Připomeňme si Bedřicha Smetanu, zakladatele české národní hudby, jenž měl v tomto roce 200. výročí od narození.
Smetanovo postavení zakladatele české hudby je označení, které mu – stejně jako mnoha jiným umělcům – bylo plně uznáno až po jeho smrti. Hudební vědec Brian Large k tomu poznamenal: „Jen několik let před [jeho smrtí] byl odmítán, označován za ‚wagneriána‘ a obviňován z brzdění hudebního pokroku.“
Na počátku 19. století byla česká hudba pod silným vlivem italské opery a Mozarta. S rozpadem feudálního řádu a nástupem nové průmyslové střední třídy, která chtěla napodobit své sofistikované německé sousedy, se však objevila touha vytvořit jedinečný domácí hudební styl.
Tuto snahu podnikli někteří předchůdci a současníci Smetany, například Pavel Křížkovský (1820–1885), který do svých skladeb začlenil českou lidovou hudbu. Většina pokusů v tomto směru však byla slabá. Právě Smetanovi se proto právem připisuje vytvoření specifického českého hudebního idiomu. Jak se mu to podařilo?
Od génia k hluchotě
Bedřich Smetana se narodil v Litomyšli. Jeho otec František byl mistrem sládkem a Bedřich strávil své rané dětství v pivovaru. František a jeho manželka Barbora byli také vášnivými tanečníky. Říká se, že v noci před Bedřichovým narozením tančila jeho matka až do brzkých ranních hodin, krátce před porodem.
Ať už sklon k rytmu absorboval během těchto dlouhých tanečních seancí v děloze, nebo ne, dítě projevilo talent k hudbě už velmi brzy. Ve svém deníku, který si vedl jako dospívající, Bedřich napsal, že ho jeho otec naučil držet hudební tempo už ve třech letech, číst noty a hrát na housle. Svůj první veřejný koncert měl v šesti letech. Když na školní oslavě císařova svátku zahrál klavírní skladbu, byl vyzvednut do vzduchu a oslavován jako zázračné dítě.
V dospělosti se Smetana na čas přestěhoval do Švédska, kde pracoval jako učitel a dirigent. Po návratu do Prahy v 60. letech 19. století se mu podařilo uspět jako operní skladatel. Nejznámější z jeho oper je dodnes Prodaná nevěsta.
Ve svých pozdních čtyřiceti letech však začal mít problémy se sluchem. Podobně jako Beethoven trpěl Smetana touto ztrátou hlubokým duševním utrpením. V roce 1874 již nebyl schopen pracovat, rezignoval na post dirigenta a upadl do chudoby. Přesto dokončil operu Libuše, která oslavuje českou identitu a folklór. Tu přihlásil do soutěže a vyhrál velkou finanční odměnu. Nečekaný úspěch mu dodal odvahu a povzbudil ho k práci na jeho největší skladbě.
Má vlast
Smetanovým nejznámějším dílem je Má vlast, cyklus šesti symfonických básní, které vznikaly v letech 1874–1879. Smetana je složil v době, kdy byl již zcela hluchý.
Dvě části tohoto cyklu čerpají inspiraci z českých mýtů, dvě z historie a dvě z přírody. Nejznámější z nich je druhá část, Vltava, často překládaná jako Moldau. Skladba oslavuje řeku Vltavu a Smetana v ní mistrně zachytil pohyb řeky českou krajinou. Kompozice začíná jemně, kdy „teplé“ tóny fléten a „studené“ klarinety imitují bublající prameny, z nichž řeka pramení ve dvou zdrojnicích. Flétny pak přecházejí do rychlých kaskád, evokujících tok vody. Přibližně po minutě se hlavního tématu ujímají smyčce, které hrají nezapomenutelnou melodii připomínající vlny.
Jak řeka plyne krajinou, hudba ilustruje různé scény. Žesťové nástroje a bicí evokují královský hon. Smyčce a dechové nástroje rozvíjejí živou melodii připomínající selský svatební tanec, která následně přechází do tajemné pasáže. Podle samotného Smetany zobrazuje „vodní víly tančící ve stříbřitém měsíčním světle“. Poté se vrací žesťové nástroje a bicí, když „voda burácí a víří přes Svatojánské proudy“. Hlavní téma se nakonec znovu objeví v majestátní podobě, když „řeka plyne směrem k Praze, míjí Vyšehrad“, a skladba končí diminuendem, kdy se Vltava vlévá do Labe.
Veřejný hrdina
Ačkoli není Bedřich Smetana v Americe známým jménem, mezi skladateli má celosvětově významné postavení. Tento status mu byl však přiznán až posmrtně.
Do Prahy přijížděli slavní skladatelé, jako byli Berlioz, Liszt a Wagner, kteří byli veřejností velmi oblíbení. Smetana dokázal jejich vlivy zpracovat a úspěšně je propojit do vlastního, českého stylu. Tento přístup však narážel na odpor u některých skupin, které v zahraničních skladatelích viděly ohrožení národní identity. Kvůli tomu utrpěla Smetanova pověst a jeho psychické zdraví se po dokončení cyklu Má vlast dále zhoršovalo. Na počátku roku 1884 byl přijat do psychiatrické léčebny, kde v květnu téhož roku zemřel.
Po jeho smrti byla jeho díla oceněna více než tvorba jeho současníků a dnes je v České republice považován za národního hrdinu. Po celý rok 2024 probíhají po celé zemi oslavy dvoustého výročí jeho narození, přičemž představení jeho děl stále pokračují.
Smetanova síň v Praze, nacházející se v Obecním domě, nese jeho jméno na počest jeho celoživotního úsilí o to, aby se hlavní město stalo národním centrem opery. V jeho rodném městě Litomyšli je na Smetanově náměstí, přibližně 160 kilometrů od Prahy, umístěna velká socha. Kromě speciálních oslav dvoustého výročí hostí Litomyšl každé léto operní festival věnovaný Smetanovi a každé podzimní období Smetanův hudební festival mládeže.
Smetana nejenže formoval zvuk české národní hudby svými živými skladbami a oddaností své vlasti, ale také zajistil, že její duch bude proudit daleko za břehy Vltavy.
–ete–
