Bude čtyřdenní pracovní týden novým trendem na trhu práce? Zatímco někteří v něm vidí potenciál spokojeného zaměstnance odvádějícího stejný či lepší výkon, příležitost zvýšit v zemi porodnost, či nevyhnutelnost doby umělé inteligence, jiní v něm vnímají zvýšené náklady.
K osvojení si nebo zkoušce čtyřdenního pracovního týdne vede často záměr možných výhod. Jeden z kurióznějších najdeme v Tokiu. Část vládních zaměstnanců tam má zkrácený pracovní týden kvůli snaze o zvýšení porodnosti.
Nízkou míru porodnosti, 1,7 na jednu ženu, má i Česká republika. To je sice více než 1,3, kterou mají v Japonsku, které je v žebříčku zemí opravdu nízko, ale pořád jsme jasný podprůměr.
Některé studie shledaly čtyřdenní pracovní týden prospěšným
Výzkumníci Baltes, Briggs a další zjistili už v roce 1999, že čtyřdenní pracovní týden přinášel výhody. Nebylo tomu tak ovšem v případech zaměstnání s příliš velkou flexibilitou, a některé výhody se po čase vytrácely.
Irská studie z roku 2022 zjistila, že přínosy byly nesmírně pozitivní. A to nejen z pohledu zaměstnanců, ale přímo v rámci firem a zaměstnavatelů – byl totiž znatelný přínos ve výkonech a produktivitě.
Zpráva americké neziskové organizace CAP přinesla jiný úhel pohledu – že čtyřdenní pracovní týden by mohl narovnat více situaci na trhu práce mezi ženami a muži, neboť bere více ohled na povinnosti spojené s dětmi.
Ředitel britské banky věří, že AI tento krok učiní logickým
Ředitel britské Atom Bank Mark Mullen v rozhovoru pro Fortune uvedl, že nástup generativní umělé inteligence (AI) a masivní investice do technologií učiní čtyřdenní pracovní týden logickým. A to dokonce do té míry, že čtyřdenní pracovní týden přijde jako něco nevyhnutelného a ne jako pouhá výhoda.
Dokonce jde ještě dále a nadhazuje myšlenku, že před tím, než zemře, se svět změní natolik, že se bude uvažovat o třídenním pracovním týdnu: „A očekávám, že než se vypařím, objeví se organizace, které budou nabízet třídenní pracovní týden, protože proč ne, když alternativou je v podstatě bezpracný týden? Jen nechápu, jak mohou lidé tvrdit, že pětidenní týden, který je předviktoriánským vynálezem, stále funguje v digitálním věku.”
Značný počet zemí už čtyřdenní pracovní týden vyzkoušelo
Skotská iniciativa 4dayweek průběžně monitoruje velkou část proběhlých experimentů a celkem zmapovala 23 zemí, které se čtyřdenního pracovního týdne zúčastnily, anebo k tomu mají jisté tendence.
Asi nejzajímavější je případ Skotska, kde vláda vyčlenila přímo 10 milionů liber na to, aby firmám pomohla čtyřdenní pracovní týden vyzkoušet. Nebo Španělsko, kde vláda navrhla takový projekt za 50 milionů eur.
V ostatních zemích buď probíhaly experimenty, anebo je průměrný pracovní týden pod 40 hodin. V tomto ohledu je první Nizozemí, kde má průměrný pracovní týden 29 hodin.
Ne všichni jsou příznivci
Jižní Korea volí zcela opačný postup. Schválila možnost pracovního týdne o celkem 69 hodinách, což je v průměru téměř 10 hodin práce každý den. Těchto 69 hodin je sice maximálních, tedy nemusí je odpracovat každý, ale někteří poukazují na to, že ho firmy mohou začít vyžadovat.
Tento antitrend vůči čtyřdennímu pracovnímu týdnu se neomezuje jen na Jižní Koreu. Řecko loni zavedlo 48hodinový pracovní týden pro některé segmenty své ekonomiky.
Čtyřdenní pracovní týden skýtá i nevýhody, což nakonec prokazují i výsledky některých experimentů.
V anglickém experimentu z roku 2022, kterého se z jinak pozitivním ohlasem zúčastnili vesměs malé firmy, sdělil šéf společnosti Allcap, že jejich napůl zkrácený týden (čtyřdenní pracovní týden měli každý druhý týden) vedl jednoduše k „devíti extrémním” dnům, po kterých byli zaměstnanci vyčerpaní. Zároveň museli u jednotlivých úkonů zaskakovat za chybějící personál manažeři, a tak firma neměla dost kapacit pro řešení své strategie.
Přirozeně se tak nabízí otázka, zda není nutné, aby firma najala v těchto případech další zaměstnance, což vede k dodatečným nákladům. Další firma z testování, Citizens Advice, například uvedla, že by zkrácený pracovní týden musela vykompenzovat ekvivalentem tří nových kolegů kvůli povaze práce zákaznického centra. Tato část zaměstnanců musí být klientům přístupná celou dobu a zároveň není možné, s ohledem na vytížení zkraje týdne, aby si zaměstnanci brali volný den v pondělí nebo pátek. Ovšem u zaměstnanců mimo zákaznické centrum došlo v rámci experimentu k lepším pracovním výsledkům.
Firmy s průmyslovou výrobou také mohou být limitovány kapacitami nebo produktivitou. Americká firma Advanced RV, vyrábějící obytné vozy, sice snížila počet pracovních hodin na 32, ale i po velké snaze o zvýšení efektivity se jí ještě ani po roce a půl nepodařilo plně dosáhnout míry produktivity, která platila během pětidenního pracovního týdne.
Petr Tulis, obchodní ředitel ve společnosti ATEK, z automobilového průmyslu, se vyjádřil na vyžádání redakce Epoch Times a vnímá pokles produktivity z podobné perspektivy: „Administrativní zkrácení pracovního týdne, bez nějakého kouzelného navýšení produktivity, samozřejmě znamená pro průmyslový podnik růst nákladů a pokles konkurenceschopnosti. V případě dělnických profesí si dovedu představit řešení, byť za cenu investic, na které průmysl plundrovaný Green Dealem nemá zdroje. Ale jak bychom řešili snížení kapacit technických odborníků, kterých je už teď na trhu nedostatek, si nedovedu představit.“
„Osobně pokládám tuto inovaci za další sociálně inženýrský experiment, který, bude-li realizován, přinese víc škody než užitku. Za lepší cestu pokládám deregulaci. Pokud někdo objeví model, který bude více vyhovovat jak zaměstnancům, tak potřebám ekonomiky, trh si k němu už najde cestu,“ dodal.
