Uplynulo více než 35 let, přesto si 85letý Huang Chen-ya stále živě pamatuje, jak hluboce obyvatelé Hongkongu milovali Čínu.
Huang, bývalý hongkongský zákonodárce a neurolog, byl v roce 1989 vůdčí postavou v lékařské komunitě města.
První věcí, kterou udělal, když se zprávy o masakru na náměstí Nebeského klidu 4. června 1989 dostaly na veřejnost, bylo, že kontaktoval hlavní nemocnice v Pekingu.
„Jako lékaře mě nejvíc zajímalo, jestli můžu udělat něco pro to, abych pomohl lidem, kteří byli zabiti nebo zraněni,“ řekl na shromáždění, které připomínalo 36. výročí masakru, konané 1. června v australském Sydney.
„Zavolal jsem na každé hlavní centrum pro nouzovou pomoc a lékaři v předních liniích, kteří zvedli telefon, byli všichni velmi nervózní a říkali, že jim došly všechny zásoby…“ řekl Huang. „Všichni lékaři v předních liniích v Pekingu, s nimiž jsem mluvil, mi dali stejnou odpověď.“
Připravoval nouzovou lékařskou pomoc, která měla být letecky přepravená z Hongkongu do Pekingu, ale musela být schválena vedením nemocnic.
„Když jsme se dostali na vyšší úrovně, každý ředitel okamžitě změnil tón a řekl, že tato záležitost není tak vážná, jak to vypadá, že Peking si s tím poradí sám a že nepotřebují žádnou pomoc zvenčí,“ řekl.
„Masakr na náměstí Tiananmen není jen tragédií pro Číňany, nejen pro etnické Číňany, nejen pro Asiaty – je to společná hanba a trauma pro celé lidstvo,“ řekl.
Masakr byl přelomovým momentem jak pro Austrálii, tak pro Čínu.
Pro Čínu a její lid byla okamžitě zničena naděje na demokracii, zatímco 42 000 Číňanů v Austrálii, včetně studentů, lékařů, akademiků a umělců, byl přiznán nárok na trvalý pobyt.
Vzhůru celou noc ve smutku
Li Yuanhua, tehdejší lektor na Pekingské univerzitě, řekl, že šel domů, a přiznal, že se bál jít ven.
„Byl jsem velmi smutný, když jsem přišel domů,“ řekl.
Výstřely byly slyšet celou noc jako rachejtle na silvestra.
Tu noc nespal, protože tušil, že studenty na náměstí Tiananmen potkalo neštěstí.
„Vzal jsem si malou stoličku, seděl na zápraží a potichu jsem plakal.“
Student se dozvídá pravdu v zahraničí
Wiki Chan, student, který tehdy dělal doktorát, je jedním z mnoha čínských studentů, kteří se dozvěděli o plné míře temné historie čínské komunistické strany až po odjezdu do zahraničí.
„Myslím, že si stále musíme pamatovat historii – jak tu dobrou, tak i špatnou, aby ji lidé pochopili,“ řekl Epoch Times na výstavě fotografií na University of Sydney dne 30. května, která připomínala 4. červen.
„Historie existuje taková, jaká je. Můžete mít svůj vlastní subjektivní názor, ale skrývání negativních částí je špatné – je to extrémně zlé. Zejména když jde o potlačování hlasů volajících po lidských právech a svobodě. To vlastně odhaluje nedostatek sebevědomí toho režimu,“ řekl.
Li, který je dnes australským občanem, řekl, že rozhodnutí pozdního labouristického premiéra Boba Hawkeho schválit 42 000 víz pro trvalý pobyt pro čínské studenty bylo coby reakce na masakr dobrým rozhodnutím.
„Chápe destruktivní povahu tohoto komunistického režimu – jeho škodlivost, jeho brutalitu vůči vlastnímu lidu… Dle svého svědomí učinil rozhodnutí, které se dnes, když se na něj díváme, ukazuje jako skutečně ušlechtilý a odvážný čin.“
„Myslím, že dnešní labouristická vláda by měla pečlivě zvážit to, co čínský režim udělal v průběhu historie. Opravdu nemůžete jen poslouchat to, co vám KS Čína říká.“
Li se zmínil o záměrném obstrukcionismu KS Číny, když bývalý australský premiér Scott Morrison v roce 2020 poprvé požádal o nezávislé vyšetřování původu covidu-19.
V reakci na Morrisonovu výzvu KS Číny uvalila obchodní omezení a cla na australské exporty, včetně hovězího masa, ječmene a uhlí, což bylo široce chápáno jako ekonomická odplata.
„Komunistická strana s vámi ve skutečnosti nevede normální dialog. Zná jen způsob, jak vás přinutit k podrobení, šikanovat vás, a chce, abyste klečeli… V zásadě neexistuje žádný pojem rovnosti,“ řekl Li.
Bývalý profesor citoval popření autonomního statusu Hongkongu ze strany čínského režimu a popsal Čínsko-britskou společnou deklaraci jako „historický dokument“, který „už nemá praktický význam“.
Podepsána v roce 1984 mezi Velkou Británií a KS Číny, Čínsko-britská společná deklarace vytyčila po více než 150 letech podmínky pro ukončení britské vlády nad Hongkongem. Také zaručila práva a svobody města v rámci schématu „jedna země, dva systémy“.
„Myslím, že z pohledu Austrálie, pokud se na (ten režim) podíváte z ekonomického hlediska: jako druhá největší ekonomika na světě a náš největší obchodní partner, nikdy ho opravdu nepochopíte,“ řekl Li.
„Měli bychom se na něj podívat také z humanistického hlediska, a nevidět ho jako normální vládu nebo normální politickou stranu. Není to tak; je to ďábel, který se skrývá pod rouškou normální entity.“
–ete–
