Do Alp se můžete dostat zblízka, aniž byste museli být horolezci.
Jedním z vrcholů mého léta v Evropě byl den, který jsem strávil pěší túrou v oblasti Berner Oberland ve švýcarských Alpách. Byl jsem ve skvělé společnosti cestovatelských přátel, všichni jsme se těšili na túru v horské krajině.
Naštěstí nemusíte být horolezcem, abyste si mohli Alpy vychutnat zblízka. Švýcarský dopravní systém je stejně obdivuhodný jako majestátní horská krajina samotná. Ozubnicové dráhy a lanovky vás vyvezou do míst, kam by se jinak člověk dostal jen s lanem a mačkami.
Náš den začal snídaní v otáčivé restauraci na vrcholu Schilthornu (téměř 3 000 metrů), odkud jsme se dívali dolů na vysokohorské pastviny, kde švýcarské krávy tráví léto jako z pohádky o Heidi. Na vrchol jsme se dostali bez námahy – ve čtyřech etapách – lanovkou Schilthornbahn. Ať už je ta skleněná a ocelová „bublina“ plná lyžařů v zimě nebo turistů v létě, vždy je nabitá radostí z hor – zvlášť když se Alpy ukážou v celé své kráse.
Z hlediska ceny se často nabízejí slevy na první ranní jízdy, a slevy platí po celých Alpách i pro držitele jízdenek Eurail Global Pass a Swiss Travel Pass. Protože se počasí může už v pozdním dopoledni zkazit, ranní ptáčata si užívají nejčistší výhledy. Ponaučení: zaplaťte méně a uvidíte víc tím, že vyrazíte brzy. Není to levné, ale když jste obklopeni ostrými vrcholy jako z broušeného skla a dýcháte čerstvý horský vzduch, je to jeden z nejvýhodnějších a nejpamátnějších zážitků v Evropě.
Na naši túru jsme si ten den vybrali mimořádně malebnou trasu North Face Trail (6,5 km, 2,5 hodiny), která začíná vysoko nad hranicí lesa a vede loukami pokrytými alpskými květinami. Miluji být vysoko nad vesnicemi – ale ne tak vysoko, aby tu nebyly krávy nebo kozy – takže se při túře ozývá evokující, i když náhodná symfonie zvonců.
Mléko od krav, které se pasou na těchto vysokohorských pastvinách, je určeno k výrobě vzácného alpského sýra (Alpkäse). Říká se, že chuť sýra je ovlivněna divokými bylinami a květinami, které krávy spásají. Milovníci sýra mezi místními tvrdí, že poznají podle chuti, ve kterém údolí se krávy pásly.
Zdejší farmáři často najímají tým výrobců sýra – většinou hippies, studenty a městské „chlápky“, kteří chtějí strávit léto v horské samotě. Každý den vstávají v pět ráno, dojí krávy, ženou je na pastvu a vyrábějí sýr – večer je znovu podojí, když se krávy vrátí z pastvy.
Alpské farmy často vítají turisty, kteří chtějí nahlédnout do výroby sýra, a tak jsme zavítali do jedné salaše, abychom se podívali. Seznámili jsme se s Veronikou – licencovanou výrobkyní sýra. Každé ráno ona a její tým dojí krávy a zahřívají měděný kotel s mlékem nad dřevěným ohněm. Jakmile se mléko pomalu sráží, míchá se při přesně nastavené teplotě, dokud nemá přesně tu konzistenci, jakou si Veronika představuje.
Pak, přesně ve správný okamžik, stáhne kotel z ohně, rychle ho vyloží sýrařským plátnem a čerstvý sýr napěchuje do forem. Tento proces se tu v horách opakuje každý den po dobu sta dní – vemeno krávy totiž nezná víkend.
Na cestě zpět jsme prudce sestupovali hustým lesem. Díky skvělému značení jsme se snadno orientovali. Smysl pro pořádek a organizovanost, které jsou typické pro švýcarskou kulturu, se odráží i v přírodě. Užitečné směrovky nás vedly správným směrem, udávaly obtížnost jednotlivých tras a také odhadovanou dobu pochodu. A tyto časy vás nejspíš zahanbí – totiž měří se podle výkonu místních důchodců. Pochopíte, až si projdete svou první túru.
Adrenalin si tu mohou dopřát i cyklisté na horských kolech z půjčovny. Kromě vyhrazených cyklostezek tu vedou hladce vyasfaltované obslužné cesty, původně určené pro malé farmářské seníkové vozíky. Tyto malebné cesty jsou pro auta uzavřené, ale pro cyklisty zcela volně přístupné – a velmi oblíbené.
Nakonec naše túra dospěla k šťastnému závěru – vynořili jsme se na rozkvetlé louce přímo na samém vršku mé oblíbené švýcarské vesničky Gimmelwald. A jako už po více než tři desetiletí mých návštěv, i tentokrát nás tam čekal Walter Mittler u svého Hotelu Mittaghorn. Dali jsme si vychlazené pivo – po celém tom vzrušujícím dni to opravdu přišlo vhod.
Ještě jako student jsem v téhle vesnici bydlel v rustikální mládežnické ubytovně. Walter mě tehdy pozval, abych se ubytoval u něj – a já pozvání přijal. Zůstali jsme blízkými přáteli až do Nového roku 2020, kdy Walter v klidu zemřel ve věku přes devadesát let – v hotelu, který byl jeho domovem, obklopen krásou švýcarských Alp.
Walter pro mě zosobňoval, jak důležité jsou osobité, lidmi vedené podniky pro skutečné a autentické cestování mimo turistické trasy. Sdílet tohle nejkrásnější místo se starými i novými přáteli je něco, co mě nutí zvednout ruce k nebi a zvolat haleluja.
Vážení čtenáři: Budeme rádi, když se nám ozvete. Jaká témata byste si rádi přečetli? Pošlete nám své tipy a podněty na adresu: namety@epochtimes.cz.
–ete–
