symfonie a někdy stačí říct jen Pátá symfonie, aby v mysli okamžitě zazněl charakteristický čtyřtónový motiv, kterým skladba začíná. Skladatelé před Beethovenem i po něm psali páté symfonie. Ale Beethoven napsal tu Pátou symfonii.
Beethoven skládal svou Pátou a Šestou symfonii současně v letech 1804 až 1808. Obě měly premiéru v rámci stejného velkolepého koncertu 22. prosince 1808 ve Vídni, který zahrnoval také jeho Koncert pro klavír a orchestr č. 4 G dur, část Gloria z jeho Mše C dur, Chorální fantazii (předznamenávající finále Symfonie č. 9 d moll) a Beethovenovy improvizace na klavír. Kdyby si milovník klasické hudby mohl vybrat jeden koncert, na který by se vydal cestováním časem, 22. prosinec 1808 by byl určitě vysoko na seznamu.
Beethovenova Pátá symfonie je nejznámější díky své první větě, označené Allegro con brio, která koncentruje sílu jediného krátkého hudebního motivu způsobem, jaký do té doby nikdo nezkusil.
Tři tóny G a jedno Es
Ta-ta-ta-TÁÁ.
Každý zná úvodní údery, které jsou okamžitě zopakovány na jiných tónech:
Ta-ta-ta-TÁÁ…
Tento sevřený rytmický motiv je podmanivý a během přibližně sedmiminutové první věty ho uslyšíme znovu a znovu. Samotné tóny však odhalují prvek první věty, o kterém se často nemluví – nejistotu tóniny.
Beethovenova Pátá byla jeho první symfonií v mollové tónině. Symfonie v moll nebyly na přelomu 18. a 19. století neznámé, ale byly vzácné. Například jen dvě z Mozartových 41 symfonií jsou v moll. Když první tóny Beethovenovy Páté symfonie tvoří tři G a jedno Es, bylo přirozené slyšet v nich náznak Es dur – publikum roku 1808 to dokonce očekávalo, protože většina symfonií byla tehdy v durových tóninách.
Důvod této dvojznačnosti spočívá v tom, že tóny G a Es jsou pátým a třetím stupněm c moll stupnice. Ale zároveň jsou třetím a prvním stupněm stupnice Es dur. Odpovědné tóny – F a D – patří do obou těchto tónin. Až po prvních osmi tónech si můžeme být jistí, že věta je skutečně v c moll. I tehdy však bude harmonický postup c moll přerušen přibližně po dvou minutách odvážným voláním lesních rohů v Es dur (viz video a časové značky níže).
S výjimkou krátkého kontrastního druhého tématu (v Es dur) a nečekaného, téměř teskného hobojového sóla blízko konce je celá první věta posedlá rozvíjením úvodního motivu v různých tóninách. Existuje sice závěrečné téma, ale věta se vrací k „ta-ta-ta-TÁÁ“ a končí tímto motivem, místo aby skončila závěrečným tématem, jak by bylo obvyklé. Není divu, že první věta Beethovenovy Symfonie č. 5 stanovila nový standard pro rozvíjení motivů v symfonické hudbě budoucnosti.
Druhá věta, Andante con moto, je dokonalým protipólem toho, co jí předcházelo. Pokud je první věta sevřenou pěstí, pak tato uvolněná a rozprostřená sada tématu a variací v As dur nechává své prsty probíhat trávou na bujně zeleném svahu. Zatímco první věta zadržovala dech, tato volně dýchá. Objevují se v ní vznešené i rozjímavé momenty a celek se nakonec uzavírá v klidné, nerušené harmonii.
Třetí věta, scherzo (živá část symfonie), označená Allegro, začíná tajuplným šepotem v hlubokých smyčcích, načež se náhle rozběhne vznešené pochodové téma v žesťových nástrojích, které opět využívá rytmus „ta-ta-ta-TÁÁ“. Trio, tedy tradiční střední část scherza, je energickou mini-fugou, která klade virtuózní nároky na violoncella a kontrabasy. Scherzové téma se triumfálně vrací, část trio se zopakuje a poté se scherzové téma vrací znovu, tentokrát tiše zahrané dřevěnými dechovými nástroji a pizzicato smyčci, ale nedospěje k závěru. Místo toho Beethoven v ryze inovativním gestu scherzo neukončuje, jak by bylo obvyklé, ale vytváří z něj tajemný hudební most vedoucí přímo do finále, které exploduje ve velkolepé slávě C dur.
Vítězná hudba a tři trombony
Tonalitní napětí mezi dur a moll v první větě oscilovalo mezi c moll a Es dur. V závěrečné větě, označené Allegro, se jasným vítězem stává C dur, které se z doznívajícího scherza vynořuje jako letní úsvit. Tato věta ztělesňuje triumf bez poskvrny, s bravurními tématy stoupajícími až k nebesům. Aby Beethoven ještě více zdůraznil mohutnost této části, přidává do orchestru pět nových nástrojů, které se dosud neobjevily: pikolu, kontrafagot a tři trombony. Toto je Beethovenovo první použití trombonů v symfonii a zároveň jedno z prvních využití těchto nástrojů v symfonické hudbě vůbec.
Asi v polovině finále, které obvykle trvá kolem deseti minut, se znovu vrací scherzové téma, tentokrát jako vzdálená vzpomínka – jako by připomínalo obtížnou cestu k dosažení vítězství. Nakonec však finále – a s ním celá symfonie – směřuje k monumentálnímu závěru.
Podle svého písaře Antona Schindlera Beethoven slavný úvodní motiv popsal jako „osud klepající na dveře“. Schindler byl sice známý tím, že si rád přikrášloval fakta, aby byla zajímavější, přesto je pravda, že osud byl pro Beethovena velkým tématem. Ať už Beethovenova Pátá symfonie pojednává o osudu či o čemkoli jiném, představuje klíčový milník v proměně symfonické hudby – od pouhé zábavy k hudebnímu metaforickému výrazu, od příjemného rozptýlení k tvorbě soběstačných světů plných myšlenek a emocí. Právem se řadí mezi dokonalé vzory symfonické formy.
Časové značky
Níže jsou uvedeny časové značky klíčových momentů Páté symfonie, které byly popsány výše. Odpovídají provedení lipského Orchestru Gewandhausu pod vedením Herberta Blomstedta:
0:10 Začátek symfonie, Allegro con brio.
1:36 Opakování expozice – první části první věty.
2:59 Rohové volání oznamuje tóninu Es dur.
4:37 Krátké, teskné hobojové sólo krátce přeruší vývoj motivu.
6:52 Úvodní motiv se vrací na konci a uzavírá první větu.
7:45 Začíná druhá věta, Andante con moto.
17:50 Začíná třetí věta, Allegro, ve formě scherza, s tajemnými hlubokými smyčci.
18:15 Náhlá změna nálady s mohutným tématem v lesních rozích.
19:43 Violoncella a kontrabasy začínají střední část věty.
24:51 Po zopakování dvou částí scherza se první část vrací znovu, tentokrát jako tajemná ozvěna, která přechází do stejně záhadného hudebního mostu vedoucího přímo do finále.
26:21 Finále exploduje v celé slávě C dur.
31:44 Scherzové téma se nečekaně vrací uprostřed finále.
–ete–
