Mjr. Anežka Vrbicová pozvala do svého armádního podcastu dva naše „vládce hromu“ – příslušníky armády, kteří „nejsou ani vidět, ani slyšet“, a neznáme jejich jména. V rozhovoru vystupují pod přezdívkami Romeo a Juliet.
„Nesmí se fotit. Nesmí prozradit svá pravá jména. Tihle muži řídí palbu bojovým letounům a vrtulníkům v reálném boji. Nesou odpovědnost za životy celých jednotek. Předsunutý letecký návodčí – JTAC – je jedna z elitních, nejnáročnějších a nejnebezpečnějších rolí v armádě,“ uvozuje popisek videa podcastu KAMUFLÁŽ.
JTAC je anglická zkratka pro Joint Terminal Attack Controller. Jde o specialistu, který zodpovídá za navádění veškerých paleb – nejen zmíněného letectva, ale i o dělostřelectva, bezpilotních prostředků či eventuálně námořnictva.
Na otázku, kde se v akci nacházejí, odpovídá Romeo, že záleží na specifikách dané operace. JTAC mohou být nasazeni kdekoliv a kdykoliv. Dříve to bylo tak, že JTAC se nasunul dopředu, odpozoroval cíl, poslal souřadnice nebo dostal nějaký podpůrný prostředek, aby ten cíl zničil. Dneska zaujímají i pozice vzadu, na místech velení, a mohou ničit cíle, aniž by byli přímo na bojišti, říká z vlastní zkušenosti Romeo.
Někteří si tuto práci vyzkoušeli už v Afghánistánu, kam se vyjíždělo již od roku 2003 – 2004. Poté byli nasazování na zahraniční operace.
Juliet pak popisuje, jak se k této pozici dostal – na Vojenské škole v Moravské Třebové jej inspiroval příslušník těchto jednotek. Začal si zjišťovat více informací a postupně se na to upnul a nadchnul. První pokus o získání této specializace mu nevyšel, ale když přešel na průzkumný prapor, později se dostal do pozice JTAC.
Zájem Romea vznikl obdobně, na Univerzitě obrany v Brně, kde studoval letový provoz. Při prezentaci v semestru se objevili zahalení týpci s rádii, kteří ho zaujali, a pro něho to byla kombinace toho, co chtěl dělat.
O výběrovém řízení k JTAC
Zda je těžké dostat se k tomuto útvaru, návodčí odpovídají, že výběrové řízení je dost specifické. Kromě klasického přezkoušení z tělocviku, angličtiny, základů orientace v terénu, spojovacích základů a rozpoznávání techniky, se některé specifické věci zájemci naučí během výběrového řízení, a velmi důležitá je hlava.
Například se zjišťuje, jak bude člověk jednat pod stresem – přijímat informace a uplatňovat je v praxi. Specialisté zdůrazňují, že je důležité, aby se ten člověk nevzdal, když jde do tuhého. JTAC musí fungovat za jakýchkoliv podmínek a musí přijmout nápor zodpovědnosti.
Mají za to, že jistý profil typu člověka pro JTAC je, ale spíše z psychologické stránky. Neexistuje ideální JTAC nebo že by všichni měli společný rys.
„Paradoxně je u nás každý člověk naprosto úplně jiný,“ říká Romeo. „Většina z nás jsme spíše introvertní. Každý jede po té své vlně. Je schopen se učit a řeší problémy více sám. Od psychologů z CASRI vyšlo, že jsme spíš individualisti a introverti. Ale – není to pravidlo,“ dodává.
Historka z Afghánistánu
Na základnu v Bagramu celou noc padaly rakety, pár patrol bylo venku a jak je v Afghánistánu zvykem – nikde nikdo, vypráví vojáci v rozhovoru. Až na jedno odpaliště, kde se podařilo najít tři nějaká individua. Senzory našly, odkud vylétla raketa, všichni se podívali na návodčího a řekli: Vyřeš to.
Ve vzduchu tehdy byly dva stroje amerických mariňáků, kteří se nabídli a zneškodnili to místo. Byl tam zmatek, byla to velká zodpovědnost, vzpomíná Romeo.
„Měl jsem dost smíšené pocity,“ říká a dodává: „Nešlo to podle plánu – ale to je přesně naše práce – člověk musí postupovat nejen podle předem daných notiček, ale musí umět i improvizovat.“
Mise v Afghánistánu skončily v roce 2020.
Další cenné zkušenosti můžou JTAC získat třeba v Litvě. Tam se na cvičení sjíždějí jednotky z Pobaltí. Na dotaz, co bylo v Litvě to gró, odpovídá Juliet, že drtivá většina těchto cvičení jsou velice intenzivní. Musí si nastudovat několikastránkové pokyny, jsou tam manévry, scénář, informace o nepříteli… Od rána se cvičí, vrací se večer v šest, den za dnem.
Kdo je ROMAD?
S JTAC jsou spjati tzv. ROMAD – Radio Operator Maintainer and Driver (česky by šlo přeložit jako radiooperátor, který je zodpovědný za řízení a údržbu rádia nebo radiového spojení). Dříve v americké armádě to byl řidič, který odvezl návodčího, naladil mu rádio, donesl mu vybavení. Francouzi měli takové „poskoky“. Ale u nás ROMAD plní jinou funkci. Je to člověk, který čerstvě nastoupil a učí se. Aby měl rozvázané ruce, tak na něj nejsou kladeny takové nároky jako na JTAC.
„Mladý kluk si udělá řidičák, kurzy na spojování, na veškerá rádia, akviziční prostředky, první pomoc – se vším se naučí. Pokud má nějakou speciálku – lezení, plavání – to u nás má taky možnost rozvíjet,“ vykládá Romeo.
„A jakmile nastane čas, tak se přehoupne na JTAC – to znamená, že udělá kurz. Buďto u nás, protože JTAC mají akreditovaný kurz, nebo odjede do zahraničí, dostane certifikát a stane se z něj JTAC. Pak už nemá tolik času na to, na co měl jako ROMAD. Ale kariéra se posouvá dál.“
Na konce řetězce vždy musí stát člověk
Romeo, jenž je u jednotky osmým rokem, soudí, že nejlepší zkouškou uplatnění byla mise v Afghánistánu. Od začátku až doposud se práce JTAC výrazně posouvá dále. Dříve šli navádět s kompasem, mapou a se základními dálkoměry, teď jde do popředí moderní technika.
„Vše šlo po rádiu a ten JTAC si to prostě odnaváděl od začátku do konce sám. Byla to jiná doba, byl Afghánistán, takové gró – patroly, malé skupiny, pozorovačky. Teď se situace vyvíjí, vše se digitalizuje, prostředky k navádění jsou sofistikovanější, naše vybavení s tím jde ruku v ruce. Mnoho věcí nám dává přehled o bojišti, dávají nám data, která jsme do té doby těžko lovili z mapy. Máme software, který umožňuje práci dělat rychleji. Věci se zrychlují – je nutné, aby všechno šlo rychleji. Kvalita se také zvyšuje. A jsou tam prostředky, které člověku zabrání udělat chybu, kdyby třeba špatně přečetl kód.“
Práce návodčího je tím pádem složitější. Během aktuálních konfliktů je těžší se na bojišti zorientovat. Je těžší zjistit, kdo je kdo. To je v současnosti pro návodčí nejtěžší – veliké pole s velkým množstvím figurek, jež se pohybují. A vzduchem v dnešní době létá kdeco, dodává návodčí Romeo.
Na závěr návodčí zmínili, že v budoucnu možná nahradí jejich práci robot. O lidských životech však nemůže rozhodovat počítač. Na konci řetězce vždy musí stát člověk.
Hollywoodské přiblížení práce JTECa (Liam Hemsworth) a jeho spolupráce s operátorem dronu (Russell Crowe) lze zhlédnout např. v loni vydaném akčním filmu V nepřátelské zóně.
