Zábavný hobit v sérii Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena se učí, co znamená být odvážný a obětovat se pro druhé.
Fantasy svět Pána prstenů od J. R. R. Tolkiena je plný inspirativních postav. Aragorn, právoplatný dědic gondorského trůnu, zosobňuje spravedlivého vládce. Nenahraditelný Frodo Pytlík ukazuje, co znamená nezištně přijmout břemeno. Dokonce i gondorský elitní válečník Boromir, jenž odráží lidskou náchylnost ke zkaženosti mocí, je zároveň příkladem věrnosti.
Mezi těmito výraznými postavami je snadné přehlédnout Peregrina Brala, jehož vývoj v průběhu ságy ukazuje Tolkienovy pronikavé postřehy o odvaze, ctnosti a oběti.
„Hlupáku Bralovská!“
Peregrin Bral, přezdívaný Pipin, je jedním z hobitů, kteří stojí v samotném srdci Tolkienova fantastického světa. Poklidní hobiti se oblékají do jasných barev, chodí naboso a žijí v útulných podzemních příbytcích. Pipin je neustále hravý, beznadějně nemotorný a rozhodně nemá v oblibě manuální práci. I mezi hobity je považován za poněkud výstředního. Jeho veselá povaha často zlepšuje náladu, ale zároveň všechny vystavuje nebezpečí.
Aby čelili zlu ohrožujícímu Středozem, spojí se vůdci lidí, elfů a trpaslíků a vytvoří Společenstvo prstenu. Devět společníků se musí vydat na území nepřítele, aby zničili Jeden prsten, jehož prostřednictvím Temný pán Sauron ovládá svět. Mezi nimi jsou čtyři hobiti ze své rodné Kraje: Frodo, „ten, který nese prsten“, jeho věrný přítel Sam, Pipin a jeho nejlepší přítel a bratranec Smíšek. Cesta Společenstva je plná nečekaných zvratů, kdy se skupina neustále rozděluje a znovu setkává. První vážné nebezpečí, jemuž čelí, je přímým důsledkem Pipinovy nepozornosti – a málem všechny stojí život.
Aby se vyhnuli neschůdným stezkám, vydává se Společenstvo oklikou skrze prastaré trpasličí sídlo. Jakmile vstoupí do podzemních tunelů, vycítí přítomnost temných sil. Pipin, nevinný a zvědavý, si však neuvědomuje nutnost ostražitosti. Upoutá ho hluboká studna a fascinován jejím zdánlivě bezedným dnem do ní upustí kámen. Ten s rachotem padá dolů, jeho ozvěna se rozléhá v širokých stínech. Náhle se ozvou dunivé bubny – probudil cosi, co mělo zůstat spát. Hordy krvelačných skřetů se vrhají na Společenstvo, které jen stěží unikne po tvrdém boji.
„Hlupáku Bralovská!“ kárá čaroděj Gandalf zděšeného hobita. Tohle není místo pro roztržitého snílka. Neopatrnost může zabíjet. Naštěstí však Pipin dostane ještě mnoho příležitostí svou chybu napravit.
Pipinova první zkouška
Krátce po útěku Společenstva na ně zaútočí další skupina skřetů, což přinutí družinu rozdělit se na tři skupiny. Válečníci jsou nuceni opustit hobity – Frodo a Sam pokračují v cestě sami, zatímco Pipin a Smíšek padnou do zajetí. Skřeti se domnívají, že Pipin vlastní Prsten, a chtějí ho odvést k Sauronovi.
V náhlém záblesku důvtipu Pipin upustí brož, kterou dostal na začátku cesty. Brož je připevněna k náhrdelníku vyrobenému z elfského kovu, jenž se nikdy samovolně neuvolní – lze ho rozvázat pouze ručně. Pipin ví, že je válečníci budou hledat, a upuštěný šperk jim poskytne stopu, kterou mohou následovat. Poprvé začíná uvažovat jako člen týmu spojeného společným cílem, využívající vše, co má k dispozici, aby zajistil nejen své přežití, ale i úspěch celé skupiny.
Pipinova rozhodnost se ukáže jako správná. On a Smíšek nejsou sice okamžitě zachráněni, ale nakonec se jim podaří uniknout ze zajetí. Jejich přátelé se nyní dozvídají, že jsou naživu, a mohou pokračovat ve svém poslání s novou nadějí, což je motivuje k zásadním rozhodnutím. Přesto se Pipin zatím stará především o vlastní přežití. Aby se mohl stát skutečným hrdinou, musí se naučit hodnotu odvážné oběti – i za cenu vlastního života.
Z hobita hrdinou
Když se Pipin znovu setká s Gandalfem, čaroděj už vlastní „hladkou křišťálovou kouli“ zvanou Palantír, která umožňuje Sauronovi nahlédnout do mysli toho, kdo ji drží. Smíšek Pipina varuje, aby se „nepletl do záležitostí čarodějů“, ale hobitova nezkrotná zvědavost ho opět přemůže. Když Gandalf usne, Pipin ukradne Palantír a pohlédne do něj:
„Nemohl odtrhnout oči. Uvnitř to vřelo plameny a koule se zdála rotovat. Najednou světlo zhaslo. Zalapal po dechu, ale zůstal strnule sevřený nad koulí, oběma rukama ji tiskl. Čím dál víc se skláněl, až ztuhl, jeho rty se nehlasně pohybovaly. Pak s přiškrceným výkřikem padl na záda a zůstal ležet bez hnutí.“
Pipin svou vizi popisuje jako „temné nebe a vysoké hradby“ a říká, že byla „krutá. Jako by ho probodávaly nože.“ Gregory Bassham a Eric Bronson ve své knize Hobit a filozofie poznamenávají, že Pipinovo přímé setkání se zlem podněcuje jednu z nejradikálnějších proměn v celé Tolkienově sáze. Pipin začíná jako „bezstarostný a nezralý“ hobit, který mezi houževnatými hrdiny Společenstva příliš nezapadá. Je přímým potomkem vládce hobitů, ale už od dětství se raději věnoval rošťárnám. Jeho nejoblíbenějšími činnostmi jsou večeře, pivo a lenošení. Prostý život, po němž touží, je v ostrém kontrastu s velkolepými síněmi králů.
To se však rychle mění, když pohlédne do Sauronova „ohně“. Pipin prochází „úplnou morální proměnou“. Už věděl, že svět je v ohrožení, ale poprvé v životě si plně uvědomuje závažnost této hrozby – což se projevuje i jeho fyzickou strnulostí. Jakmile se vzpamatuje, pochopí, že boj proti zlu není jen záležitostí druhých. Zlo nikoho neušetří, a jeho porážka vyžaduje odvážnou oběť – na niž je nyní Pipin připraven.
Gandalf ho nakonec vezme s sebou do Minas Tirith, neproniknutelné citadely lidí a nejnovějšího cíle skřetího tažení. Při setkání se správcem města Pipin nabídne své celoživotní služby jako projev úcty k památce Boromira – správcova syna a jednoho ze společníků – který padl při jeho obraně. Krátce poté správcova zoufalost přeroste v šílenství a pokusí se sebe i svého raněného syna upálit na hranici. Pipin vycítí nebezpečí a přivolá Gandalfa. Díky hobitově pomoci čaroděj zachrání správcova syna, jenž později sehraje klíčovou roli v boji proti zlu.
Služba vyššímu dobru
Proč Pippina tolik změnil pohled do palantíru? Tolkien zde opět ukázal svou mimořádnou vnímavost k lidské psychologii. Snažil se čtenářům přiblížit, že jedním z nejvýznamnějších podnětů pro morální rozvoj je konfrontace se zlem. Co by se stalo, kdyby zlo ovládlo svět? Jak by lhostejnost napomohla jeho rozmachu? A co by se stalo s našimi blízkými, kdybychom nedosáhli svého plného potenciálu pro dobro?
Před svou vizí Pippin nikdy nepřemýšlel o nebezpečích lhostejnosti. Pohled na smrt a zkázu ho přiměl uvědomit si důsledky nečinnosti. Tato silná zkušenost ho podnítila k tomu, aby se dobrovolně obětoval pro vyšší dobro. Slouží svému pánovi z úcty, zachraňuje život, statečně bojuje v bitvě a osvobozuje svou vlast jako její právoplatný dědic.
Tolkienův portrét Pippina přináší čtenářům důležité ponaučení: ctnost není vrozená. Nejzásadnějšími prvky morálního zrání jsou naděje a vytrvalost. Pippin se nenarodil jako hrdina. Svůj hrdinský potenciál objevuje postupně a učí se riskovat život pro vyšší cíl – a přitom nikdy neztrácí svůj smysl pro humor.
– ete –
