Zjištění mohou vysvětlovat neurologické příznaky u některých pacientů s náhradou kloubu.
Nová studie zjistila, že pacienti podstupující běžný typ náhrady velkého kloubu mají zvýšené hladiny některých kovů v krvi, mozku a mozkomíšním moku, což vyvolává obavy z možných dlouhodobých nežádoucích neurologických účinků.
Ve Spojených státech se každoročně provede přibližně 790 000 totálních náhrad kolenního kloubu a 544 000 náhrad kyčelního kloubu. Očekává se, že s přibývajícím věkem populace budou tato čísla nadále stoupat.
V České republice bylo v roce 2023 provedeno 14 488 jednostranných náhrad kyčelního kloubu a 15 871 jednostranných náhrad kolenního kloubu.
Obavy: Kovy pronikající do mozku
Pilotní studie NeuroWear, nedávno zveřejněná v odborném časopise JAMA Network Open, porovnávala 103 osob s kloubními implantáty se 108 lidmi bez implantátů. Výsledky ukázaly, že pacienti s implantáty měli vyšší koncentrace kovů v krvi a mozkomíšním moku, což naznačuje, že kovy z implantátů – zejména kobalt – mohou pronikat do centrálního nervového systému.
Hladina kobaltu v mozkomíšním moku byla u skupiny s implantáty zaznamenána na úrovni 0,03 mikrogramu na litr, zatímco u kontrolní skupiny činila 0,02 mikrogramu na litr.
Kromě kobaltu vykazovali pacienti s implantáty zvýšené hladiny chromu, titanu, niobu a zirkonia v krvi, přičemž některé z těchto kovů byly zjištěny i v mozkomíšním moku. Výrazně vyšší koncentrace kovů byly zaznamenány u účastníků s komponenty implantátů obsahujícími slitinu kobaltu, chromu a molybdenu.
Titan a slitina kobaltu a chromu patří v současnosti k nejčastěji používaným kovům při výrobě kloubních náhrad. Slitiny kobaltu, chromu a molybdenu jsou ceněny pro svou pevnost, odolnost a rezistenci vůči korozi, což z nich činí oblíbený materiál pro kovové komponenty náhrad kloubů – zejména kyčelních a kolenních. Tyto kloubní náhrady však mohou v některých svých částech obsahovat i keramické materiály, například oxid hlinitý nebo oxid zirkoničitý, které zajišťují vyšší odolnost vůči opotřebení a lepší biokompatibilitu, zejména u kyčelních implantátů.
Podle výzkumníků tato zjištění upozorňují na zásadní problém – zvýšené hladiny kovů mohou po operaci přispívat k neurologickým obtížím.
S ohledem na známý neurotoxický potenciál kobaltu, ale také titanu a niobu, mohou být tyto informace zvláště důležité pro pacienty, kteří po operaci kloubní náhrady pociťují nové nebo zhoršující se neurologické či psychiatrické potíže, uvádějí autoři studie. Zároveň podle nich tato zjištění otevírají otázku budoucího vývoje materiálů pro ortopedické implantáty.
Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) sice nestanovil univerzálně platnou maximální přípustnou hladinu kobaltu v krvi u pacientů s kloubními náhradami, nicméně doporučuje zvážit testování kovových iontů a výsledky interpretovat v kontextu symptomů, které pacient vykazuje.
„V této průřezové studii byla chronická expozice artroplastickým implantátům spojena s odpovídajícím hromaděním kovů v krvi a mozkomíšním moku,“ uvedli autoři a dodali, že zjištěné hladiny kobaltu a dalších kovů by měly být zohledněny při hodnocení nežádoucích zdravotních účinků.
Studii provedli výzkumníci z berlínské univerzitní nemocnice Charité v období od dubna 2018 do listopadu 2019. Veškeré vzorky byly testovány zaslepeně, aby se předešlo jakékoli zaujatosti výsledků. Studie se zúčastnilo celkem 204 osob – 118 žen a 86 mužů – s mediánem věku přibližně 69 let.
Opotřebení postupně zhoršuje stav implantátů
Implantáty obsahující kov se používají již řadu let a došlo k významným zlepšením ve složení jejich materiálů, uvedl pro Epoch Times Robert Middleberg, člen toxikologického výboru Americké koleje patologů a odborník certifikovaný Americkou radou forenzní toxikologie. Podle něj však stejně jako u každého zařízení vystaveného neustálému pohybu může časem dojít k opotřebení.
„Může docházet k mechanickému i chemickému opotřebení,“ uvedl.
Když se kovové implantáty začnou rozpadat, mohou uvolňovat částice do okolní tkáně a do krevního oběhu – stav známý jako metallosis (metalóza), upozornil. Implantáty jsou navíc trvale vystaveny působení biologických tekutin, jako je krev nebo kloubní maz, což může vést k jejich postupné degradaci.
Podle Middleberga závisí pravděpodobnost vzniku nežádoucích účinků na různých faktorech – například na typu implantátu (jeho umístění a chemickém složení), agresivitě prostředí a individuálních biologických dispozicích pacienta. Zdravotní dopady metalózy tak mohou být jak lokální, tak celkové.
Lokální účinky metalózy se obvykle projevují reakcí okolní tkáně (např. kožními změnami), což souvisí s imunitní odpovědí organismu na přítomnost kovových částic – tyto reakce mohou vést k bolestem různého stupně a případně i ke svalové slabosti, uvedl Middleberg.
Pokud se kovové ionty z místa implantátu přesunou do krevního oběhu a dostanou se do různých částí těla, může podle něj dojít k orgánově specifické toxicitě – zejména v oblasti srdce, ledvin, jater, endokrinního a nervového systému.
Autoři studie uvádějí, že jsou zapotřebí další výzkumy, které by pomohly lépe porozumět možným neurotoxickým účinkům souvisejícím se zvýšenými hladinami kovů, zjištěnými v této pilotní studii – zvláště u pacientů, kteří po operaci kloubní náhrady pociťují nové nebo zhoršující se neurologické příznaky.
Otravu kovy lze léčit
„Velmi zvýšené“ koncentrace určitého kovu mohou podle Middleberga podpořit diagnózu otravy z implantátu – „zejména pokud odpovídají pacientovým příznakům a potížím“.
Mezi symptomy otravy kovy mohou patřit lokální bolesti a záněty, ale také systémové problémy, jako jsou neurologické potíže, ztráta sluchu, poruchy zraku nebo poškození orgánů.
Middleberg uvedl, že pro pacienty, kteří trpí toxicitou kovů z implantátů, existují možnosti léčby.
Jednou z nich je chelatační terapie, která využívá látky schopné na sebe „navázat“ kov, čímž zamezí jeho škodlivému působení a usnadní jeho vyloučení z těla. Middleberg však upozornil, že samotné chelátory mají své vlastní toxické vlastnosti a mohou také vyvolat závažné nežádoucí účinky. Navzdory těmto zjištěním Middleberg zdůraznil, že naprostá většina pacientů s implantáty žádné toxické účinky nepociťuje.
Většina pacientů zůstává bez obtíží
„Drtivá většina lidí s implantáty nezaznamená žádné toxické účinky,“ uvedl. „Jako u všech látek spojených s toxicitou však i zde platí, že někteří jedinci budou k působení složek implantátů vnímavější než jiní.“
Zároveň podotkl, že samotné zjištění přítomnosti kovů v krvi nebo moči ještě nemusí znamenat toxicitu, protože lidé mohou být vystaveni kovům i z jiných zdrojů a jejich organismus může na stejnou koncentraci kovu reagovat odlišně.
–ete–
